Recenze filmu Barbar Conan. Utopte se v krvi a střevech

Barbar Conan svého času proslavil Arnolda Schwarzeneggera a znovuoživil zájem o subžánr heroické fantasy. Třicet let po něm přichází nová verze, která se topí v krvi a bohužel také v šedých vodách průměru.

V roce 1982 se rozhodl stále úspěšnější režisér John Milius převést na filmová plátna Barbara Conana, kultovní postavu z románů Roberta E. Howarda. Do hlavní role obsadil tehdy herecky prakticky neznámého kulturistu Arnolda Schwarzeneggera. Film zaznamenal velký úspěch a patří k tomu nejlepšímu ze žánru heroické fantasy. Samotného představitele titulní role katapultoval mezi hollywoodské hvězdy.

Přímé pokračování už tolik úspěchů nesbíralo, a Conan se odebral k dlouhému filmovému spánku. Z něj ho vytrhl až režisérský rutinér Marcus Nispel (Texaský masakr motorovou pilou, Pátek třináctého). Ten si mečový žánr vyzkoušel v nepříliš povedené Cestě bojovníka, kde nedovedl vyvážit množství krve a brutality s alespoň ucházejícím scenáristickým základem.

Schematičnost, kam se podíváš

Srdcem klipař tak díky komerčnímu úspěchu svých předešlých filmů přišel k rozmáchlé historické fresce o pomstě a hrdinství jako slepý k houslím. A přesně podle toho Barbar Conan také dopadl.

Heroická fantasy nepřekvapovala a nikdy překvapovat nebude v rovině příběhu. Barbar Conan se tedy drží v přesně stanovených mantinelech žánru. Osudy malého chlapce, kterému zabije rodiče ústřední arcipadouch, v mžiku přeskočí o několik let dopředu a divák sleduje jen urputnou a řádně krvavou cestu za pomstou.

Zajímá vás, jak se Barbar Conan natáčel? Podívejte se na fotky přímo z placu

Archetypální příběh musí zákonitě obsahovat i podobně schematické charaktery. Drsný otec, který se bez váhání obětuje pro svého syna, zlo zosobněné v padouchovi s traumatem a samozřejmě také hrdina drsňák, který je ale v srdci mírumilovný a hodný strejda. Žánrové šablony pak uzavírá množství lokací, jmen a mytologických bájí, které by vydaly na samostatný film.

Po celou stopáž snímek neustále evokuje přesně cílený filmový produkt. Jako by si Nispel  přečetl příručku Jak napsat a natočit moderní komerčně úspěšnou fantasy. Pomyslné odškrtávání povinných žánrových prvků provází v podstatě celý snímek. Se zvučnějším jménem na postu režiséra by se mohlo zdát, že se jedná o promyšlený záměr, s režisérem Pátku třináctého na palubě ale nemůže být o jakékoli sofistikovanosti ani řeč.

Porod jako parodie

Film tak nechtěně sklouzává do sebeparodie, což k celému vyznění příliš nesedí. Na první pohled je jasné, jak to pan režisér myslel, samotné provedení už ale se záměrem ruku v ruce nejde. Příkladem budiž scéna vyřezávání hlavního hrdiny z jeho umírající matky. Jen málokdo by řekl, že něco takového může být vtipné, Nispel to ale dokázal.

Chci Avatar 2, nebo uvidíte

Korunu všemu nasazuje nepodařené 3D. Více než polovina snímku se odehrává v šeru nebo v noci, což v kombinaci s prostorovou technologií jednoduše nejde dohromady. Zejména v akčnějších pasážích divák jen tuší, co se to vlastně na plátně odehrává.

To zamrzí o to více, že v ostatních směrech působí nový Barbar Conan překvapivě svěže. Nispel předvádí svou klasickou směs nadstřelené brutality (tolik krve a vnitřností v jednom člověku opravdu není) a v několika okamžicích se dokonce odváží přijít i s neokoukaným režisérským nápadem. Řemeslný standard tedy zachraňuje ledacos.

Osvalený sympaťák zasahuje

Zmínku si zaslouží také hudební podkres. V původním Conanovi zněla naprosto organická hudební složka od Basila Poledourise, která patří mimochodem k absolutním vrcholům v soundtrackovém žánru. Novodobý bratříček z pera Tylera Batese vychází ze souboje s totálním ponížením. Směsice masivní perkusní sekce a laciné epičnosti nesahá bohaté instrumentaci Poledourise ani po kotníky.

Koukej se mi do očí!

Hlavním tahákem je ale, podobně jako v první verzi z roku 1982, představitel hlavní role. Jason Momoa se zatím proslavil zejména v seriálovém hitu Stargate, po Conanovi ho ale jistě čeká velká budoucnost. Narozdíl od prkenného projevu bývalého kalifornského guvernéra předvádí sympatické herectví, které snese srovnání i s komiksovým kolegou Thorem alias Chrisem Hemsworthem. A je to také celkem fešák, takže odešle nejednu divačku do roztoužených mdlob.

Novodobá resuscitace Barbara Conana tak doplácí hlavně na moderní trendy, které směřují zejména k obrovským výdělkům a podřizují jim téměř vše. S kvalitnější scenáristickou péčí a kreativnějším režisérem se mohlo jednat o důstojného nástupce dnes již kultovní filmové série. Králem novodobé heroické fantasy tak stále zůstává o řád temnější a propracovanější Solomon Kane.

Barbar Conan (Conan the Barbarian)

Akční/Dobrodružný/Fantasy
USA, 2011, 110 min

Režie: Marcus Nispel
Hrají: Jason Momoa, Bob Sapp, Rachel Nichols, Stephen Lang, Ron Perlman, Saïd Taghmaoui, Rose McGowan, Nonso Anozie, Leo Howard, Tyler Bates

Hodnocení: 3***