RECENZE: Dream House kandiduje na největší zklamání filmového podzimu

Daniel Craig, Rachel Weisz a Naomi Watts v novém mysteriózním dramatu Jima Sheridana. Dream House dokazuje, že hollywoodský film v kině nečeká vždycky happy-end.

Fakt, že trailery odhalují čím dál tím větší části výsledného filmu, prakticky všechny dobré akční scény, vtipy a často i celou zápletku, pravděpodobně nepřekvapí žádného diváka. Aspoň ne takového, který chodí do kina včas. Už dlouho se ale nestalo, aby nějaký snímek prozradil divákovi základní dějový zvrat, na kterém je postaven. Dream House to bohužel udělal. Měli bychom mu toto faux pas odpustit?

Irský režisér, původem z Dublinu, se ve filmu Dream House pustil do pro něj naprosto nezvyklého žánru. Jim Sheridan se proslavil už svým debutem, citlivým zpracováním životního příběhu Christyho Browna, Moje levá noha (1989). Své filmy staví na silných emocích. Zobrazuje v nich rodinné i milostné vztahy a místy balancuje na hranici mezi dojemností a citovým vydíráním diváka. Nejlepším příkladem tohoto přístupu je drama o rodině irských přistěhovalců In America (2002), ale také jeho předposlední film, remake dánského snímku Bratři (2009).

První poločas

Pokud jste při procházení filmových novinek narazili na výše zmíněnou ukázku, není pro vás děj snímku žádným tajemstvím. Pro ty, kteří jsou Dream Housem ještě nepolíbení, malá rekapitulace. Will (Daniel Craig) se přestěhuje do vysněného domu na předměstí a odejde z práce, aby se mohl věnovat psaní knih. Potěší tím nejen manželku Libby (Rachel Weisz), ale také své dvě dcery (Taylor a Claire Geare). Rodinou idylku však začnou narušovat podivné noční návštěvy, stopy ve sněhu a tváře za oknem.

Tati, za oknem je bubák. Zdroj: distributor filmu

Rodina postupně zjišťuje, že v jejich domě se před časem odehrál strašlivý zločin. Will se vydá pátrat po jeho původci, aby své blízké ochránil. Zjistí při tom zásadní fakt. Právě ten, který tvůrci tak neprozřetelně odhalili již v traileru a který nutí diváka přehodnotit zkušenosti z první poloviny filmu. Snímek kupodivu až potud funguje velmi dobře. Herecké obsazení se skládá ze zkušených hollywoodských harcovníků a manželský pár na plátně se prostě nezapře.

Slovo mysteriózní je obvykle velmi neurčitou filmovou kategorií, do které se vejde prakticky vše od pohádky až po horor. Sheridan v první polovině filmu buduje slušnou atmosféru a proplétá obrázky šťastné rodinky s hororovými lekačkami a honičkami ve tmě.

Bystrý divák samozřejmě i bez nápovědy odhalí, kam to vše směřuje, ale i přesto mu není odepřen pocit tajemna a mrazení v zádech. Jenže potom přijde onen zvrat, který si podobné snímky nechávají většinou na závěr. Divák se nutně ptá – co bude dál?

Druhý poločas

Pokud svou tajnou zbraň, ačkoli ne zcela originální (viz Prokletý ostrov), vypustím již v poločase, musím mít nějakou kvalitní rezervu, kterou si nechám na poslední minuty. Dream House však ve své druhé polovině míří od desíti k pěti a postupně až na samé scenáristické dno. Postává na místě, topí se v nelogických vysvětleních a dělá vše proto, aby opatrně nadšeného diváka z první půle znechutil. Neuvěřitelně pitomý závěr potom všemu nasadí oslovskou čepici.

Zatímco se divák modlí, aby výsledná pointa byla alespoň uspokojivá, může si spočítat všechny snímky, kterými se Dream House inspiroval (nebo které vykradl?). Okamžitě se vybavují jména jako Osvícení (1980), Šestý smysl (1999), Ti druzí (2001), Pokoj 1408 (2007) nebo již zmíněný Prokletý ostrov (2010). Prostě všechny takové, kde sovy nejsou tím, čím se zdají být.

Navíc pro druhou část filmu neplatí plusové body z té první. Herci zde spíše zmateně pobíhají a chovají se tak podezřele, že vše je opět předem jasné. Nejlépe je to vidět na zbytečné postavě sousedky, jejímž jediným smyslem je patrně obsazení Naomi Watts. Předvídatelný děj postrádá i původní atmosféru – ta se postupně vytrácí jako publikum z kinosálu. Většina z nich to ale pravděpodobně nestihne, protože přetrvávající pozitivní vlastností filmu je jeho délka.

Očima Terezy Janíkové: Jim Sheridan vzal do rukou populární motiv hlavního hrdiny, který zjišťuje, že věci (a to zejména věci v jeho hlavě) se nemají tak, jak to dosud vypadalo. Jenže zabalil jej do velice jednoduchého a až televizně odfláknutého příběhu, přičemž výsledná směska detektivky, mysteriózního thrilleru a psychologického i rodinného dramatu absolutně nefunguje. A na vině je jak scénář, tak režie. Dream House proto zachraňují především herci – Rachel Weisz, Naomi Watts a především Daniel Craig, který pohubl a jeho ostrá, vyzáblá tvář perfektně sedí k roli. No, alespoň je na koho se koukat.

Hodnocení: 2**

Agent 007? Ale jděte, to je jen táta od rodiny

Ve většině internetových ohlasů na Dream House rezonuje věčná otázka umělecké svobody, která je v rámci hollywoodské továrny na sny poskytována režisérům. Tento problém je starý jako kinematografie sama a jeho příběh je poutavý, protože má svého hodného i zlého poldu. Vypráví o tvořivém umělci-takřka géniovi, který bojuje proti nelítostné mašinérii, reprezentované vlky v drahých oblecích-studiovými producenty.

Do jaké míry měl nebo neměl Sheridan pod kontrolou tzv. final cut (konečný sestřih), však diváka v současné situaci nemusí zajímat. Oddaný fanoušek prokleje systém a počká na další film svého oblíbence. Oddaný divák prokleje kino za nehorázné ceny a příště bude pečlivěji vybírat. Oba si ale uvědomí, že před tímto zážitkem je varoval již příliš sdělný trailer.

Dream House (Dream House)

Drama / Mysteriózní / Thriller
USA, 2011, 90 minut

Režie: Jim Sheridan
Hrají: Daniel Craig, Rachel Weisz, Naomi Watts, Marton Csokas, Elias Koteas, Taylor Geare, Claire Geare, Rachel G. Fox

Hodnocení: 2**