Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Dům. Film, jehož základy a pevné zdi tvoří diktátor Krobot

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

21. 10. 2011

Tenhle podzim snad neexistuje český film, kde by na vás nevykoukla ustaraná tvář Miroslava Krobota. Po vizuálních orgiích pod nálepkou Alois Nebel přichází jako otec rodiny, kterou chce vychovat k obrazu svému.[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/2011_dum/]

Jen málokdy se stane, že by nějaký český film stál na protagonistovi hlavního hrdiny a nebyl jím Karel Roden. V poslední době to je takřka pravidlo, že buď máte komediální roli s nějakým tím osaháváním vnadných Maďarek, a nebo roli dramatickou, kdy se ale musíte jmenovat Karel Roden nebo aspoň Ivan Trojan. Pokud u vás neplatí ani jedno, pak vaše role moc neutkví v paměti českých diváků.

Miroslav Krobot je pro některé pořád záhadou. Dokáže zahrát citlivou duši v málomluvné skořápce v Aloisi Nebelovi, smutného strážce přístavu v intelektuálním Muži z Londýna, ale i primitivního učitele v Renčově Na vlastní nebezpečí. On sám role, kde si vydělává na nájem, nenávidí. Ještě více než ve filmu se totiž zabydlel v divadle, a to i jako režisér.

Ale co se to neděje. Nejdříve Alois Nebel, kde se lidé dozvěděli, že nějaký Miroslav Krobot existuje. Teď na ně kouká z originálního plakátu k filmu Dům, kde jeho název tvoří různé haraburdí ze stavby. A v kinech zároveň pendluje trailer na thriller Ve stínu. Krobot se utrhl ze řetězu!

Podívejte se na film o filmu Dům! S exkluzivními rozhovory

Utrhl a všem ukazuje, že umí hrát. A jak! Právě u Domu je ústřední dějová linka natolik předvídatelná, že nebýt jeho, neměl by co nabídnout. Jen další rodinné drama, kde padne pár facek.

V Nebelovi černobílý, v Domu s fešnou čapkou, Zdroj: distributor filmu

Jde ale o patriarchální film. A to nejen ve smyslu, že otec Imrich (M. Krobot) se snaží rozhodovat o životě všech v jeho kruhu důvěry, jak by řekl pupkatý fotr lotr De Niro. Bez tohoto otce by snímek absolutně nefungoval. On je v Domu pevnými základy a neprofouknutelnými zdmi, které jsou možná na první pohled hrbolaté, šedé a nenamalované, ale dokážou odolat sebevětšímu větru.

Hlavně se neobjímat a zachovat si odstup

Otec sní o dokonalé rodině, kdy všichni budou pracovat, nikdo nebude lajdačit, navzájem se budou mít rádi, ale nebudou si moc povídat, nedej bože se objímat. Budou k sobě slušní, a chováním budou spíš než roztržití lidé roboti bez emocí a názorů.

Ačkoli sám otec není dokonalý a ve skrytu duše to tuší (a divák to skrz Krobotovy oči vidí), chtěl by, aby jeho rodina byla utopicky dokonalá. Aby drželi při sobě, nikdo neodcházel pryč a neodmlouvali mu. Jenže takhle narazí u obou svých dcer.

U prvorozené to dopadlo až tak, že ji vypudil ze své mysli jako dceru. Vnoučata nechce vidět a na ulici ji nepozdraví. Mladší dcera však nechce snášet to samé, a i když otci pomáhá na stavbě jejího vlastního domu (opodál stojí nedostavěný dům dcery starší, kterého se nikdo nesmí skoro ani dotknout), snaží se rebelovat. Chce do Anglie, vydělává si peníze na neperspektivních brigádách a spí se svým učitelem angličtiny.

Zajímá vás vztah Miroslava Krobota ke komerčním filmům? Mrkněte na exkluzivní rozhovor

V tuto chvíli se divák, ideálně muž ve středních letech s odrostlejšími dětmi na krku, dokáže do Krobota výborně vcítit. Ačkoli se chová jako samozvaný diktátor, pořád to otec myslí dobře. Stejně jako dcera nechápe, že za deset let bude ještě děkovat, otec zase nechápe, že nejde chtít po maturantce, aby předčasně zmoudřela. Jako v každé rodině i v téhle jde jen o toleranci a porozumění, které je ztracené někde ve sklepě.

Bohužel zde přichází vada filmu. Každý divák už z prvních minut odhadne, že rodinná láska se nakonec dostane ze sklepa až na prosluněný balkón. Podobně jako musí být každému jasné, jak asi dopadne vztah studentka – učitel. Tady by to chtělo trochu víc inovací.

Někdo dá dcerce řetízek, jiný postaví dům

Navíc je možné překousnout očekávaný zlom v jednání otce Imricha, protože režisérka Zuzana Liová se ho nesnaží ani nijak skrývat. Jenže pak by nesměl být v tak banální moment. V průběhu filmu dojde na vyhrocené momenty, padnou nespravedlivé facky a ostrá slova. Přesto se otec zlomí až ve chvíli, která je spíš vykonstruovaná než reálná (jednoduše záminky by byly už v páté minutě, ale to by pak nebylo o čem natočit film).

Snímek vznikal ve spolupráci Česka a Slovenska. A oproti všemožným domácím filmům, které se snaží diváka přesvědčit, že nevěra je správná nebo že smyslem života šedesátníka je sex s dvacítkou, je Dům více než ucházející. Při srovnání herecký výkon – scénář ale působí natolik nesourodě asi jako všudypřítomné slovenské nápisy ve filmu a český dabing.

Dům (Dom)

Drama
Česko / Slovensko, 2011, 97 min

Režie: Zuzana Liová
Hrají: Miroslav Krobot, Taťjana Medvecká, Judit Bárdos, Ester Geislerová, Marek Geišberg, Lucia Jašková, Marián Mitaš, Attila Mokos

Hodnocení: 3***

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Dům. Film, jehož základy a pevné zdi tvoří diktátor Krobot