8 fotek 
Divadlo v Dlouhé převedlo do českého prostředí hru Láska a peníze. Jde o autorský počin britského dramatika Dennise Kellyho znázorňující lásku, která nezná hranic.
David a Jess v ohni Zdroj: divadlovdlouhe.cz
Téma lásky a peněz je celé společnosti vlastní. Navíc je vděčnou látkou pro ty nejprimitivnější výplody komerce (různé nekonečné seriály, nespočet konzumních filmů, rozličné knižní lovestory). Samozřejmě nejde jen o záležitost podobných produktů, ale je nutno si přiznat, že už je tak trochu ohrané.
Hrou provází motto: „Nakupuji, tedy jsem.“
Někde jsem zaslechl výrok, že všechna dobrá témata už jsou dávno použitá a jde už jen o to, jakou tvář jim dáme nebo v jakém kontextu je použijeme. Bůh ví, jak to vlastně je.
Čtěte také: Premiéra Tří sester se vydařila
Dílo dramatika Dennise Kellyho je ale se svým konceptem a celkovým vyjádřením neotřelé a originální. O to je ale těžší převést dění v knize na jeviště, naučit herce být postavami dramatu a dát všechno do rozumných a zároveň výmluvných kulis.
Lidem, kteří v Divadle v Dlouhé na inscenaci pracovali, se to povedlo. Tvůrci titulu dávají přízvisko krutá komedie, ale možná je to až moc mírné označení.
Všechno naruby
Představení odstartuje výstup mladé dvojice. Angličana Davida, kterého ztvárnil Miloslav König, a Francouzky Sandrine, již si zahrála Magdalena Zimová. Oba herci mluví do mikrofonu a obecenstvu díky povaze rozhovoru dochází, že postavy dramatu si spolu jen dopisují.
Počáteční laškování a přisprostlé výlevy brzy vystřídá napětí. To se stupňuje kvůli Jessice (Helena Dvořáková), po kabelkách dychtící manželce dotyčného Brita. Ta prý spáchala sebevraždu, ale ukázalo se, že David na tom má svůj podíl.
Zdrcení rodiče
Logické by bylo, kdyby se hlavní linie začala po této scéně rozplétat obvyklým způsobem. Odkdy ale divadlo dodržuje všechny zákonitosti logiky? Následuje tedy chronologický sled událostí, které předcházely zmiňované korespondenci.
Stín Jessicy všude Davida pronásleduje. Jeho stihomam symbolizuje jeden obzvlášť zdařilý prvek inscenace. Tím je reálná přítomnost postavy Jessicy v pozadí většiny scén, ve kterých je už dávno po smrti. Evokuje to pocit nekončící a vytrvalé marnosti, trýzně a výčitek. Je zřejmé, že její manžel od svobody očekával něco jiného. Možná úlevu. Ta ale nepřišla.
Přímý přenos zapůsobil
Významnou součástí obsazení jsou herci Jan Vondráček s Marií Turkovou. Z hraní je na první pohled patrné, že jde o postarší manžele, kteří mají úsměvy na tvářích a pozitivní myšlenky. Po vzoru první scény ale něco opět nehraje. Obličeje se jim začnou postupně vrásnit. Tam, kde dříve byly ruměnce, jsou slzy.
Pár oplakává svou dceru (očividně Jessicu) a líčí, jak se zachovali poté, co zjistili, že její skromný náhrobek hyzdí silueta vedle stojící pompézní mohyly. Vezmou tedy perlík, kladiva a s vedlejším náhrobkem se vypořádají.
Z hereckých výkonů naskakuje husí kůže
Okamžik, kdy popisují, jak zprznili sousedící hrob, vnese do představení krapet oživujícího prvoplánového humoru. Avšak ne prvoplánově předvedeného. Vtipnou slupku ale ztratí i tato absurdní situace. Výstupu neuvěřitelně přidávají herci, nad jejichž výkony se doslova tají dech. Strast a hysterický pláč působí tak přirozeně, až z toho mrazí.
Zde zafungovala fantazie scénografa. Ona dvojice je snímána kamerou a obraz je přenášen na televizi, která je ledabyle položená na židlích na jevišti. Kontaktu diváků s herci to dodá na bezprostřednosti. Opět je také využíváno přízraku Jessicy, který třímá v rukou kameru.
