2 fotky 
Že má láska v životě velkou váhu, se ví už pěkně dávno. Tematika je to sice pro leckoho zprofanovaná, pořád se ale dá podat i bez přemíry klišé a tak, aby chytla za srdce. Přesně jako se to na novince The Weight of Your Love povedlo birminghamským Editors.
Editors Foto: Matt Spalding. Zdroj: D Smack U Promotion
Nebýt Rock for People 2010, těžko říct, zda by u nás o Editors vůbec někdo zakopnul. Na Britských ostrovech a dále na západ přitom byli už dávno vynášeni do nebe díky dvojici špičkových platinovek The Back Room a An End Has a Start, které jim právem opatřily hned několik nominací na prestižní ocenění Mercury Prize.
Odlišnost nad zlato
Že se kapela nebojí vydat po cestičkách ne zrovna probádaných, dokázala (tehdy ještě v čtyřčlenné sestavě) vydáním třetího, a do značné míry nesourodého alba In This Light and On This Evening.
Právě na něm se Editors povedlo něco, čeho by se leckterý začínající britpopař jen tak neodvážil; upustili od stereotypního a chytlavého soundu a zabrousili k daleko sofistikovanějšímu a hlubšímu zvuku.
Zabředli tak do polohy, díky které se vymanili z často kontroverzní indie-rockové škatulky, a vtiskly svým songům nádech výjimečnosti, s jejíž pomocí se mezi přehršlí svých souputníků rozhodně jen tak neztratí. Trocha originality je v muzice zkrátka něco jako v pohádce špetka soli – jde o přísadu, která se dá ocenit třeba i zlatem.
Kdyby Editors přemýšleli stejně a pokusili se na tento ne zrovna obvyklý přístup navázat, nemuselo by se The Weight of Your Love na první poslech jevit víceméně jako jednotvárný popový mišmaš, jaký svým fandům na posledních řadovkách servírují třeba Coldplay.
Co zamrzí nejvíc, je absence nějaké zadkohybné pecky, jakými byly na předchozích albech tracky jako Munich, The Racing Rats nebo Papillon. Mohlo by se sice zdát, že singlem A Ton of Love kapela tuhle díru jakž takž zamázla, repetitivní poslech pilotnímu singlu ale nijak nesvědčí a všechna jeho chytlavost se postupně tříští na fragmenty, ze kterých časem nezbude ani smítko prachu.
Bez přetvářky a ubrečenosti
Přestože jde o nezanedbatelný a patrně i největší nešvar, který albu výrazně podkopává nohy, ty trpělivější příznivce Editors paradoxně nutí k dalšímu sondování po nějakém náznaku toho typického feelingu, pro nějž si kapelu oblíbili. A najdou ho. Stačí jen zatnout zuby a vydržet.
Už třeba z titulní The Weight člověka až mrazí v zádech. Ať už je to tamburína, která skvěle podtrhuje sborové óchání v závěru, anebo vybrnkávání na akustickou kytaru v podání Justina Lockeye (sekundant dlouholetého kytaristy Chrise Urbanowicze), jež posluchače strhne proudem nepředstírané, a tudíž naprosto uvěřitelné melancholie.
Stejně je na tom i aspirant na další singl Sugar, ve kterém i začínající angličtinář ocení textařský um frontmana Toma Smithe. Ačkoliv má s největší pravděpodobností jít o zpěvákovu intimní zpověď některé z jeho lásek (nebo jen té jedné jediné), nedisponuje ubrečeností, jež je pro písničky podobného ražení typická. Silně návyková záležitost. A to i navzdory sentimentu, který z každého verše takřka dýchá.
Poněkud nevýrazný střed alba v podobě skladeb Honesty, Nothing a Formaldehyde bohatě kompenzuje jeho závěr, během nějž člověk jen těžko potlačí slzu. Nezáleží, jestli u songu Hyena bude vzpomínat na začátky kapely (stavba písně je takřka identická s All Sparks) nebo zda u Two Hearted Spider propadne potřebě si spolu s Tomem Smithem zapět vůbec nejemotivnější refrén, jaký je na celé nahrávce ke slyšení. Jde zkrátka o výborně dotažený ending, který se zakousne do srdce a sám od sebe jen tak nepustí.
Očima Adama Vrány:
Nové album Editors postrádá nějaký ten náboj – to je nesporný fakt. Fanoušci zvyklí na taneční rytmy si na své s největší pravděpodobností nepřijdou, to však neznamená, že jde o desku hodnou zavržení. Naopak.
Sílu se však nepokoušejte hledat v tempu. Chce se to skrz všechen na první pohled monotónní hudební nános prokousat až k samotnému jádru nahrávky, kde se skrývají pocity, které její bezmála čtyřletý agonický porod provázely.
To je to, kvůli čemu si budete The Weight of Your Love dopřávat častěji než náš pan prezident slivovice. Ten pocit, že se s nejnáročnější deskou od Editors můžete kdykoliv ztotožnit. A budete tak činit často a rádi. Zejména tehdy, kdy vám není zrovna dvakrát do smíchu. Nashle na podzim v Lucerně!
Hodnocení: 70 %
