Po nedávném jOBSovi se v kinech objevil další životopis výrazné osobnosti z ne až tak vzdálené minulosti. Princezna Diana si získala nejedno srdce i mimo Velkou Británii, vysloužila si ale film jako z červené knihovny.
I když to jde proti očekáváním, snímek Diana se nevěnuje princezně z Walesu od jejího narození až po tragickou smrt. Scénář se soustředí na dobu po odloučení od prince Charlese a románek s doktorem Hasnatem Khanem (kupodivu známého Dodiho Fayeda uvidíme jen několik minut). Kdyby se ale občas nezmínilo, že ústřední hrdinka je princezna, divák by si film snadno zaměnil za klasickou tvorbu podle Rosamunde Pilcherové.
Až nezvykle se totiž snímek soustředí na vztah hlavní hrdinky s pákistánským doktorem, zatímco upozaďuje Dianino okolí. Jistě, dvojice večeří v paláci a Diana navštěvuje charitativní akce, ale to vše se dá snadno zaměnit s jakoukoliv paničkou, která opustila svého manžela, ale zůstala v luxusu. Stačí se podívat v knihovně do sekce milostné romány a najdete jich nespočet, kde je hlavní hrdinka bohatá (a čtenářky k ní závistivě vzhlíží), ale sama.
Problémy si hrdinové způsobují sami
Navíc má film s tímto knižním žánrem společný ještě jeden častý prvek. Mnoho problémů si pár způsobuje sám. Překvapivě totiž jejich vztahu nestojí ani tak v cestě Dianin bývalý manžel nebo Pákistáncova rodina, ale jejich neschopnost kompromisu. Místo harmonického vztahu divák sleduje jednou nahoře, jednou dole a ťuká si na čelo, proč ti dva nedokážou ty nejbanálnější problémy mezi sebou vyřešit.
Diana byla jednou z nejvýznamnějších osobností 90. let. Zdroj: Bontonfilm
Pokud by se ale film mermomocí držel vykreslení Dianina soukromého života, nedalo by se mu ještě tolik vytknout. Režisér Oliver Hirschbiegel už v Pádu Třetí říše poskytl netradiční pohled na Adolfa Hitlera, a tak by i tento osobnější pohled na princeznu z Walesu nebyl k zahození. Jenže ve své druhé linii si sám sobě podkopává nohy.
Plakáty totiž slibují „skutečný příběh Diany“, text distributora „obyčejnou ženu“. Ano, jak jsem už zmínila, film se soustředí na její milostné problémy, ale zároveň občas ukáže i bonus od britské královské rodiny. Jde například o ono bydlení v paláci, boj proti pozemním minám nebo obdiv od kolemjdoucích lidí na ulici.
Obyčejná žena, ale dokonalá světice
V těchto momentech se z Diany stává světice. Nikdy nic nepokazí (když už, tak jde jen a pouze o vztah s Hasnatem), všichni ji milují a všem pomáhá. Těchto momentů je ale ve filmu přibližně čtvrtina či třetina, a tak se jen těžko dá říct, že vidíme slibovanou „obyčejnou ženu“. Film se nám snaží přiblížit princeznu Dianu, ale ve výsledku je to opět jen vzdálená žena, na níž je lidské snad jen to, že neumí vařit.
V tento moment by snad filmu mohla pomoci jen představitelka hlavní role Naomi Watts. Například u Železné lady jsme viděli rutinní životopis, kde však Meryl Streep dokázala přehrát všechny menší vady. Naomi Watts, ačkoliv je neméně dobrá herečka, už tak nezáří. Víc než ona sama hrají její paruky (navíc bez nich není Dianě téměř vůbec podobná) a leda tak její výborná práce s hlasem. O ostatních hercích netřeba se rozepisovat, poskytují standardní výkon, a i kdyby nakonec protagonistku překonali, bylo by to u snímku s názvem Diana spíše na škodu.
Co nakonec film nabízí alespoň trochu pozitivního? Je to poměrně dobrá práce s chvilkovou atmosférou. Například když princezna přechází bývalé minové pole nebo se na ni tlačí dychtiví novináři, snímek dokáže navodit až nečekané napětí. O atmosféře se sice už bohužel nedá hovořit v případě milostných scén, kdy to mezi ústřední dvojicí nijak nejiskří, ale aspoň málomluvné pasáže dokážou něco zachránit.
Ocenit by si zasloužila i samotná odvaha zkusit něco jiného. Rutinní životopisy od narození po smrt se točí snadněji a zvlášť v případě Diany by člověk minimálně očekával, že filmaři ukážou tragickou událost v autě. Nic takového se však překvapivě nestane. Jako by Diana žila dál.
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Začala jsem srovnáním s filmem jOBS a tím také skončím. Oba filmy se totiž příliš nevyvedly, a přitom se věnují osobnostem, jejichž život má hodně co říct. Snímek o počítačovém mágovi se ale zjednodušeně řečeno snažil pojmout příliš mnoho a Diana zase ukázala příliš málo. To by ale tolik nevadilo, kdyby se při sledování neobjevoval pocit, že to všechno je natočeno jen z donucení. Ze snahy vydělat nějaké ty korunky na známém jménu a bez sebemenšího přiblížení člověku, který skutečně žil.
Hodnocení: 40 %
Verdikt Oldřicha Mánerta:
Vlastně by to mohl být obyčejný, ničím nevybočující a neurážející romantický film. Slavná holka hledá skutečnou lásku a pronásleduje ji bulvár. Film o kdysi nejslavnější ženě světa princezně Dianě si však člověk představuje jinak než jako diblíkovsky roztomilé milostné vzplanutí ke snědému lékaři a koktejl patetických slov a vypjatých hádek. Když se nemluví, atmosféru snímek rozhodně nepostrádá, jakmile však jakákoli postava vypustí z úst byť jen slůvko, ozve se scenáristická nemohoucnost hraničící s telenovelou. Obrovsky promarněný potenciál, který nezachrání ani hezká hudba a s topornými dialogy bojující Naomi Watts.
Hodnocení: 40%
