2 fotky 
Loni to byl Rufus Wainwright, letos na Colours of Ostrava přijel jiný písničkář, a to Damien Rice. Se svým nejprve nesmělým přístupem mohl odradit, ale kdo přišel jen kvůli hudbě, nelitoval.
Damien Rice na Colours of Ostrava 2013. Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
Irský písničkář Damien Rice není žádný showman. Jeho vystoupení jsou tradičně tišší a on sám působí nesměle. To mohlo některé lidi v publiku nejprve odradit, protože postupoval: písnička, pauza, písnička, pauza. Žádné poděkování nebo úvod. Pokud ale někdo znal Riceovy texty, jeho výborný pěvecký výkon si užil.
Už během první písničky Rice ukázal, jak bezedné plíce má, protože dokázal vykouzlit neuvěřitelně dlouhý tón. Pomalu začala padat tma a kolem stage se začala vytvářet intimní atmosféra. Právě do ní se výborně hodila písnička Delicate, do níž dal pořádnou dávku emocí. Hned se mi v hlavě objevil nápad, jak by vypadalo nádherně, kdyby posluchači vytasili z kapes zapalovače, ale vzápětí začali nad hlavami mávat leda mobily.
Došlo i na nejznámější hit
U I Remember to na chvíli vypadalo, že Rice snad strhne struny. V hraní těchto prvních písniček ale na chvíli přestal, když se od kytary přesunul ke klavíru a rozjel osamělou verzi asi největšího hitu 9 Crimes, jenž původně zpíval s Lisou Hannigan. Na detailních záběrech bylo vidět, že i to, co dost možná nejčastěji hraje, stále prožívá – nejen hlas se mu totiž třásl, ale i prsty nad klávesami.
Písničkář měl na festivalu početné publikum. Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz
Rice obecně nevypadal jako někdo, koho by s chutí poslouchala parta přiopilých kamarádů nebo metrákový svalovec. Jeho texty jsou plné emocí a hlasem přeskakuje od tichých pasáží, kdy je slyšet i daleké tucání z otravného sponzorského stanu, k drsnějším pasážím, nebo dokonce až falzetu. Navíc byl na hlavní stagi až nepříjemně osamělý, když na ní stál pouze on se svou kytarou v rukách. Více by mu určitě slušel menší uzavřený prostor, kde by své písně zpíval jen pro pár vyvolených, ale to na festivalu nejde.
Během svého koncertu pokračoval v hraní nejstarších fláků, například Cannonball, což publikum přivítalo asi největším potleskem, a Woman Like a Man, kterou chvílemi vyloženě křičel. V takových chvílích se ještě více projevilo, že pokud někdo příliš nezná Riceovy texty, možná se v jeho vystoupení trochu ztrácí.
Najednou přišla Markéta Irglová
Po těchto sólových kouscích si na pódium pozval Lisu Hannigan kolegy Glena Hansarda, a to Markétu Irglovou. Ta mezitím hrála v Gongu, ale přišla i na hlavní stage, aby si zazpívala právě party Hannigan v písni Cold Water. Před jejich tklivým vystoupením také došlo na pár momentů, kdy Rice kromě svých textů promluvil – to když se mu rozladila kytara a pak když navigoval osvětlovače, aby vytvořili ještě více intimní atmosféru. Postupně během písně oba přešli až do Hallelujah, čímž se ještě více připomněl Rufus Wainwright (rozhodně to bylo podobnější jemu než Leonardu Cohenovi).
A pak začala menší show. Jako by si Rice dodal odvahu, když na chvíli nebyl sám, začal komunikovat s publikem a rozhodl se vyprávět pozadí písně Cheers Darlin‘. Pozval si na pódium jednu zadanou dívku z publika a kolem ní sehrál scénu, během níž oba vypili po čtyřech skleničkách vína.
Takto probíhal i jeho zážitek. Skvěle si rozuměl s dívkou, která jednou stejně jako on přiběhla do baru, když venku lilo (jak to tak bývá v Irsku). Jenže posléze mu řekla, že čeká na svého přítele. „And I was like… Cool,“ komentoval to Rice se svým smíchem, který u ostatních vzbuzoval další smích. Po menším představení, kdy jsme se dozvěděli, že přítel dívky na pódiu se jmenuje Luboš (což Rice opět pobavilo) rozjel zmíněnou píseň.
Kupodivu jsem si i říkala, že nechci žádnou další skladbu, tímto by mělo vše skončit. Nakonec ale Rice přispěchal zpátky z backstage, kde se dozvěděl, že má ještě čas, a přidal poslední song. Během něj byl viditelně uvolněnější, dokonce rozezpívával publikum a poznamenal, že chce, aby všichni došli zpěvem k jednomu velkému orgasmu. „That’s the wine,“ dodal se smíchem po pauze.
V závěru se k jeho vystoupení přidala i světla a jeho poslední píseň vyvrcholila tak, že by to nikdo na začátku koncertu nečekal. Rice potřásl svou kudrnatou hlavou (ano, nechal si narůst nezvykle dlouhé vlasy), poděkoval a odešel. Vystoupení samo o sobě nijak slavné nebylo, ale Rice prostě není showman a bez vína by asi zůstal až do konce oním nesmělým písničkářem. Obě polohy (nesmělý i uvolněný) mu sedly, otázka je, jak moc sedly posluchačům.
Hodnocení: 80 %
