Recenze: Doba měděná. Nepovolené záběry, které se povedlo ukrýt

Zambie, chudobná země s významnými zásobami mědi. Ta byla dlouhá léta jediným vývozním artiklem a financovala veřejné služby. Doly ovšem koupily západní korporace, a život se zde rapidně změnil. Autor se během tří týdnů snaží českému divákovi zprostředkovat reálný pohled na nynější situaci. Film se však kvůli neustálému zatýkání policií mění v nevytěžitelnou reportáž.

Kvůli mědi denně nasazují krk, Zdroj: distributor filmu

Režisér Ivo Bystřičan nám svými dokumenty, Trvalé bydliště Praha z roku 2008 a Doba měděná, dokazuje, že bychom na katedru dokumentární tvorby FAMU měli být hrdi. A to právem. Ten se nám totiž s kameramanem Jiřím Málkem rozhodl nastínit nepříznivou situaci v Zambii. Štáb se na tři týdny vydal do regionu Copperbelt, oblasti v jedné z nejchudších zemí světa.

Situace

Takže aby bylo jasno. Takzvaný africký socialismus, který zde nastal po osvobození od Velké Británie, skončil na počátku devadesátých let. Tehdy totiž došlo k privatizaci dolů, jediného zdroje peněz – mědi, kterým mohla Zambie financovat služby ve veřejném sektoru. Za tu se přestalo platit tolik jako dřív. Doly nyní podporuje Evropská investiční banka, která s jejich západními vlastníky doslova plundruje jak zambijskou přírodu, tak místní pracovní sílu. Měď se sice zase prodává dobře, jenže už jde většina peněz za hranice… Chudoba si už tak neví rady.

Téma těžby mědi je v Zambii velmi ožehavé téma, a lidé mají strach o něm mluvit. Přesně první věc, které si pozorný divák všimne. Sundejme si tedy růžové brýle a hleďme, jaké projekty pomáháme podporovat skrze své daně, které platíme v rámci EU.

Jedna strana mince

Ačkoli se film snaží tvářit nezaujatě, dopadá to přesně naopak. Důvodem je pouze jeden úhel pohledu, se kterým je divák seznámen, a je nucen se s ním poprat. Proto v podstatě nevidíme nic jiného než zhrzenou a ošizenou veřejnost. Podle mě ta největší škoda. I když mohu do popředí snímku vynést kvality jako skvělý střih, autentičnost rozhovoru (i když časová délka zobrazených titulků bude pro pomalé čtenáře problém) a nenásilnost atmosféry bez zbytečných komentářů, hlavní myšlenka je zde zpracovaná tak napůl.

Támle po nás minule stříleli

Ve filmu ale chybí druhá strana problému, i když štáb opakovaně šéfy managementu kontaktoval. To zůstalo bez odezvy, což podle vyjádření policie znamená, že žádosti o setkání a povolení natáčení v dolech nebylo vyhověno. Vidíme jen důsledky a velkou informační zeď.

Komická investigace

Dokument se velice rychle mění v až komickou investigaci, z něhož se line problém ze strany policie. Především policejní útvar spadající pod doly. Ta dokumentaristy bedlivě sleduje a snaží se jim natáčení mařit. Proto jsme například svědky jednání se složkou bezpečnosti přímo na jejich stanici, kde požadují kamerový záznam pobytu v zemi.

No on by to byl docela průšvih, kdyby tvůrci tyto záběry neuchránili. Ti totiž v prvním případě pronikli do domácnosti bývalého odboráře, který štábu poskytuje útočiště právě před všímavou policii. V případě druhém jsou to ilegální horníci, bez veškeré techniky na vlastní pěst dotěžují zbytky rudy v dole. Tady vyzdvihnu dávku odvahy, kterou musel štáb při natáčení mít, když se vydal do oblasti zavřených dolů, kde se ještě před týdnem na horníky střílelo.

Výslech na policejní stanici

Co dále oceňuji, je zachycení atmosféry chudiny. Ve většině případů jsme totiž vyloženě zvyklí na zaostalou Afriku, a tak jsme nuceni vnímat chudé obyvatele v bezvýchodných situacích. Ti totiž ví, jak jsou ve světě globálních médií představovaní a co od nich zhruba čekáme. Takže sice jsme svědky záběru plného malých černoušků lepících se na kameru a na doplňování pitného režimu z kaluže, ale rozhodně není priorita tyto dojemné scény točit.

Jak řekl sám Ivo Bystřičan: „Africká realita pro mě znamenala natolik tvrdý náraz, že bylo na místě nevyhnutelné začít přemýšlet o námětu a scénáři znova.“

Každý si z filmu určitě odnese to své. Já si myslím, že jeho posláním nebylo něco hodnotit, ale varovat nás a potvrdit fakt, že jsme sice nesrovnatelně bohatší a vyspělejší zemí než Zambie, ovšem nadnárodní korporace i zde mohou začít působit podobné trable.

Doba měděná

Dokument
ČR, 2010, 54 min

Režie: Ivo Bystřičan
Kamera: Jiří Málek
Námět a scénář: Ivo Bystřičan, Martin Mareček
Střih a dramaturgie: Martin Mareček

Hodnocení: 4****