Recenze filmu Černá labuť. Natalie Portman tančí ve své životní roli ušité na míru

Jedno ocenění za druhým, samá chvála, superlativy a úžas. Takové reakce všeobecně vyvolává Černá labuť, snímek, v jehož hlavní roli (údajně) exceluje princezna Padmé ze Star Wars.

Halucinace jsou jen začátek, Zdroj: distributor filmu

Mám až dětinskou slabost pro tanec, Natalii Portman obdivuji pro její křehkost a sílu v jedné osobě…a Vincent Cassel mě fascinuje už od dob Veřejného nepřítele. Takže jakmile bylo jasné, že tyhle tři věci někdo spojil v jeden projekt, těšila jsem se jako malá. Pak ten projekt začali všude chválit, všude o něm mluvit a tvrdili, že to je filmová událost sezóny. Tak jsem se těšila ještě víc. No a pak to konečně přišlo a já mohla jít do kina na Černou labuť. Ach, jak jsem byla zklamaná.

Připadám si jako totální outsider, když neskáču nadšením z tohohle tanečního kousku. Ale já jsem opravdu čekala mnohem víc, než co mi bylo naservírováno. Ne že by se ve 110 minutách neobjevilo skoro všechno, co do světa baletek patří – bolest, utrpení, přemáhání se, závist, intriky, adrenalin, láska i nenávist k tanci, přehnané ambice a zklamání.

Ale všechno to tak nějak prosvištělo kolem, lehce se objevilo a pak zase zmizelo, aniž by to zanechalo hlubší zářez. A když už jsme u té mé jedinečnosti – mám zvláštní dar předvídavosti, nebo je opravdu od chvíle, kdy Vincent Cassel coby režisér vysvětlí souboru, o čem budou tančit, zcela jasné, jak skončí celý film?

Očima Terezy Janíkové: Darren Aronofsky bývá ve svých filmech před divákem o krok napřed – viz Fontána. Ukazuje nám něco, co jsme ještě neviděli, něco, na co hledíme s otevřenou pusou, něco maximálně strhujícího – viz Rekviem za sen. Černá labuť strhující je, jenže hlavně po stránce vizuální. Příběh vyschízované baletky je nám servírován sice nádherně, ale očekávaně. Pan režisér má prostě smůlu, že natočil to, co natočil – Černá labuť je skvělý film, od mága Aronofského ale člověk čeká něco víc. Něco extra.

Hodnocení: 4****

Naturalismus v plné síle

Světová klasika Čajkovskij a Labutí jezero – to je příběh, který táhne už sakra dlouho, a snad každý výraznější baletní soubor ho má ve svém repertoáru. Ale stačí to na film? Zřejmě ne, protože v Černé labuti se setkáváme se spoustou různých variací na téma jak celý příběh ozvláštnit.

Vedle záře reflektorů je tu i samota a ticho

Na jednu stranu je tu fakt, že Nina začíná mít problémy s vlastním vědomím, takže ani divák nemá vědět, kde je hranice mezi realitou a fantazií. Tady, uznávám, má člověk chvílemi hodně stísněný pocit, a zachvacuje ho mírná paranoia. Na druhou stranu nás ale Darren Aronofsky konfrontuje s až zbytečně explicitní rovinou, na které je Nina v podstatě nestálou holčičkou, která ubližuje sama sobě, takže se její tělo pomalu rozkládá. Jenže některé záběry už jsou moc…

Očima Pavlíny Nouzové: Černá labuť má předvídatelný scénář. Hraje v ní hudba, která je sice nádherná, ale v podstatě nijak originální. Od Aronofského filmů očekáváme strhující melodie, jež fungují samy o sobě, a ne jen parafrázi na Čajkovského. Má ale atmosféru. Přesahuje stříbrné plátno a dotkne se vás. Ať už bojujete se svým životním cílem, nedokážete naplnit své sny nebo prostě cítíte, že uvnitř jste trochu jiní než navenek. Pokud se divák oprostí od filmového schématu a hledá psychologickou sondu, ať už to zní sebevíc pejorativně, bude z Labutě nadšen. A Natalie by měla už konečně dostat Oscara.

Hodnocení: 5*****

Natalie-Nina, Nina-Natalie

Tahle role byla Natalii Portman souzená. Nejen že díky ní našla svého životního partnera, se kterým nyní čeká dítě, ale získává a následně proměňuje jednu nominaci za druhou. Nejvýraznější je asi ta na Oscara, kde má slušné šance, protože přesně takovéhle role se Akademikům líbí. Jenže… Nehraje náhodou tak trochu sama sebe? Není přesně ta stejně ctižádostivá, hodná, poslušná dívka, která udělá kvůli úspěchu (nebo zadostiučinění, pýše rodičů…) vše?

Je jen málo hereček, které si kvůli roli nechají oholit hlavu. To ona klidně udělá. Málokteré hollywoodské divě nevadí dřít jako ostatní profesionálové v oboru, do kterého se má vžít. Kdežto Natalie všechno poctivě nacvičí a poté bezchybně předvede. Ve výsledku je ale ona sama jen o něco málo víc sexy a výrazná než její labutí hrdinka Nina. Takže co v Černé labuti vlastně hraje?

Ale abych jen nekritizovala. Minimálně závěrečná scéna filmu (a představení), kdy Nina konečně nalezne sama sebe a podaří se jí to, oč celý život usilovala, je mrazivá. Moment, kdy se těsně před tím, než má vyjít na pódium, obrazně i doslova transformuje v Černou labuť, je nezapomenutelný. A nejen zvuk (nemyslím hudbu, Čajkovskij je dobrý, to víme) je impozantní, ze všech detailů, které člověk slyší…se dělá docela špatně. Přesto ten tanečník ve mně křičí víc, chci víc tance! A zbytek mé osobnosti křičí víc, chci víc všeho! Víc černé i bílé labutě.

Černá labuť (Black Swan)

Drama/Thriller
USA, 2010, 110 min

Režie: Darren Aronofsky
Hrají: Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey, Winona Ryder, Toby Hemingway

Hodnocení: 3***