5 fotek 
Originální novou hru Domov můj napsal speciálně pro Divadlo Na zábradlí Jiří Pokorný. Nikde jinde ji tedy neuvidíte. Inscenace v režii Davida Czesanyho se pokouší ukázat problémy lidí bez domova.
Bezdomovci v roli hlavních hrdinů Foto: Igor Chmela, Divadlo Na zábradlí
Čtyři bezdomovci žijí v jedné hřbitovní hrobce. Nemají nic kromě několika svršků, sebe navzájem a spacáku. Vlastně ani ten ne. Trápí je zima, hlad a breberky.
Čtěte také: U spacích vad rozhodně neusnete
„Tvůj spacák je jak hmyzí zoologická zahrada,“ konstatuje Erich (Jiří Ornest). Díky podobným dialogům a také věrohodným kostýmům máte pocit, že vám pod nos voní krabicové víno.
Erich se rozhodne přepadnout pumpu. V útulném vězení by se měl lépe než ve studené hrobce. Pumpař ani nezavolá policii a dobrovolně bezdomovci odevzdá sedm set tisíc.
S takovým balíkem peněz by Erich mohl začít nový život a zkusit si najít práci. Jeho první kroky společně s kamarády z hrobky ale vedou do drahého butiku. Svoji povahu bezdomovci nezmění. Smradlaví hluční ochlastové dělají bordel vždy a všude. Nevejdou se do našich škatulek a nedokážou žít normálně.
Očima Báry Nachtmanové: Domov můj se dotýká citlivého tématu a myslím, že tahle realizace není úplně šťastná. Bezdomovectví je bezpochyby vážné společenské téma, a tak jsou dvě možnosti pojetí jeho dramatizace. Buď ho pojmete jako existenční drama, nebo z toho uděláte frašku. Tohle představení se však podle mého názoru pohybuje na hraně, takže si odnášíte rozpačitý zážitek. Umocňuje to nadměrné užívání vulgarit a užití fantasmagorických scén, které si divák možná nevyloží tak, jak by měl. Vychází si z toho jediné: o bezdomovectví ano, ale opravdu takhle?
Hodnocení: 3***
Šaty sice dělají člověka, ale neschováte za ně svoji podstatu. Nakonec se ubytují v hotelu Hilton. Nastává kuriózní situace, kdy na jedné straně vidíte exoty bezdomovce a na druhé to samé v bledě modrém v podobě napulírovaných panáků z hotelu. Ani jedni ale nejsou spokojeni se svým životem.
Nepřehlédněte: Herečky poodhalily divadelní řemeslo
„Přála bych si vybrané krabicové víno,“ svěřuje se Eva (Zdena Hadrbolcová). Hotelového luxusu si užívají pouze několik dní, protože se brzy musí vrátit zpět do tvrdé reality, chladné hřbitovní hrobky.
Přitom každý z nich byl úspěšný. Do téhle hluboké jámy spadl plastický chirurg i architekt. Patřili do světa bohatých, ale už žijí v temnotě příliš dlouho, než aby se dokázali začlenit zpátky do společnosti. Bezdomovci zůstanou po celou hru odpudiví.
Opilí Jiří Ornes a Leoš Noha jsou skutečně veselá kopa
Hra Domov můj není založena na příběhu, ale na dialozích, sociálním tématu a absurdních situacích. Tohle všechno ale nedokáže hru utáhnout. Děj se posunuje minimálně, a proto hra působí místy staticky a občas se mění ve frašku. Přestože nejsem zastánce vulgarity a teatrální nevychovanosti, tak tohle k prostředí lidí bez domova prostě patří.
Co opravdu stojí za pochvalu, jsou herecké výkony, kterým kraluje Leoš Noha. Roli Emila si rozšafným způsobem užívá. Pavel Liška s dlouhými vlasy a tmavým plnovousem má k roli Edy přirozené predispozice.
Staň se členem našeho týmu
Inscenace by sice potřebovala doladit, ale jak často uvidíte českou hru na aktuální téma? Divadlo Na zábradlí představilo v této sezóně již druhou, po Bambuškově České válce, a za to má u mě velké plus.
Domov můj
Divadlo Na zábradlí
Autor: Jiří Pokorný
Režie: David Czesany
Hrají: Jiří Ornest, Zdena Hadrbolcová, Pavel Liška, Leoš Noha, Natálie Řehořová a Ivan Lupták
Hodnocení: 4 ****
