5 fotek 
Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedlo v sobotu 15. října premiéru hry Porcie Coughlanová irské dramatičky Mariny Carr v režii Martina Vokouna. Kvalitně ztvárněná inscenace se ale nadšeného potlesku nedočkala.
Ani milenec nedokáže utěšit nešťastnou Porcii, Zdroj: Pavel Křivánek, DJKT
Po Komorní scéně Aréna a Těšínském divadle Český Těšín nazkoušelo hru Porcie Coughlanová i Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Příběh ženy, která smrtí svého dvojčete přišla o část sebe samé a ani po patnácti letech se s ní nedokáže smířit, v Plzni zrežíroval Martin Vokoun.
Marina Carr (*1964, Dublin)
Nejhranější irská dramatička současnosti. Studovala angličtinu a filozofii. Coby dramatička debutovala v 80. letech. Je autorkou šestnácti divadelních her. Do češtiny byly přeloženy a na českých jevištích uvedeny kromě Porcie Coughlanové (1996) ještě její hry Maja (1994), U Kočičí bažiny (1998) a Žena a megera (2006). Porcii Coughlanovou napsala za dva a půl týdne.
Hra Porcie Coughlanová je inspirována (jak autorka sama přiznala) irskou a antickou mytologií a Shakespearovými verši z Kupce benátského. Odtud si Carr vypůjčila místo děje (Belmont) a jméno pro svou hrdinku (Porcie).
Hlavní hrdinka nemá zdaleka bezstarostný život
Hlavní hrdinka Porcie slaví třicátiny. Už třináct let je vdaná. Má tři syny, bohatého manžela, milence, na stole v bytě dvě nebo tři křišťálové karafy s whiskey a krabičku cigaret. Pracovat nemusí, o děti a o domácnost se nestará. Bezstarostný život? Neřekl bych.
Nepřehlédněte: Do Hybernie o Vánocích jedině na Vánoční koledu
Údolí řeky Belmont a řeka zvlášť je pro Porcii Coughlanovou naprosto zásadním místem, k němuž je fixována. Na březích Belmontu se miluje s muži, zde je svědkem utonutí svého dvojčete. Sem patnáct let každý den chodí, přivolávána zpěvem mrtvého sourozence.
Marina Carr ve své Porcii Coughlanové představuje model třígenerační rodiny, jejíž členové se vzájemně nenávidí, psychicky si ubližují a jen stěží nacházejí porozumění pro trápení svých bližních.
Takhle nevypadá ideální vztah mezi matkou a dcerou
Plzeňská činohra má už po několik let stálý, čas od času jen mírně obměňovaný, a tedy i sehraný soubor. Výrazné osobnosti se najdou v mužské i ženské části souboru. Mezi herečkami je to především Andrea Černá, kterou si režisér Martin Vokoun vybral pro hlavní roli a která má k postavě Porcie i věkově blízko.
Čtěte také: V Divadle J. K. Tyla v Plzni bude ženám vstup zakázán
Porcie Coughlanová Andrey Černé je silná žena. Svůj patnáctiletý žal po svém zemřelém dvojčeti, svou nenávist vůči rodině a svému manželovi a svou čechovovskou utrápenost a nemohoucnost změnit svůj život sice utápí v alkoholu a zakrývá kouřem z cigaret, nikomu si však nestěžuje, nikoho nežádá o pomoc. Trpí sama.
Černá zahrála svoji roli emočně přesvědčivě. Vnitřní bolest postavy dokázala mlčky přenést před zraky diváků. Výrazně přehrála své kolegy. Ti hráli dobře, ne však výjimečně. Otázkou je, do jaké míry jim onu hereckou výlučnost dovoluje text hry.
Rafael Coughlan svou ženu miluje, ale pro její trápení pochopení nemá
Režisér Martin Vokoun s autorem výpravy Nikolou Tempírem vytvořili průhlednou a univerzální scénu za použití provazových mříží. Jako by inscenátoři chtěli připomenout, že je leckdy daleko snazší odhadnout, co se děje na druhé straně za zdí, než co se děje uvnitř lidského nitra. I nábytek (židle a stůl) je z průhledného plastu.
Scéna efektní, kostýmy módní
Mříže z provazů plní v interiérových scénách (byt Coughlanových, hospoda) funkci stěn, ve scénách na břehu řeky je můžeme chápat jako křoví rostlé podél řeky (Porcie jím prochází), jsou-li provazy třeba i mírně rozkmitány (právě po průchodu Porcie), vytvoří spolu s jemným nasvícením dojem pohybu vln na hladině řeky.
Kostýmy navrhla Agnieszka Pátá. Herce oblékla do šatů v duchu současné módy. Vnitřní spojení Porcie a Gabriela zdůraznila bílou barvou oděvů. Pro ostatní zvolila barvy nevýrazné (černou, šedou, khaki).
Průhledná scéna Nikoly Tempíra. Jen do lidského nitra vidět není
Scénická hudba Petra Zemana v pravou chvíli decentně koresponduje s hrdinčinou vnitřní bolestí. Ústředním hudebním motivem je už zmíněná Gabrielem zpívaná píseň Domine deus, miserere mei.
Plzeňská činohra nabídla kvalitně zahranou inscenaci podpořenou nápaditou scénografií. Premiérové publikum ji odměnilo sice dlouhým, ale ne vřelým potleskem. Uvidíme, jak se inscenace zalíbí i dalším divákům. Minimálně výkon představitelky hlavní role by si vřelejší potlesk rozhodně zasloužil.
Marina Carr: Porcie Coughlanová
Divadlo J. K. Tyla v Plzni
Režie: Martin Vokoun
Hrají: Andrea Černá, Michal Štěrba, Monika Švábová, Zdeněk Mucha, Tomáš Drobil j. h., Jana Kubátová, Michal Štrich, Zorka Kostková, Klára Kovaříková, Zdeněk Rohlíček, Jan Maléř
Hodnocení: 4****
Nejbližší reprízy představení se uskuteční 20. a 22. října.
