Recenze filmu Cigán. I v romské osadě můžete narazit na pštrosy

Nezávislý pohled na menšinu, který nikomu nestraní a nenadržuje. To jsme už slyšeli mnohokrát a stejně tak nás i nejednou napálili. Stejné označení má k snímku Cigán i jeho režisér, jemu to ale tentokrát vychází.

Žádní herci, tihle dva jsou před kamerou poprvé, Zdroj: distributor filmu

Východní Slovensko a téměř až legendární romské vesničky, o kterých se traduje, že jakmile zde zastavíte, minimálně vám rozbijou okno u auta. Život jednoho chlapce, jemuž zemřel otec a on se teď musí postavit na vlastní nohy. A všudypřítomný rasismus jak ze strany bílých, tak i Romů. Tradiční téma na dokument, dalo by se očekávat. Režisér Martin Šulík ale míří jinam.

Jeho film Cigán je totiž klasicky hraný, žádná skutečná událost či časosběrný dokument. Podle něj sdělí takovouto formou mnohem více. Do středu dění umisťuje Roma Adama, jenž bydlí v jedné z východoslovenských osad se zbytkem své rodiny. Na začátku mu ale zemře otec, a tak se musí vyrovnat s krokem své matky, jež se provdá za Adamova strýce, a faktem, že všichni kolem něj kradou kvůli obživě, i když to on sám odmítá.

Nic není černobílé

Z toho by se dalo natočit jedno velké klišé. Ubohý chlapec obklopen primitivy, který je ale nesmírně inteligentní a má holt jen tu smůlu, že se narodil, kde se narodil. Svým způsobem je postava Adama od počátku zobrazovaná jako ta kladná, která ve svém prostředí vyniká. Nic ale není černobílé, postupem času je divákovi uveden důvod jeho chování (není jiný už jen z principu, ale díky výchově věřícím otcem) a sem tam Adam učiní různé kroky, kvůli kterým ho nelze brát za výjimečně kladného.

Sice ho jeho nevlastní otec nutí krást, což Adama jistým způsobem ospravedlňuje. Zároveň ale na konci udělá věc, která se nedá jen tak omluvit. A celkově jeho dosavadní jakýs takýs morální přístup podkopává. Není zde žádná jednoznačně kladná a jednoznačně záporná postava. I když zde narazíte například na faráře, který se Adamovi neustále snaží pomáhat, je to občas až příliš násilnou cestou.

Neherci bez FAMU

Po zhlédnutí filmu pak může leckoho překvapit, že hlavní postavy odehráli neherci. Tedy lidé, kteří za sebou nemají žádnou FAMU, žili doteď v domcích v podobné osadě a kameru viděli možná i prvně v životě. Divák by pak očekával teatrálnost a lacinost v jejich výkonech, překvapivě ale ze sebe vydávají komornější ztvárnění svých rolí, kdy například představitel Adama neplýtvá slovy a určitě nevytváří žádný legendární výkon, je však maximálně uvěřitelný.

Na čem Cigán ale selhává, je spíše scénář a občasné přestřelení v režii. Nejde o žádný objevný příběh – chlapci zabijí otce, on se musí dál protloukat životem na vlastní triko a postupně odhaluje identitu vraha a nachází si cestu k zemřelému rodiči. Na pozadí toho je vykreslen život východoslovenských Romů a nakládání s nimi, které není úplně ideální, ale logicky ani oni se nechovají zrovna jako Mirek Dušín.

Nepříliš originální scénář je pak ztvárněn formou, jakou mívají třeba knížky Gabriela Garcíi Márqueze – magickým realismem. Vidíme zde nesnadný život dospívajícího, rasismus (oboustranný) a nešťastnou lásku, věci, které se holt stávají a většinou s nimi máme zkušenost i my sami. Zároveň ale Adam rozmlouvá se svým zemřelým otcem, který ho navštěvuje ve snech a jeho představách (a říká mu věci, které se následně potvrdí).

Magický realismus s pštrosy

Korunu tomu nasazuje smečka pštrosů, které dva Romové uprostřed snímku přitáhnou do osady. V této scéně je jejich přítomnost alespoň vysvětlená, ačkoli samozřejmě vyvolávají úsměvné reakce v kinosále. Pořád jde ještě o magický realismus. V závěru se ale objeví už bez jediného důvodu a překročí tenkou hranici mezi složitým stylem filmování a trapností.

Slovenští Romeo a Julie

Takových momentů je ale minimum, stejně jako v případě kamery. Třeba takové oblety postav stojících v kroužku nepůsobí přestřeleně a mají jistou atmosféru. Následně ale třikrát dojde na režisérovu nejistotu v otázce „jak od sebe oddělit jednotlivá roční období“. Nejlépe by udělal, kdyby je nijak neodděloval a nechal snímek plynout. Nebyl by ani tak hrozný stručný titulek ZIMA. Šulík ovšem použil statický záběr na hlavního hrdinu, který se asi deset sekund dívá upřeně do kamery. A nic víc. Mezi ostatními scénami, jež jsou naopak často pohybové, to působí jako pěst na oko.

Jakožto film, který reprezentuje slovensko-českou spolupráci v Soutěžní sekci na festivalu v Karlových Varech, je ale Cigán obstojný. Sice nejde o žádné veledílo, vzhledem ke složité tematice se však vyvedl velice dobře. A pokud uvážím i povedenou, atmosferickou hudbu, musím jít v hodnocení nahoru.

Cigán

Drama
Slovensko, 2011, 107 min

Režie: Martin Šulík
Hrají: Ján Mižigár, Miroslav Gulyas, Attila Mokos, Miroslava Jarábeková, Ivan Mirga, Martin Hangurbadžo, Jakub Čonka, Matej Čonka, Martina Kotlárová, Patrik Badžo, Marie Oláhová, Zoltán Gabčo, Rebeka Poláková, Lukáš Puchovský, Anton Šulík, Andrej Kováč, Pavol Korec, Cyril Mirga

Hodnocení: 3***