4 fotky 
Režisér Jan Nebeský naposledy představil inscenaci Král Lear na prknech Národního divadla. Kritici chválili nápaditost, jedinečnost scény a hudby. Diváci opouštěli sál o přestávce. Něco podobného vás čeká i v inscenaci Denně. Tady ale nemáte, kam utéct.
Podobný typ inscenací, nedějových, se hodí na menší jeviště, jako má k dispozici Divadlo Na zábradlí. Přesto tleskali a smáli se jenom vyvolení. Pro obyčejné diváky bude Nebeského inscenace nerozlousknutelný oříšek. Cítíte se podobně, jako když koukáte na podivnou americkou komedii.
Čtěte také: Havlova Asanace nakoukla do současnosti
Zdá se, že trojice Tobiáš, Nebeský a Čtvrtníček si padla do noty s unikátním typem humoru. Sem tam se zasmějete, ale inscenaci si užívají víc herci a tvůrci než diváci, kteří pro složitost a překombinovanost odkazů nemají sebemenší šanci pochopit, co se na jevišti děje.
Šéf Brázda hovoří se svojí milou Vlaďkou Zdroj: Bohdan Holomíček, DNz
Aspoň že tentokrát Nebeský ušetřil klasiku a zrežíroval Tobiášovu autorskou hru. Tobiáš ji musel psát v opileckém nebo drogovém opojení. Možná, kdybyste se dívali ve stejném stavu, objevili byste hluboko ukryté krásy.
Výrazný Nebeského podpis prýští z každé jeho režisérské práce. Surrealistické až dadaistické pojetí má nepochybně něco do sebe. Stylem vybočuje z jakékoli zaběhlé divadelní tradice či klišé. Odlišné ale ne vždy znamená kvalitní nebo spíš koukatelné.
Nepřehlédněte: Režisérka Lucie Ferenzová bojuje o svůj domov pořád
Na kriminálce Aneňák, nikoliv kriminálce Anděl, situace vypadá, jakoby si zločinci a policisté vyměnili role. Každá postava má ale přesnou charakteristiku, alespoň zpočátku.
Muži se představují
Eduard Svrchník, pupkatý policista v podání Miloslava Mejzlíka, má před důchodem. Podobá se typickému úředníkovi, který v životě neopustil svou kancelář. Právě Mejzlíkův sólový výstup na hudbu Personal Jesus patřil k nejzdařilejším díky energii a souhře se světly.
Našli jsme vraha a tentokrát to nebyl zahradník
Nejvtipnější texty vložil autor Egon Tobiáš do úst šéfovi Miloši Brázdovi (Petr Čtvrtníček). Ten opouští pracoviště jenom tehdy, když chce vyvenčit psa. Takřka v každé větě se účelově přeřekne a na diváka tato taktika většinou zafunguje. Mladý nováček Jürgen Pavič zdědí po předkovi z kriminálky kalhoty a bojí se klaunů.
A teď jemné pohlaví
Ambiciózní premiantka a neukojená žena Vlaďka Vedralová (Natália Drabiščáková) vypadá jako maskulinní domina. Sekretářka Renáta Hladká (Lucie Trmíková) trpí torretovým syndromem, vykřikuje sprostá slova a následně se za ně fackuje. Proto ji nevzali do rozhlasu, ale uspěla na kriminálce.
Vlaďka, Hilda a Renáta vyvažují mužské plémě
Hilda Jirovská (Magdaléna Sidonová) připomíná zjevem Abbey ze seriálu Námořní vyšetřovací služba. Pusu si maluje černou rtěnkou, vlasy mají stejnou barvu jako mikina s rudým nápisem Mad Love.
Divadlo, nebo experiment?
Klobouk dolů před všemi herci, kteří si na sebe nenavazující texty dokázali zapamatovat. Mezi nejvýraznější výkony patří Čtvrtníčkův boss Brázda, Mejzlíkův Svrchník a především Sidonové Jirovská. Sidonové nechyběl charakteristický projev, který jsem tentokrát postrádala u Igora Chmely.
Hypnóza zabírá i na komisaře, kostlivce a klauna v jednom
Z původního motivu kriminálky Aneňák nezbyde nic a postavy ve finále připomínají figurky z filmu Ukradené Vánoce nebo spíš z Krále Leara?
Každopádně tohle nemá s divadlem nic společného. Jde o experiment, kolik toho český divák snese. Naštěstí, i když jak pro koho, se hraje dvě hodiny bez přestávky, takže se nedozvíme, kolik lidí by se po ní do sálu vrátilo.
Denně
Divadlo Na zábradlí
Autor: Egon Tobiáš
Režie: Jan Nebeský
Hrají: Petr Čtvrtníček, Miloslav Mejzlík, Igor Chmela, Lucie Trmíková, Natália Drabiščáková a Magdaléna Sidonová
Hodnocení: 40 %
