4 fotky 
Norská kinematografie je charakteristická minimalistickým zobrazením emocí, sarkastickým humorem a celkově chmurnou atmosférou. A to, že má nový film režiséra Benta Hamera (Faktótum, Povídky z kuchyně) vánoční tematiku, na tom vůbec nic nemění. Právě naopak. Kde jinde totiž nenápadní hrdinové své publikum dostanou víc než o Vánocích, kdy se má podle společenských konvencí každý správný člověk radovat, veselit a tak podobně?
Vánočního skřítka milují nejen děti..., Zdroj: distributor filmu
Nálada na Štědrý večer v jednom norském městečku rozhodně skotačivá není. Koláž několika příběhů natočených podle povídkové knihy Leviho Henriksena (pro ty, kdo by toužili znát název, je to: Bare mjuke pakker under treet. Hezké.) uvozuje nádherně syrová scéna odehrávající se na anonymním neutěšeném srbském předměstí. Ale zpátky do Norska.
Doktor jako každý rok odchází (dobrovolně) na noční směnu místo toho, aby strávil Štědrý den se svou ženou, a ocitá se u porodu imigrantského páru z Kosova. Rozvedený otec má jedinou možnost, jak se na Vánoce setkat se svými dětmi – převléct se za vánočního skřítka Nisseho místo nového partnera bývalé manželky. Žena ve středních letech si užívá romantiku (včetně opravdu vášnivého sexu) se svým ženatým milencem. Chlapec dává na Štědrý večer před svou rodinu přednost společnosti své muslimské kamarádky. Bezdomovec se snaží sehnat peníze na cestu domů. Děda žehlí šaty… Komu vlastně?
Nasadit hvězdu a honem pryč
Zní vám to sladkobolně? Omyl. Sentimentalita je to poslední, co můžete v tomto filmu čekat. Černý humor, naprosto nevánoční atmosféra, nulová hřejivost… tak se Domů na Vánoce uvede na scénu. Norské filmy jsou svým specifickým humorem proslulé (vzpomeňme si na vozíčkářskou komedii Kurz negativního myšlení). A i když legrace není v Domů na Vánoce tak zásadní, na tradici severských tragikomedií navazuje naprosto dokonale.
Kurz nevánočního myšlení
Ale nebudu to zakrývat: ústředním tématem je samosebou láska. Ve skutečnosti tu jde o to samé jako ve většině (nejen) vánočních snímků – o potřebu být s někým blízkým, ať už je to partner, děti, kamarádka nebo rodiče. Rozdíl je ale ve způsobu, jak nám tuto (vlastně úplně prostou) myšlenku film sděluje. Nenápadně, minimalisticky, civilně, vtipně. Seversky.
A to je to, proč mám tyto filmy ráda (kromě toho, že se mi líbí ten roztomile divný jazyk). Navíc jsou určitým způsobem podobné českým filmům – jejich kouzlo spočívá v sebeironii a schopnosti vyjádřit málem mnoho. Ve schopnosti chytnout za srdce bez laciných triků.
Skřítek byl toho večera poněkud nervózní...
Přitom se režisér vánoční rozjařené náladě nevysmívá. Jednoduše nám ukazuje, že ne každý ji vyhledává a ne každý, kdo ji vyhledává, ji najde. Domů na Vánoce je totiž název dvojznačný. Někteří se domů na Vánoce snaží dostat, jiní ale dělají všechno možné, aby Vánoce doma trávit nemuseli.
Štědrovečerní puzzle
Většina postav je, jak už to u filmových skládanek bývá, napříč příběhy vzájemně provázána. U některých to víme hned, u jiných se to vyjeví až ke konci (stejně jako dostane v závěru svůj význam i srbský prolog). Právě to je ale trochu problém – některé příběhy vypadají, že směřují odnikud nikam a že celkově postrádají význam. Na konci to do sebe sice všechno zapadne, ale stejně… Vůbec by neškodilo, kdyby režisér nějakou epizodu vynechal (na druhou stranu, kdybych měla říct kterou, nevím).
Finální katarze působí tak silně právě díky nedojemné náplni většiny filmu, která zabírá zhruba devět desetin stopáže… A pak to přijde. Hamer ve svém vánočním nevánočním filmu dokazuje, že síla mezilidských vztahů se nemusí demonstrovat pomocí vypjatých emocí a cukrátkových slov. Přísloví „málo je někdy více“, tady platí na sto procent.
Nisse, nebo Santa Claus?
Kdo už má dost nasládlých vánočních limonád, které nám vnucují, že o Vánocích se mají všichni rádi, vyřeší všechny své problémy a jsou bezmezně šťastní, je na správné adrese. Tak co, vyberete si za symbol letošních filmových vánoc Santa Clause, nebo radši norského skřítka Nisseho?
Domů na Vánoce (Hjem til jul)
Komedie / Drama
Norsko / Švédsko / Německo, 2010, 85 minRežie: Bent Hamer
Hrají: Trond Fausa Aurvaag, Joachim Calmeyer, Nina Andresen Borud, Arianit BerishaHodnocení: 4****
