3 fotky 
Očima 
Jednou za čas se i v českých kinech objeví typicky festivalový film. Jeho původ je většinou evropský, je natočený na digitál, aby působil realističtěji, a pojednává o skutečné události, na kterou chce diváky upozornit. Podobný případ je i tento o brutalitě italských policejních sborů.
Italský režisér Daniele Vicari zcela evidentně chtěl pomocí svého snímku upozornit na málo připomínanou událost. Na středních školách se neustále učí o smyslu summitu G8 a o tom, které státy v tomto spolku jsou. Už méně se mluví o konspiračních teoriích, jež v tomto případě ale nejsou tak daleko od pravdy – tedy, že na těchto summitech si představitelé bohatých států notují nad rozdělováním sfér vlivu a během komentování hladomoru v Africe pojídají luxusní krevety.
V roce 2001 během summitu G8 v italském Janově byly desítky demonstrantů a nezávislých novinářů napadeny policejními jednotkami při přespávání ve škole Armanda Diaze. V předchozích dnech zde probíhaly masové protesty čítající až 200 tisíc lidí, při nichž došlo k několika potyčkám. Tyto spory mezi demonstranty a policisty se vyhrotily v jednu noc, kdy policisté zcela zapomněli na jakékoliv zábrany a demonstranty i novináře zbili až do krve, v některých případech do bezvědomí.
Režisér si pro svůj záměr vybral jasné a čitelné prostředky. Některé ale ve výsledku nejsou použity zcela šikovně. Například svůj film zaměřuje pouze na určitý výsek oné události. Sledujeme zde jen krátký úvod, v němž velice stručně zahlédneme demonstrace proti summitu G8, a následně je drtivá většina snímku zaměřena na charakteristiku několika postav a brutální policejní útok.
Na otázku „proč“ zde moc odpovědí nedostaneme. Zdroj: Film Europe
S divákem, který nepochází z Itálie nebo se příliš nezajímá o zahraniční problémy, tu ale může být manipulováno. Filmu totiž zcela chybí kontext, a to přitom trvá více než dvě hodiny.
Očima Marka Bendy: Film kombinuje hrané a dokumentaristické prvky. Úvod nabízí změť nepokojů, kde se střetávají převážně mladí demonstranti s policejní silou. Pomalu seznamuje s aktéry, kteří zažili na vlastní kůži zásah těžkooděnců ve škole Armanda Diaze.
Po nepřehledném a zdlouhavém začátku přebírá otěže stěžejní incident. Z perspektivy obyvatel školy i policejního aparátu sledujeme naturalistické obrazy (a to se údajně režisér ještě krotil) nerovného boje. Snímek má silný emoční dopad, zobrazuje události v jejich holé podstatě bez hollywoodských příkras. Donutí zapřemýšlet o tom, v jakém světě to vlastně žijeme.
Hodnocení: 4****
Autorka recenze nechce nijak ospravedlňovat policejní násilí, o němž z událostí v Janově svědčí nezpochybnitelné důkazy jako televizní nahrávky, či i výpovědi policistů. Aby ale divák v postavách těžkooděnců mohl vidět uvěřitelné jednání, a ne jen téměř fikční zlo, měl by vidět i demonstrace, které útoku ve škole Diaz předcházely.
[youtube_660]HuGa20sQBrg[/youtube_660]
Nešlo totiž jen o poklidné protesty. Byl zde ničen majetek, házeny zápalné lahve a došlo k potyčkám. Policisté zde byli po několik dní vystresováni a budovali si v sobě skutečnou nenávist vůči anonymnímu člověku s dredy a tričkem hlásajícím mír. Z toho je však vidět v Diaz: Neuklízej tu krev příliš málo. Tvůrci se raději zaměřili na budování charakterů jednotlivých postav, což je ale v případě filmu s takovým zaměřením trochu zbytečné. Nechceme zde sledovat tklivý osud zbité Němky. Zajímavější jsou důvody, jak může někdo tak zaslepeně kopat do jejího bezvládného těla, kolem něhož se rozlévá kaluž krve.
Podobné je to i s následky oné události. Po šikanování zadržených, mezi nimiž byli prokazatelně i novináři či sociální pracovníci, se totiž jen velice stručně dozvíme o následném soudním procesu. I ten by však mohl působit zajímavěji než samotná událost. Krev si umí představit kdekdo. Zato na důvody, proč po zadržení i zástupci vězení a doktoři dál bili zatčené, fantazie nestačí.
Proč zdání dokumentu, a ne rovnou dokument?
Rozvržení příběhu tak v tomto případě nedopadlo nejlépe. Alespoň však tvůrci využívají jiné prvky, aby navodili dojem realističnosti. Především je celý snímek natočený na digitál, čímž vytváří dojem jakéhosi dokumentu. Vkrádá se sem jen otázka, zda pak nebylo lepší natočit rovnou dokument místo hraného filmu.
Záběrů, kdy demonstranti ničí okolí, uvidíme velice málo.
S tím souvisí i téměř chybějící hudba nebo zcela neznámí herci – to vše vytváří dojem, že se nedíváme na zpracování skutečného příběhu po našem jako třeba v případě Arga. Ne vše ve filmu Bena Afflecka se drží reality. V případě Diaz: Neuklízej tu krev je to naopak. Ovšem zcela nepřitažlivě se film zaměřuje na události, o kterých si můžeme přečíst. V případě argumentací u soudních procesů už Wikipedie neporadí.
Diaz: Neuklízej tu krev, Diaz: Don’t Clean Up This Blood, Drama / Thriller, Itálie / Francie / Rumunsko, 2012, 127 min, Režie: Daniele Vicari, Hrají: Claudio Santamaria, Jennifer Ulrich, Elio Germano, Ralph Amoussou, Davide Iacopini, Monica Dean Barladeanu, Mattia Sbragia, Fabrizio Rongione, Renato Scarpa, Christoph Letkowski, Christian Blümel, Francesco Acquaroli, Emilie de Preissac, Aylin Prandi
Hodnocení: 3***
