Letošní festival Colours of Ostrava zakončil stylový koncert Jamieho Culluma. Show, které vévodilo jeho charisma a výborná spolupráce s publikem, byla přesně to, co unavení posluchači potřebovali na rozloučenou.
Jamie Cullum uvítal publikum slovy „Baník, pičo!“ Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
I když se slovo diblík spojuje spíše se ženami, Jamie Cullum ho naplňuje dokonale. Na 160 centimetrů vysokého zpěváka čekali posluchači, co vydrželi až do posledního dne festivalu – a že jich nebylo málo. Očekávali určitou show, ale takový nával energie si šlo představit jen těžko. V publiku jsem se dostala až k malé holčičce na stoličce, kterou jí přinesl starostlivý metrákový otec s holou hlavou. Hned jsem si pomyslela, že zřejmě stojím vedle největší fanynky Jamieho Culluma na festivalu. A tak trochu jsem měla pravdu.
Když na pódium přišla menší a mladší rozcuchaná verze Dylana Morana, publikum začalo jásat. Jamie ho hned pozdravil a vykřikl i jedno „Baník, pičo!“, aby ukázal, že nepřijel jen tak na ledajaký koncert. Souznění s publikem bylo patrné už od prvních minut.
Sebevědomý divous v modrých botách
Koncert začal stejně jako jeho nové album Momentum písní The Same Things. Publikum hned přistoupilo na taneční juchavou notu a nechalo se strhnout k pořádné show. Cullum si vzápětí svlékl i sako, protože pochopil, že se ještě hodně naběhá. V košili s krátkým rukávem, černých kalhotách a jasně modrých botách působil přesně tak, jak by člověk čekal a chtěl – na první pohled podivín, na ten druhý sebevědomý divous, jenž ví, jak zaujmout.
Na pódiu mu hned přistála lahev něčeho ostřejšího, on ale neváhal, jednu si cvaknul a pokračoval v show. Do ní zařadil například úžasné sólo na klavír, při němž si člověk až vzpomněl na Jimiho Hendrixe (a ne naposledy), když to vypadalo, že si to s pianem snad rozdá. Hned ale přešel na něžnější notu a připojil i menší beat box, jak je na jeho koncertech zvykem. (Vedle mě to začíná být podezřelé. Dívenka se vlní, ale její otec tancuje kupodivu víc.)
Klavíristova show energii nepostrádala. Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
Cullum pak pokračoval v hraní svých nových písní, zařadil například Everything You Didn’t Do a When I Get Famous, ke které přidal menší vysvětlivky. Jde o píseň o malém klukovi, který ve škole není moc populární, ani dívky ho nemají rády, a tak se rozhodne, že jednou bude slavný. „It’s fictional. They hung on me like monkeys,“ dodal vysvětlivku a rozesmál publikum.
Vzápětí začaly na pódiu přistávat věci. Nejprve to byli plyšáci („Thank you, I’m into elephants. And whales.“) či přívěsek, připojily se ale i dvě podprsenky, za něž Jamie poděkoval tím, že je samozřejmě věnuje na dobročinné účely.
Pak přišly i starší písně. Twentysomething z jeho třetího, stejnojmenného alba dala zavzpomínat na doby, kdy zpěvák ještě začínal. (Holčička na stoličce se začíná trochu nudit, tatínek vedle překvapivě zpívá většinu textů.)
Na mobil může natáčet i zpěvák
Aby publikum dostalo ještě více nezapomenutelný zážitek, zpěvák spolu s kapelou se rozhodli vyrazit na stupínek co nejblíže k publiku. („Tati, co to dělá?“ „No, víš, to on dělá na spoustě koncertů.“) Následoval pořádný jazzový nářez, kdy si jednotliví hudebníci střihli i vlastní sóla, při nichž je nejen Cullum povzbuzoval a natáčel mobilem. Píseň pak vygradovala do takové energické exploze, až si nakonec na chvíli lehl na zem s velkou pochvalou publiku. Ihned ale vstal a přidal poslední píseň z nového alba (a na albu také poslední v pořadí) s názvem You’re Not the Only One.
Pak došlo i na covery. Nejprve zahrál známý hit od Rihanny Please Don’t Stop the Music, což mi definitivně potvrdilo, během bouřlivého skákání, že nestojím u největší fanynky, ale u největšího fanouška Jamieho Culluma. Jako přídavek zahrál i Wind Cries Mary, což byl další odkaz na Hendrixe.
Koncert se ale začal blížit konci. Poslední píseň byla If I Ruled the World, kterou můžete znát v mnoha provedeních – od mistrů Jamese Browna i Stevieho Wondera. A tím se Cullum rozloučil. Proběhl se uličkou pro fotografy, zazpíval si s publikem a energicky skočil z klavíru. I když publikum zpívalo dál i bez něj, na pódium se už nevrátil. Taťka sebral dcerku, protože zkušeně věděl, že další nášup už nebude.
A tak skončil koncert i celý festival. Někomu hudba s mixem popu, jazzu a kdečeho od Jamieho Culluma nesedla, a tak si logicky závěr moc neužil. Stejně tak ten, kdo stál dál od pódia. Pro autorku článku to ale byla výborná třešinka, která završila letošní ročník Colours.
Hodnocení: 100 %
