RECENZE: Dva nula. Sparta porazila Slavii a nápad tvůrce dokumentu

Možná jste ten zápas viděli. Možná jste se na něj byli dokonce podívat naživo. 11. dubna 2011 Sparta porazila Slavii dvěma rychlými góly a byla u toho i parta 150 dokumentaristů. Místo fotbalistů ale natáčeli fanoušky.

Je dost možné, že ve filmu Dva nula uvidíte sami sebe. Když už ne doslovně, klidně se poznáte v jedné z postav, třeba zmateném taťkovi, který svým dětem vysvětluje, co že to je ten gól. Nebo v intelektuálovi, který je na fotbale poprvé a nechápe, proč se všichni za tou kulatou věcí tak honí. A když už odmítnete nastavené zrcadlo, alespoň se výborně pobavíte.

Pavel Abrahám a Tomáš Bojar jsou čeští dokumentaristé, u nichž si člověk nikdy není jist, kde je hranice mezi těžkou satirou a vážným filmem. Oba jsou autory námětů k snímkům Česká RAPublika nebo právě Dva nula, Abrahám je pak jejich režisérem. Nedá se jim upřít originalita, smysl pro humor a hlavně snaha točit o současných tématech.

Tvůrci na to šli chytře, jejich námět je neotřelý a skrývá spoustu potenciálu. Pavel Abrahám a Tomáš Bojar se rozhodli, že na sparťanském stadionu na Letné vytipují několik výstředních fanoušků. Následně je budou po jeden zápas nahrávat a natáčet z dálky kamerou. Dosáhnou tím autentičnosti, na níž vystaví film o českém národu, případně lidech celkově.

Malým fanouškům jde víc o zmrzlinu než o fotbal. Zdroj: AČFK

Nápad má možná příliš vysoké cíle (proč se nezaměřit jednoduše na jednotlivé typy a vyhnout se tak všeobjímajícímu tématu českého národa?), ale snaží se s nimi poměrně šikovně porvat. Tvůrci si na stadionu našli několik vyloženě extrovertních typů, pak i lidi zajímavé svým věkem či postavením a do toho přidali dva Italy a kulturního kritika Jiřího Peňáse jako pomyslnou třešinku. A teď, fanoušci, začněte konat.

Očima Lucie Šimůnkové: Poslední dobou máme tu čest potkávat v kinech (nikoli multikinech) stále více dokumentů, které jsou na hony vzdálené konvenční sérii ilustračních záběrů a mluvících hlav. Hranice mezi dokumentárním a hraným filmem je stále tenčí. Proto lze Dva nula označit za jednoznačně nejlepší komedii minimálně tohoto roku.

O fotbal tu vůbec nejde. Film odehrávající se během pražského derby je studií lidských charakterů, ukázkou malosti, odhalením pokrytectví a strojenosti, ale i zrcadlem přirozenosti a čirého fanouškovství. Pečlivé provedení umožňuje vnímat zdánlivě homogenní masu na fotbalovém stadionu v jednotlivostech a na příkladu hrdinů filmu. Nezbývá než doufat, že Dva nula v distribuci nezapadne a dostane se mu pozornosti, která mu právem náleží.

Hodnocení: 5*****

Jak Abrahám s Bojarem sami přiznávají, všechny jejich postavy v dokumentu věděly, že je nahrávají. A zde přichází střet mezi nápadem a realizací. Když natáčíte reakce lidí na fotbalovém zápase, musíte se vypořádat se dvěma omezeními – technikou a zákonem. Z toho vyplývá, že se musíte s lidmi domluvit, že na nich bude přilepen kvalitní mikrofon, aby je bylo slyšet, a také musí podepsat smlouvu, že máte právo je po celý zápas natáčet.

[youtube_660]ZCoJXuk6MHU[/youtube_660]

Je tedy možné zachytit realisticky jejich povahy a reakce, když celou dobu vědí, že jsou vlastně herci ve filmu? Tvůrci tvrdí, že po prvních pár minutách na nahrávání všichni (alespoň ti fanoušci, které nakonec pro film vybrali) zapomněli a byli sví. Jak je ale ve snímku vidět, zdaleka to není pravda.

Jediní upřímní jsou dva malí kluci a Pavel Čapek

Dva nula je nesmírně zábavný dokument. Jeho jednotliví hrdinové hláškují o sto šest a jejich hlubokomyslné diskuse, kdy ve výsledku prošvihnou druhý gól, jsou skvělé. Máme tu securiťáky, kteří řeší, jaké prostředky používají na růst svalů. Nebo profesionální zlatokopku, která se chlubí svými vztahy s fotbalisty. Ale také studio České televize nebo dva poblázněné sázkaře.

Jenže divák s nechutí pozná, že ona zlatokopka se vyloženě chlubí na kameru. Že sázkaři moc dobře tuší, že jsou nahráváni, a tak přehrávají. Snad jediní, kdo je ve výsledku skutečně realistický, jsou členové televizního štábu, protože mají v tu chvíli důležitější věci na práci a jsou na kameru zvyklí (navíc je tu Pavel Čapek…). A dvojice roztomilých žáků fotbalové přípravky, kteří jsou jednoduše přirozené a upřímné děti.

I takhle mohou vypadat pravidelní fanoušci fotbalu.

Nápad postupovat po ucelených časových úsecích a ukazovat na nich jednotlivé hrdiny dokumentu je originální a pro svůj účel výborně využitý. Divák si na neustále opakovaný koncept brzy zvykne a přistoupí na onu hru teď padl první gól, sledujte, jak reagují zarytí fanoušci a jak osmiletí kluci. Zvuková stránka na tom už tak dobře není a musí si vypomáhat titulky, ale nad tím se dá snadno přimhouřit oko, protože v daných podmínkách to ani kvalitněji nahrát nešlo.

Problém tedy vidím jen ve střetu záměru a výsledku dokumentu. Prvotní myšlenka sice byla moc pěkná, ale nedá se s klidným srdcem tvrdit, že co divák vidí na plátně, je skutečné a autentické chování. Kvůli tomu se pak míjí i snaha naroubovat to vše na nastavení zrcadla českému národu. Jako nenáročná komedie, která je oproti ostatním dost jiná, ale Dva nula poslouží skvěle.