2 fotky 
Psychothriller po česku, aneb když máte málo peněz a nechcete se podřídit diktátu velké televize, spíchněte si vlastní malý film.
Podtitul filmu „Nikdo není tím, kým se zdá být“ evokuje slavné twinpeaksovské moto. Sovy nejsou, čím se zdají být. Tento mysteriózní seriál předkládá divákovi desítky zvláštních postav s podivnými vlastnostmi. Jedna z nich je přitom odpovědná za vraždu studentky, kterou řeší agent Cooper. Rozplétání nitek vedlejších příběhů je přitom největším tahákem seriálu. O něco podobného se snaží i Ivan Pokorný ve svém filmu Záblesky chladné neděle.
Režisér Ivan Pokorný začínal u filmu na konci 60. let jako herec. Po roce 1989 se věnoval práci pro televizi – točil televizní hrané i dokumentární filmy, přičemž se opakovaně vracel ke kriminálnímu žánru. Z poslední doby jsou známé zejména jeho seriály Kriminálka Anděl (2008) a Expozitura (2008).
Problém Záblesků chladné neděle (kromě toho zcela očividného, nicneříkajícího názvu) je, že i když jeho postavy nejsou takové, jaké se zdají být, nikoho to příliš nezajímá. Film sám sebe definuje jako komorní psychothriller, což by předpokládalo detailně prokreslené charaktery, mezi nimiž se na malém prostoru bez zvláštních efektů rozehrává napínavá zápletka. Psychothriller po česku si ale jeho tvůrci představují trochu jinak.
Dora sice nepobrala vkus v oblékání, maskovat se ale umí skvěle. Zdroj: Bioscop
Snímek začíná na proslulé silnici, kde si ženy vydělávají vlastním tělem. Hlavní hrdinka Dora (Adéla Petřeková) si právě tohle místo vybere, aby nastoupila do auta neznámého podnikatele Adama (Robert Jašków). Ten jí nabídne možnost slušného přivýdělku, když bude hrát jeho bratrovi Martinovi (Jan Plouhar) doprovod na rodinné oslavě. Co je na Martinovi divného, že si někoho nenajde sám? Komu Dora utekla z auta a proč ji ten muž pronásleduje?
To jsou jen některé otázky, se kterými Pokorný rozehrává zápletku, jež se celá odehraje během jediného dne, neděle. Motivace dvou hlavních postav, Dory a Martina, je zdánlivě neznámá, ale ve skutečnosti snadno odhalitelná. Zvlášť když má divák vzhledem k velmi pomalému tempu vyprávění spoustu času na přemýšlení.
Na hraně mezi absurditou a demencí
Adam odveze Doru na Martinův statek na samotě u lesa a tam ji zanechá. Muž se však chová divně, odejde, navíc dorazí sousedka (Taťjana Medvecká) a vypráví cosi o nepřirozených sexuálních praktikách, takže si Dora začne hledat kolo. V botách s dvaceticentimentrovými jehlami pak ujíždí jako o život. Cože? To jako vážně? Situace na pomezí absurdity a demence se vrší jedna na druhou. Každý jedná podle své vlastní vnitřní logiky, do které ale nevidíme, a tak jen sledujeme figurky pobíhající po lese. Každá hypotéza o jejich příštím kroku se přitom ukáže být správná podle hesla jakou největší pitomost by teď asi mohli vymyslet.
[youtube_660]6YIbLhaYjfo[/youtube_660]
Neokoukaní herci a barevné ladění obrazu připomínající televizní kriminálku. V těchto slovech by se dal odhalit jistý tvůrčí záměr, jenž byl pravděpodobně součástí snahy natočit malý žánrový film. Jenže samo o sobě to nefunguje. Herci nemají dobře napsané role ani dialogy (některé z nich navíc diváci vídají nebo donedávna vídali každý den v Ulici). Zpomalené záběry z filmu trčí, jejich styl neladí se zbytkem, který si naopak libuje v naturalistické strohosti a vybledlé barevné škále.
Záblesky tvůrčího ducha
Navíc, pomalé vyprávění musí být kompenzováno napětím, sledováním pozoruhodných postav nebo originálním režisérským přístupem, aby u něj divák neusnul. Pokud děj dávkuji po lžičkách, protože vlastně nemám co říct, nejde o invenci, ale spíš o lajdáctví. Do toho opakující se hudba, předvídatelná jako celý film.
Není vůbec problém, že Pokorný chtěl natočit žánrový film s neokoukanými herci za malý peníz. Jenže celovečerák pro kino distribuci není jedna epizoda seriálu. Kino nefunguje jako kulisa a film v něm musí chytnout a nepustit. Nejde o to, že je pomalý, ale že je neoriginální, předvídatelný, k uzoufání nudný a nechtěně humorný. Snad byla vtipnost některých scén záměrná, mně se však nad jejich nemožností chtělo spíš plakat.
Martin se chová podezřele.
S rozpočtem kolem 3,5 milionu korun jsou Záblesky chladné neděle skutečně malým filmem. Režisér tvrdí, že bude rád, když na něj někdo přijde do kina, ale moc si od toho neslibuje. S prodejem DVD také nepočítá. Z toho nám vychází, že jeho hlavním trumfem má být prodej televizi. Nabízí se otázka, proč si snímek tuto trapnou epizodu s uvedením v kinech neodpustil a nešel na obrazovku rovnou.
Záblesky chladné neděle
Thriller
Česko, 2012, 92 minutRežie: Ivan Pokorný
Hrají: Adéla Petřeková, Jan Plouhar, Robert Jašków, Kryštof Rímský, Taťjana Medvecká, Zdeněk Žák, Ivan PokornýHodnocení: 1*
