2 fotky 
Očima 
Představte si, že by film odehrávající se ve snu byl natočen zcela realisticky bez jakýchkoli udělátek ve stylu Michela Gondryho. Podobně je tomu i ve filmu o punku bez punku DonT Stop.
Točit celovečerní debut nikdy nebylo jednoduché. O to víc, když máte za sebou dráhu zkušeného kameramana, a tak se od vás očekává něco víc. Richard Řeřicha si vybral jako své první téma punk v dobách totáče a nedá se říct, že by to byla excelentní volba. Možná snímek o punku pojednává, ale forma se tu s obsahem zcela rozchází.
Richard Řeřicha se až ve 48 letech rozhodl zrežírovat debutový celovečerní film – DonT Stop. Není to ale žádný začátečník. Vyhlášený je především jako kameraman, kdy získal Českého lva za práci na Samotářích a Grandhotelu. O trikovou kameru se pak staral v koprodukčním snímku Parfém: Příběh vraha s Benem Whishawem a Dustinem Hoffmanem.
Rozchází se, a to na několika frontách. DonT Stop je nejen o punku, ale hlavně o mládí, jeho revoltě (o to větší, když se děj odehrává za minulého režimu) a dospívání. Parta kluků z 80. let se rozhodne postavit se společnosti, a to tak, že si založí kapelu. Zbožňují The Clash, mají číra a ze střechy křičí na celou Prahu, že je čeká „no future“.
K punkovému filmu nestačí jenom číro. Zdroj: distributor filmu
Jak je punk plný vášně a nic nepřikrášluje, tak přesně opačný je DonT Stop. Kamera je logicky, vzhledem ke zkušenostem režiséra, precizní. Na poměry českých debutů zde perfektně fungují jednotlivé záběry či detaily, velkým plusem je pak i osvětlení. Kde by někdo jiný přinesl tmavou, nepřehlednou scénu v garáži, Řeřicha si hraje se stíny. Interiérové záběry tak nevypadají, jako by je někdo natáčel na koleni. Jenže není přesně o tomhle punk?
Očima Oldřicha Mánerta: Snaha o hezký český žánrový film se cení. Tvůrci se snaží, jak to jen jde, a z rukávu sypou jeden zajímavý vizuální nápad za druhým. Kámen úrazu spočívá v tom, že film o mladých punkerech by zákonitě měl fungovat v přeřvaných a mladicky nasraných momentech, to ale naneštěstí v tomto případě neplatí.
Tak trochu paradoxně se nejlepší momenty snímku rekrutují z tichých zamyšlených chvilek, kdy hlavní hrdinové za zvuků ambientní hudby sedí a zírají do dáli. Na vše se pak navěšují občasné výpadky v hereckých výkonech, které celkový dojem sráží do vod průměru. Za snahu ale velký palec nahoru.
Hodnocení: 3***
Sex Pistols taky neuměli zrovna valně hrát, získali si ale posluchače něčím jiným – nábojem, názory, charismatem. DonT Stop je oproti tomu vypucovaný film, což samo o sobě není vada, ovšem v kombinaci s topornými hereckými výkony nebo nulovou energií to nejednoho diváka zklame.
[youtube_660]j5gyVexsHJ8[/youtube_660]
Herci sice mají i své chvilky a někteří s nimi nešetří (např. Jiří Kocman, kterého diváci zatím znají jen jako dabéra Rona Weasleyho). Jenže jak mají projevit extrémnější emoce, křičet nebo se naštvat, přijde vám, jako byste se dívali na ochotnické divadlo. Věty pronášejí koženě s výrazem absolutního soustředění na přesné odříkání scénáře. Vášeň tu chybí.
Naštvanost a rebelie vůči systému se tak projevuje maximálně prostřednictvím hlasitých písniček, které vyplňují snímek. Paradoxně ale mnohem lépe působí momenty, kdy film spíše ztichne. Nejvíce je to vidět na koncertu kapely v kulturním domě, který se jim dospěláci loajální k režimu snaží zničit. Skupina začne hrát a nic výjimečného se neděje. Jak ale nastoupí konflikt a s ním zpomalovačky a ticho, hned máte pocit, jako byste sledovali něco úplně jiného.
Když už nic, aspoň ta myšlenka
Vtom ale přijdou další bez procítění vyslovované dialogy a divák je zpět. Postupem času také začne mírně otravovat, že film tak nějak sám plyne. Rozhodně to nevypadá, že by postavy svůj osud nějak utvářely. A když se rozhodnou konat, často nemají vysvětlení či motivaci.
Příště šlohnem i tu pozlacenou urnu, co?
Hlavní hrdina Miki (Patrik Děrgel) se třeba celou dobu přátelí s pankáčem Dejvem (Lukáš Reichl). Nijak mu u něj nevadí, že okrade svou vlastní babičku o stříbro, aby si chlapci mohli koupit nástroje. Jakmile se ale Dejv spřáhne s pochybným feťákem, najednou dá český James Dean ruce pryč. Prozření není nijak vysvětleno a jednoduše tu je.
I přes zmíněné problémy má ale DonT Stop i jeden velký klad. Není to jen tak předhozený komerční flák, který by neměl žádný přesah. Úvodní scéna, kdy dospělý muž sedí v autě a začne vzpomínat, sice leccos prozradí, ale v tomto případě to není chyba. Kluci blbnou a prožívají dospívání po svém. Neposlouchají autority, neučí se. Tím vším se tvůrci snaží třeba i současné mladé generaci naznačit, ať si užívá, dokud to jde. Lepší už to nebude.
DonT Stop
Drama / Hudební
Česko / Slovensko, 2012, 98 minRežie: Richard Řeřicha
Hrají: Patrik Děrgel, Lukáš Reichl, Jiří Kocman, Jakub Zedníček, Oliver Cox, Viola Černodrinská, Klára Pollertová-Trojanová, Kristína Svarinská, Jiří Štrébl, Stanislava JachnickáHodnocení: 2**
