Recenze filmu Lidice. Sebepožírající se velkofilm o národní tragédii

Oficiální plakáty k českému velkofilmu Lidice visí už nějakou dobu po celé České republice. O publicitu má film, který se zabývá jednou z nejbolestivějších kapitol českých dějin, dobře postaráno.

Karel Roden stráví většinu filmu ve vězení…, Zdroj: distributor filmu

Cesta Lidic na filmové plátno nebyla jednoduchá. Duchovní matka filmu, režisérka Alice Nellis (Výlet, Tajnosti) musela z projektu v roce 2010 odstoupit ze zdravotních důvodů. Otěže po ní převzal, ne tolik známý, Petr Nikolaev (Kousek nebe). Film navíc původně vychází ze scénáře Zdeňka Mahlera zvaného Nokturno, který před čtyřmi lety získal cenu za Nejlepší nerealizovaný scénář.

Vzhůru do Hollywoodu?

Jak napovídají oficiální stránky filmu, snímek není historickým dokumentem. Jedním dechem ale dodávají, že se samozřejmě na historických událostech zakládá. Je pravda, že klukovina, která se stala záminkou k vypálení skoro čtyřsetčlenné vesnice, zastřelením mužů, odvezením žen do pracovních táborů a zplynováním dětí, popřípadě jejich odesláním na převýchovu do německých zemí, se skutečně udála. Jména jsou ovšem smyšlená a jednotlivé příběhy samozřejmě modifikované.

Už v prvních minutách dávají tvůrci jasně najevo, kam jejich ambice směřují. Porevoluční historický velkofilm už má Česká republika za sebou – Tmavomodrý svět zkombinoval tradiční českou komorní režii a ambiciózní bombastické scény. Byl z toho ohromný úspěch. Lidice už od první klapky lákaly na další český velkofilm a toto slovní spojení provází celý film. Bohužel v tom negativním smyslu – úspěch Tmavomodrého světa se opakovat nebude. Nemůžu si pomoct, ale celou dobu mi běžela v hlavě myšlenka s nálepkou na vývoz.

Kde už jsme to jenom viděli?

Znáte ten pocit, kdy z každého záběru cítíte, že je to ono? Že díky zvláštnímu nadpozemskému talentu režiséra nebo náhlému mimořádnému osvícení je z filmu cítit, jak je skvělý, jak všechno absolutně sedí? Tak u Lidic nic takového nečekejte. Právě naopak.

Hned na začátku diváka válcují scény na efekt, kdy hrdinové vypouštějí z úst papírové repliky a režisér se nám všemožně snaží vsugerovat, že budeme svědky něčeho velkého. Když mi někdo vyloženě vnucuje, co si v té a té scéně mám uvědomit a co mám cítit, je něco špatně.

Karel Roden poskytl pro Topzine.cz krátký rozhovor. Přečtěte si, co si o filmu myslí jeho hlavní hvězda!

Většina postav jsou přitom jenom ploché, sterilní figurky, a kdyby se jejich osud nezakládal na historických událostech, za srdce by nechytly ani náhodou. Herci jako například Karel Roden nebo Roman Luknár sice vtiskli svým hrdinům pořádnou dávku charismatu, na druhou stranu se ale nemůžu zbavit pocitu, že těch několik málo kvalitních postav, kterými se Lidice můžou chlubit, jako by vypadlo z jiných filmů. Jako by všechno to, co se na Lidicích povedlo, bylo převzato odjinud.

Očima Lucie Šimůnkové: Osud Lidic (a dalších měst a vesnic po celém světě) byla nesmyslná a nespravedlivá tragédie a válečný zločin. To je neoddiskutovatelný fakt, stejně jako to, že o podobných událostech by se měly točit filmy. Nejen pro školní třídy. Jiná věc ovšem je, jak tyto důležité filmy nejčastěji vypadají. Bohužel, Lidice se stejně jako mnoho další historických snímků, které chtějí přinést nový pohled na známou událost, zapletly do vlastních slibů.

Nejenže žádný nový příběh neukazují, ale tvůrci ke zpracování toho známého využili zoufale konvenčních postupů, téměř bez snahy o nějakou vlastní invenci. Emoce, které film vyvolá, nepramení ze vcítění do postav, ale čistě z faktu uvedeného výše. Z faktu, který si každý může přečíst v učebnici dějepisu, a dojat bude stejně. Navíc má film, ve snaze obžalovat skutečně všechny, také hodně mizerný konec. A to je škoda.

Hodnocení: 2**

Pláče celá rodina

Lidice jsou velice emotivní snímek – přiznávám, že i mně vyhrkly slzy. Což ale nic nemění na tom, že to není dobrý film. Je jasné, že když po masáži vygradovaných scén střílí lidické muže za zvuků tragické hudby, přičemž nám v hlavě neustále běhá představa naprosto nekompromisní historické reality, tak to s emocemi trochu zahoupe. Za zneužívání diváka by ale tvůrci spíš zasloužili naplácat na zadek.

Některé lidické ženy přežily, některé ne

Lze namítnout, že si přece i Češi zaslouží svůj velkofilm. Že nemůžeme pořád žít z černohumorných tragikomedií, popřípadě komorních dramat. To je pravda. Ale takový film se musí umět udělat. Petru Nikolaevovi se to příliš nepodařilo. Je sympatické, že kolem sebe postavil tým v české kotlině neprovařených tvůrců, že vsadil nejen na herecké hvězdy, ale i na méně známé tváře, a že se do filmu pustil s velkou chutí a pílí.

Ale možná právě přehnané ambice a úporná snaha o megalomanské zobrazení jedné ze zásadních událostí českých dějin se staly kamenem úrazu. Film se tak trochu zakuckal sám sebou. Přitom svou propagaci celou dobu stavěl na příběhu o obyčejných lidech. Trochu smutný paradox.

Lidice

Drama/Válečný/Historický
Česko/Polsko, 2011, 126 minut

Režie: Petr Nikolaev
Hrají: Karel Roden, Zuzana Fialová, Zuzana Bydžovská, Roman Luknár, Veronika Kubařová, Ondřej Novák, Norbert Lichý, Jan Budař, Sabina Remundová

Hodnocení: 3***

Natáčení filmu Lidice Foto: Vojta Herout, Topzine.cz