2 fotky 
Indie filmy jsou posledních pár let v módě, a nevypadá to, že by jejich fanoušků mělo ubýt. Jmenuji se Oliver Tate je extraktem takového indie filmu. Všichni jsou tu divní a na pozadí hrají kytarovky.
Jsem temné indie dítě, co chce přijít o panictví, Zdroj: distributor filmu
Přibližně tak by se dal ve stručnosti charakterizovat indie film. Herci v něm jsou ani ne tak jako já nebo vy, ale vyloženě divní. Mají nehezké účesy, oblékají se do věcí, které by na sebe nevzal ani váš děda, a chovají se, jako kdyby trpěli nějakou mentální chorobou. Některým snímkům se pak podaří zasáhnout srdíčko divákovo tím, jak jsou upřímné. Některé vás ale zcela minou, protože jejich divnost je pouze účelová.
První sex na rudé posteli mezi svíčkami
Jmenuji se Oliver Tate pendluje někde mezi a jako celek se bohužel kloní spíše ke druhé variantě. Obsahuje vypointované scény, které vás zaručeně rozesmějí a ti starší si možná i vzpomenou na různé trapnosti, které kdysi sami prováděli. V patnácti je přece normální představovat si první sex na rudé posteli mezi svíčkami.
Jenže to jsou pouze samostatné scény. Není jich málo, ale ani dost na to, aby je neslepovala pochybná vata. Tahle vata ale vytváří příběh, jeho začátek a konec, gradaci a vše potřebné proto, aby film nenudil. A ani nenudí. Jenže kromě jednotlivých podařených dialogů obsahuje i dialogy nezajímavé, neoriginální, a snadno zapomenutelné.
CCDl5cgu5co[/youtube]Ayoade až příliš tlačí na pilu při vykreslení svých postav (kromě dvou hlavních tu máme i zakřiknutého otce, který nechce chodit ven, matku se zálibou v esoterice a souseda v barevné dodávce). Všichni jsou natolik odlišní od běžného průměru, snad aby se přiblížili nám, divákům. Jenže právě proto, že spíš než že by se nám podobali, sklouzávají ke karikaturám a přeplácanosti. Hrdinové tu působí za každou cenu jiní.
Dva pozéři a frackové
Je jasné, že vlastnosti postav a jejich jednání vymyslel právě scenárista. Kdyby ale Oliver a Jordana skutečně žili, nebyli by vůbec odlišní a nezávislí, jak se tváří, ale spíše pozéři, kteří se natáčejí na 8mm kameru a vyfotí na polaroid kdeco, ačkoli už neuvažují nad tím, že takové focení a rovnou tisk stojí nemalé peníze.
Já vím, že mi to mikádo nesluší, ale jsem nezávislá
Logicky tak ani nemohou být plně sympatičtí pro diváka. Oliver se alespoň snaží, ale Jordana se může zařadit do fronty nepříjemných slečen, do kterých se hlavní hrdina vždycky zamiluje a až díky němu divák pochopí, že ta slečna je vlastně jenom jiná, ale jinak fajn. Kdyby se totiž Oliver zamiloval do nějaké normální, milé holky, nebyl by už nezávislý, že.
Pořád ale jde o jakýsi žánr, indie romantickou komedii, která je zábavná a vybočuje z typické hollywoodské produkce (zde překvapuje jméno Bena Stillera jakožto výkonného producenta). Někteří lidé takové filmy milují a pro ně je Jmenuji se Oliver Tate ideální. Ti, kteří jako já naletěli na hodnocení ze zahraničí je to jako Scott Pilgrim, ale s menším rozpočtem, ať návštěvu kina raději vynechají. Těch pár vtípků a tuctové kytarovky za to nestojí.
Jmenuji se Oliver Tate (Submarine)
Komedie / Drama
Velká Británie / USA, 2010, 97 minRežie: Richard Ayoade
Hrají: Sally Hawkins, Craig Roberts, Paddy Considine, Noah Taylor, Yasmin Paige, Gemma Chan, Ben StillerHodnocení: 3***
