4 fotky 
Možná jste to už někdy slyšeli. Horolezci uvízne v kaňonu ruka pod kamenem. Je sám, mimo dosah mobilní sítě, navíc nikomu o svém výletu neřekl. Co teď? Začíná boj o přežití, který v jistém momentě zahrnuje i zoufalý nápad uřezat si vlastní ruku. Začíná dlouhých 127 hodin. Nejednomu z nás při této představě přeběhne mráz po zádech.
Danny Boyle natočil 127 hodin podle skutečného příběhu, Zdroj: distributor filmu
Možná i režiséru Dannymu Boylovi (Trainspotting), který si vzal filmové ztvárnění skutečného příběhu horolezce, dobrodruha, inženýra a člověka s neuvěřitelnou vnitřní silou Arona Ralstona (James Franco) na starost. Nečekejte další sentimentální nálož ve stylu Milionáře z chatrče, ale film až na kost (doslova, haha). Velký příběh bez velkých gest, přesně tak, jak to máme rádi.
One man show
Nebojte se, celý film není o uřezávání ruky. Samotná scéna trvá ani ne pár minut a ano, je sice nechutná, ne však samoúčelně, a vydržet se dá (v nejhorším lze zavřít oči). To hlavní je ale veskrze osobní, zoufalý, statečný a neuvěřitelný příběh hlavního hrdiny, příběh, který je zde one man show Jamese Franca (Milk, Kvílení). Že je Franco dobrý herec, to už víme dávno. Tady ale podal famózní výkon a vysloužil si i nominaci na Oscara. Tu nakonec vzhledem k silné konkurenci oscarovějších výkonů asi nezíská, to ale nevadí, příležitostí bude mít ještě určitě dost.
Velkou část stopáže nám kamera ukazuje hrdinův obličej z pouhých pár centimetrů, protože skutečný Aron se natáčel na vlastní kameru. Sledujeme jeho mimiku, výrazy, šílené vnitřní pocity. Když se prohřívá prvními ranními slunečnými paprsky, cítíme to s ním, když křičí o pomoc, a přitom ví, že ho nikdo neslyší a neuslyší, cítíme to s ním. Lekne se, neví, co má dělat, je v šoku. My taky. Uklidní se. My taky. Dokonce jsem se v kině nechtěla ani napít, aby to nebylo k Aronu Ralstonovi trpícímu žízní neuctivé!
Navzdory situaci, která je svou reálností strašidelnější než kdejaký horor, není 127 hodin pořád jenom drama. Kolikrát se člověk i zasměje. Třeba když si Ralston natáčí rádiový rozhovor sám se sebou, který baví a mrazí zároveň. Postupně začíná Aron čím dál víc propadat blouznění a flashbackům do vlastní minulosti, které děj příjemně osvěžují a nabízejí aspoň malý divácký únik z kaňonu.
Očima Pavlíny Nouzové: Aron Ralston je hrdina. Žádný americký zachránce malých dětí a štěnátek, ale prostý člověk, který se dokáže postavit osudu tváří v tvář a udělat rozhodnutí, jež mu nikdo z nás nezávidí. Jinak je absolutně normální – člověk, jehož byste klidně mohli potkat na ulici. A takový je i film 127 hodin. Upřímný, opravdový, děsivě skutečný. A s nejemotivnější scénou tohoto roku (a to je teprve únor).
Hodnocení: 5*****
94 minut
Zmínit musím i soundtrack, který je naprosto skvělý – a to nejen díky závěrečné katarktické skladbě Festival od islandských mágů Sigur Rós. Vyzdvihnu i kameru, která se pohybuje od amatérských záběrů Ralstonova en face po široké švenky panenské utažské krajiny v úvodu. Jsou to totiž záběry ne na krajinu, ale přímo do ní, za absolutního ticha. Takové, jaké filmový svět naposled viděl v klasice Michelangela Antonioniho ze sedmdesátých let Zabriskie Point.
Oops. Průšvih
94 minuty filmu 127 hodin pro mě bylo jedním z nejintenzivnějších filmových zážitků nového roku. Zatímco Milionář z chatrče byla pěkná guilty pleasure, ale pořád guilty pleasure, 127 hodin je nepatetický, sugestivní, otevřený, citlivý a intenzivní film. Amputace ruky v přímém přenosu by rozhodně neměla být důvodem, proč si ho nechat ujít. Já mu dávám plné hodnocení. Za závěrečnou katarzi. Za znovuzrozenou legendu Dannyho Boyla. Za rodící se legendu Jamese Franca. A za legendární duševní sílu Arona Ralstona.
127 hodin (127 hours)
Dobrodružný / Životopisný / Drama / Thriller
USA / Velká Británie / 94 minutRežie: Danny Boyle
Hrají: James Franco, Cléménce Poésy, Amber Tamblyn, Kate Mara, Lizzy Caplan, Treat WilliamsHodnocení: 5*****