Při perfektních výkonech se tajil dech
Podobných záležitostí, kde pod zástěrkou bezstarostnosti či humoru pulsuje něco naprosto odlišného, je ve hře nespočetně. Dialogy z toho mnohdy těží a s notnou dávkou představivosti bychom v některých rozpravách mohli najít charakter absurdního dramatu.
Naproti tomu jiné scény, ve kterých se bez dvojsmyslu vtipkuje, náladu představení nenarušují. Perfektní výkony protagonistů k tomu samozřejmě přispívají. Zejména Miroslav Hanuš v roli Duncana by o tom mohl vyprávět.
Herci působili jistě
V představení se objeví pár dalších příběhů obyčejných lidí, kteří hledají své místo na výsluní. V roli Val, Davidovy bývalé přítelkyně zdeformované materialismem moderního světa, se představila Klára Sedláčková-Oltová. Dvojrole koketní Francouzky Sandrine a kruté Debbie připadla Magdaleně Zimové. Doktora a nešťastníka Paula ztvárnil v kramflecích jistý Jan Meduna.
Výkony umělců jsou vyrovnané. Je znát, že jde o zkušené divadelníky, kteří se před něčím jen tak nezaleknou. Je nutno zmínit, že celé představení bylo, co se týče hereckého umění, velmi náročné a navíc šlo o premiéru.
Možná jen Miloslav König v roli Davida někdy zbytečně přehrával. To působilo občas přehnaně komicky a rušivě. Množství dalších repríz je ale příležitostí k reparátu. Naopak vyzdvihnout si zaslouží Helena Dvořáková, která se s rolí sžila. Zlatým hřebem jsou především její monology o smyslu lásky, života a celého světa.
Scéna přes nápaditost trochu hapruje
Výtvarné pojetí jeviště je slušně zpracované. Pódium je během hraní prakticky bez výraznější změny. Tvoří jej množství židlí rozprostřených takřka po celém prostoru. Na nich je položená zmíněná televize. Na zadní stěně jsou velkoformátové fotografie postav v elegantních a slušivých pózách. S rekvizitami se v průběhu dění nijak drasticky nemanipuluje.
K závěru se na jevišti začnou scházet všechny postavy. Dění sledují z povzdálí a v trablech, které jsou probírány, vidí samy sebe.
Fotografie na zadní stěně zrcadlí duše postav z děje. Portréty jsou zdánlivě pozitivní až do té doby, než se otočí na druhou stranu a ukážou faktický obraz. Jejich využití dokresluje a přidává celkovému vyznění emocionální složky.
Ticho před bouří
Četnost židlí na jevišti s sebou nese asi hned několik symbolů. Je na každém, jak si je vyloží. Vhodným prostředkem byly při scéně, kdy David s (živou) Jessicou řeší pozvolný rozpad jejich vztahu. Ostatní postavy – do té doby sedící – si lehly na zem a odděleny od položených židlí, byly metaforou rozkolu manželů. V ostatních případech se význam kvanta nábytku analyzuje jen obtížně.
Na můj vkus byla scéna příliš rozdivočelá. Někomu by se ale nepochybně mohla jevit velmi originální a moderní. Avšak vzhledem k povaze dramatu mohla být střídmější a možná méně prosvětlená. Neonové podsvícení u fotografií bylo také spíš zbytečné.
O čem že ten život vůbec je?
Když se představení dopracuje až na svůj konec (začátek), jímž je svatba Davida s Jessicou, člověk pocítí nepříjemný vjem. Všichni se radují, a to ani nejde o žádnou přetvářku. Všichni jsou šťastní, a to ostře kontrastuje s tím, co jsme viděli zkraje inscenace. Jak se s tím vypořádat poté, co bylo uroněno tolik slz? Kam až to na počátku všechno milé a hezké může zajít?
Zase spolu, zatím šťastní
Drama Láska a peníze není o žádných extrémních podobách lásky či přehnaném materialismu. Je o lidech, kteří chodí mezi námi, nejsou ničím zvláštní oproti většině. Je o společnosti, jak ji možná odmítáme znát, ale takovou, jak ji hra vysvětluje, opravdu je. Najdeme v ní zoufalství, smutek, bolest. Tedy všechno s čím musíme dnes a denně bojovat.
Láska a peníze
Divadlo v Dlouhé
Autor: Dennis Kelly
Režie: Jan Mikulášek
Hrají: Miloslav König, Helena Dvořáková, Jan Vondráček, Marie Turková, Klára Sedláčková-Oltová, Miroslav Hanuš, Magdalena Zimová, Jan Meduna
Hodnocení: 80 %
