Absolventský ročník činoherectví započal novou sezonu další podvraťáckou inscenací. David Šiktanc a Martin Hýča aktualizovali Schillerovy Loupežníky na Grázly, nicméně myšlenky zlatého anarchistického věku se podrželi.
Aleš Bilík v roli hejtmana grázlů. Zdroj: Kryštof Kalina, Divadlo Disk
Víra v ideály, svobodu a bratrství odsouvá do pozadí všechno ostatní – rodinu, lásku i vlastní život. Inscenace přináší mnoho rozporuplných pocitů, které proti sobě balancují nad propastí.
Proti nepříliš šťastně zpracovanému textu stojí výborná scéna, která postavila domeček pro panenky přímo nad kanálem undergroundové spodiny. Scéna dokonale rozděluje dva rozdílné světy. Poskytuje světlo slunce jen bohaté horní vrstvě s temnou myslí, zářivé anarchistické myšlenky svítí z podzemí.
Text je pojat trochu nešťastně. Rozhodně by mu neublížilo pár škrtů a přepisů. Snaha aktualizovat Schillerovy myšlenky na současnou dobu by tu byla, avšak autoři ji nepříliš úspěšně dotáhli do konce. Každopádně dává prostor fantazii, kde si každý může najít svůj šálek kávy – ať už je to marxismus, anarchismus, kapitalismus, pozérství, vyčlenění ze společnosti či fundamentální oddanost jedné myšlence.
I ve zdánlivě ideálním světě se to může občas zvrhnout
Slizký, utlačovaný a zakomplexovaný podlézač Filip Kaňkovský versus jeho zhýralý, rozmazlený a svobodomyslný bratr Aleš Bilík. Veškerá rodinná úcta a povinnost se pozvolna rozpouštějí v kyselině bojů o moc, slávu a ideály. Nikdo však nemůže vyhrát souboj se smrtí.
Slabší, případně nevýrazné herecké výkony vyrovnávají ty dobré – s vyzdvižením právě Filipa Kaňkovského, jenž je tak uvěřitelně úlisný, intrikánský a děsivý, až se z toho krabatí vrásky na čele.
Očima Evy Šíčové: David Šiktanc se velmi šikovným způsobem ujal činoherního mládí a vykreslil klasický příběh naivního hrdinství, zákeřné pomsty a věčného boje mezi dobrem a zlem, jehož hranice se tenčí každým činem. Dobře napsaná adaptace se smysluplnými dialogy, které mají co říct a snad i Schillerovi by se mohly líbit. Nadchla mě především dvojsmyslná scéna a kopfrkinglovsky zvrhlý syn Filip Kaňkovský, kvůli kterému stojí za to si na Grázly zajít.
Hodnocení: 70 %
Herecký výkon Aleše Bilíka je jako nervózní ruská provazochodkyně – vidíte snahu se udržet, ale nikdy nevíte, kdy může spadnout. Nicméně atraktivní hoch dokáže překvapit v nečekané chvíli velmi světlými momenty, které jsou herecky kvalitní.
Nevšední a zároveň tradiční je mlčenlivá role jediné ženy inscenace, Marie Poulové. Ta naivně, tiše a přesto afektovaně proplouvá celým dějem zdůrazňujíc postavení ženy v Schillerově době. Milá sedí doma, čeká na milého a s jazykem za zuby snáší všechny sprosťárny mocenských pánů. Celou dobu je talismanem a nakonec se stává pouhou loutkou a obětí vlastní bezvýznamnosti.
Každá zrada bude náležitě potrestána
Ostatní role zastávají spíš úlohu do počtu, ale i přesto ji mnozí dokážou dát nádech jedinečnosti. Grázlovský look Jordana Haje, který hrdě ctí zákony gangu, nebo buranský zrazovač zákona Josef Vaverka jsou toho důkazem.
Režie Davida Šiktance víceméně neutralizuje samu sebe. Spousta skvělých nápadů a záměrů se utápí ve zvláštně rušivé překombinovanosti. Elementární principy rodinných vztahů jsou zvládnuty perfektně, pohyb a proměny na scéně taktéž, nicméně některé detaily padají do koše nepochopení a působí jako pouhý nahodilý rozmar tvůrce.
Mohl by někdo snad vypadat ještě víc grázlovsky než Jordan Haj?
Inscenace patří k náročnějším kouskům, nejen díky textu, ale i díky útoku na ideje každého z nás. Uvede do rozpaků, donutí k zamyšlení, ale i pobaví, případně pohorší. Každopádně nezanechá pocit prázdnoty. Ať už bude výsledný ortel jakýkoliv, studenti činohry úspěšně vstupují do absolventského ročníku se záměrem jakkoliv upoutat na perverzní oslavu jedné generace.
Grázlové
Divadlo DISK
Autoři: Schiller, Hýča, Šiktanc
Režie: David Šiktanc
Hrají: Aleš Bilík, Filip Kaňkovský, Marie Poulová, Karel Heřmánek, Matěj Nechvátal, Jordan Hossein Haj, Matěj Anděl, Josef Vaverka a další
Hodnocení: 80 %