RECENZE: Cestopis Na střeše Afriky je skvělou cestou k poznání Etiopie

Pustit se do psaní o Etiopii není snadné rozhodnutí. To deklaruje hned první větou autor publikace Vladimír Plešinger. Přitom jemu samému se to povedlo velmi dobře.

Proč se Etiopii dříve říkalo Habeš a proč se Etiopanům toto označení nelíbí? To zjistíte uvnitř knihy. Zdroj: sxc.hu

Kniha Na střeše Afriky s podtitulem Habeší za války, Etiopií v míru je dílem cestovatele a cestopisce Vladimíra Plešingera. Posázavský rodák cestuje již od 60. let a díky tomu, že se na řadu míst vydává v rámci dlouhodobých pracovních pobytů, dokáže detailně poznat tamější kulturu a tu pak zprostředkovat svým čtenářům.

Nespočítám, kolikrát jsem se dočetl, a to nejen z etiopských zdrojů, že Ras Dashen je se svými 4.620 metry nad mořem čtvrtou nejvyšší horou Afriky. Když jsem řekl svému etiopskému kolegovi, že je to nesmysl, tvářil se uraženě. Ale je to tak: jenom v pohoří Ruwenzori na konžsko-ugandské hranici je šest vyšších vrcholků v čele s Margeritou (5.109 m), v Tanzánii jsou Kilimandžáro (5.895 m) a v Keni Mount Kenya (5.188 m). Takže Ras Dashen je v nejlepším případě devátý.

– Úryvek z knihy

Vladimír Plešinger navštívil za svůj život více než 80 zemí a napsal sedm cestopisných knih, přičemž tři poslední vyšly v nakladatelství JOTA. Nejstarší z trojice nese název Kniha Konga, po ní vyšlo Peru pod kůží a přírůstkem z letošního roku je právě Na střeše Afriky.

Nejnovější z Plešingerových knih, která popisuje jeho toulky po Etiopii, je přehledně rozčleněna do čtyřiadvaceti kapitol. Každá z nich nese kromě číslice i název, který ale ne vždy napoví, o čem přesně budou další řádky pojednávat. Naštěstí je pod každým názvem kapitoly několik stěžejních hesel, díky nimž je hned jasnější, co od následujících stránek čekat. Pomůže vám to i v případném hledání konkrétní kapitoly.

Na střeše Afriky. Zdroj: Nakladatelství JOTA

Kromě psaného textu obsahuje cestopis samozřejmě i řadu fotografií. Některé jsou barevné, jiné pouze černobílé, ale všechny jsou povedené a doplněné o popisný titulek.

Není od věci si také prolistovat poslední stránky knihy, na nichž vedle obsahu, přehledného rejstříku a výběru z literatury naleznete stručnou historii země a několik map. Další mapy jsou také v textu, při jejich hledání pomůže již zmíněný obsah.

Nejdůležitější částí cestopisu je ale samotný text líčící autorovy zážitky. A nejen ty. Kniha je totiž umně doplněna o informace z historie či o etiopské reálie. Pokud by se tak publikace dostala do rukou někomu, kdo o zemi neví o nic víc, než že se nachází kdesi v Africe, nebude ztracen, neboť Plešinger dodává všem svým příhodám patřičný kontext.

Jednotlivé pasáže se velmi šikovně prolínají. Kapitoly začínají zpravidla obecnými pasážemi, přes něž se Plešinger dostává k osobním zážitkům a zkušenostem. Ve chvíli, kdy však uzná, že by mohl mít čtenář problém s pochopením různých situací kvůli neznalosti kontextu (a je třeba dodat, že na vytušení správného okamžiku má autor v tomto případě dobrý cit), odbočí na okamžik do historie či geografie, aby čtenáři doplnil potřebné informace.

Celkové hodnocení: 90 %

Hlavním plusem knihy je, že její autor je skutečným odborníkem, který v Etiopii strávil dostatek času, aby ji byl schopen srozumitelně popsat čtenářům. Ti budou mít po přečtení cestopisu velmi dobrý přehled nejen díky zkušenostem Vladimíra Plešingera, ale taky proto, že cestovatel v knize nevynechal ani obecné informace, díky nimž čtenář snadněji zasadí dění do širšího kontextu. Text navíc skvěle doplňují kvalitní fotografie.

Záporů cestopis moc nemá. Nebylo by od věci nahradit černobílé fotografie barevnými, které lahodí oku přeci jen více. Pravděpodobně by tím ale vzrostla cena publikace. Čtenářům, mezi jejichž koníčky nepatří historie, nemusí být také po chuti právě zmínky o etiopských dějinách. To už ale záleží na konkrétním čtenáři, a proto by nebylo na místě považovat to za vadu na kráse celé publikace .