Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Diktátor. Cohen ve filmu vyměnil prasárny za kritiku politiků

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

17. 5. 2012

V dobách, kdy se nedá věřit jedinému politikovi, že to myslí upřímně, je tu jeden, na něhož se dá spolehnout. Jediný božský vládce, vyčnívající nad ostatními svou skvostnou mluvou i sportovními výkony. Představujeme vám generála Aladína.

Generál admirál Aladín je největší borec, kterým by chtěl být každý. Už když se narodil, měl na tváři obří plnovous, a tedy důkaz svého mužství. V posteli si střídá Megan Fox s dalšími žhavými celebritami, pod palcem má ropná pole o velikosti Grónska a za palácem mu poskokové staví jadernou hlavici. Má jen jediný problém – je alergický na demokracii.

Sacha Baron Cohen snad nemá vlastní identitu. Neustále si totiž vytváří nová a nová alterega, do nichž se během premiér svých snímků maximálně stylizuje. Ať už je to Ali G, Kazach Borat, model Bruno nebo diktátor Aladín. Když náhodou nenatáčí film, kde se dusí mezi půlkami dvousetkilového chlupatého pána, občas se mihne v jakž takž seriózní roli, například v Hugovi a jeho velkém objevu nebo Sweeneym Toddovi.

Po světě se již objevují ódy na nejnovější počin Sachy Barona Cohena, v němž už nemá zelené pseudo-plavky ani blonďaté háro, zato mohutný plnovous a arabský přízvuk. V Diktátorovi si rozhodně nebere servítky a hází špínu tak nějak na každého. Natočil v podstatě film, který společnost už dlouho potřebovala.

Z čehopak si myslíte, že je ten plnovous slepený…? Zdroj: distributor filmu

Na Diktátorovi je vidět velký posun v Cohenově tvorbě. Dřív ho totiž masy diváků milovaly kvůli jeho prasárnám, rozumějte obličeji Borata zanořeném až po krk v pánském zadku s celulitidou. K jeho filmům nebylo zrovna doporučováno si kupovat popcorn, nedej bože cokoli mazlavého a kašovitého. Puberťáci si ho navzájem doporučovali a smáli se přímočarým vtípkům.

Očima Nely Christovové: Po ne úplně povedeném Brunovi zabrnkal mystifikátor Cohen na vážnější strunu, když drze využil dokola omílané tematiky arabského jara. Sympatické je, že Diktátor jednou nohou opouští sféry fekálního humoru a mávání kdejakou částí těla přes celé plátno, čímž se snímek stává mnohem přístupnější pro masové publikum.

Místo toho se dočkáme nijak zvlášť maskované kritiky nejen Arabů a Američanů, ale v podstatě celého civilizovaného světa. Naštěstí Cohen netrpí spasitelským syndromem a nevnucuje nám žádný skvělý lék na světové krize, jen si zkrátka dělá ze všeho srandu.

Hodnocení: 4****

Tentokrát ale nastala změna. Diktátor sice samozřejmě obsahuje pár takových nechutností (vrcholem je pak romantické setkání rukou uvnitř dělohy). Většinu filmu ale sledujeme spíše propracovanou satiru na moderní společnost. Aladín se obklopuje sexy bodyguardkami ve stylu Kaddáfího a snaží se o výrobu jaderné zbraně, protože každý jeho kámoš už jednu takovou má.

video
play-sharp-fill

Humor pak graduje, když Aladín přijede z diktátorského režimu do Ameriky, aby zde vysvětlil OSN, že rozhodně nehodlá změnit svůj styl vládnutí. V tuto chvíli začíná kritika naopak takzvaných demokratických režimů, politických komentátorů či levicových aktivistů. Kdyby tady Cohen přestal a soustředil se na jedno větší téma, byl by Diktátor bezchybný. Jenže on neměl dost.

Podívejte se na úvodní scénu filmu Diktátor

Politika nestačí, pro Cohena to zřejmě byl příliš malý píseček. A tak se strefuje do žánru romantických komedií nebo neposkvrněných představ o hollywoodských hvězdách. Kvůli tomu začne Diktátor po chvíli působit roztříštěně. Navíc mírně nucená milostná linka vše poslepovává jako tři roky zaschlá klovatina. Jednoduše nefunguje.

Byla by lepší Da Aladín Show?

Už dříve jsme si všimli, že Cohenovy fóry jsou jako od stand-up komika. Tedy ve filmu, který se snaží mít i nějaký děj, působí trochu osamoceně a bez návaznosti. Je pak otázka, zdali je to špatně. Určitě by lépe fungovalo, kdyby měl zase zpět svoji show, kde by se o žádný děj starat nemusel (původně se proslavil pořadem Da Ali G Show). Kdo ale odpustí fakt, že film sám o sobě není pořádným filmem, dočká se pořádného procvičení bránice a bolesti čelistí od neustálého smíchu.

Ani nechtějte vědět, jak se mu podařilo přemluvit Bena Kingsleyho, aby tu hrál…

Velkým Cohenovým plusem je také fakt, že se nebál. Do podobně ostré kritiky, kdy si dělá srandu ze všech mocných mužů světa, se pouští snad už jen tvůrci seriálu South Park. A těm nejednou vyhrožovali smrtí. Odvaha a humor ale ještě nedělají plnohodnotný zářez do kinematografie.

Diktátor (Dictator, The)

Komedie
USA, 2012, 83 min

Režie: Larry Charles
Hrají: Sacha Baron Cohen, Ben Kingsley, Anna Faris, Megan Fox, B. J. Novak, John C. Reilly, Aasif Mandvi, Kevin Corrigan, Ajay Naidu, Fred Melamed, Bobby Lee, Olivia Dudley

Hodnocení: 3***

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Diktátor. Cohen ve filmu vyměnil prasárny za kritiku politiků