3 fotky 
V sérii devíti televizních dramat nahlíží České století za oponu devíti milníků vývoje naší země, a především do života iniciátorů, kteří stáli u jejich zrodu.
Tomáš Garrigue Masaryk se vítězně vrací do Československa. Zdroj: Česká televize
Česká televize představila letos na podzim ambiciózní projekt s vysokým cílem: ztvárnit novodobé české dějiny v nevídaném světle tak, jak jsme je dosud neměli možnost poznat ani z historických snímků, ani ze školních lavic.
První díl s názvem Veliké bourání otevírá cyklus s nejpříhodnějším možným tématem, totiž vznikem Československé republiky a událostmi, jež tomuto meznímu okamžiku předcházely. Nepřekvapivě se proto soustředí na postavu T. G. Masaryka, jeho exilové snažení od roku 1914 a vítězné vyústění této snahy v zářném roce 1918.
Historik a scenárista Pavel Kosatík a dokumentarista a režisér Robert Sedláček předem avizovali, že smyslem Českého století je provést hlubší sondu do osobního prostoru jednotlivých aktérů dějin. Nesetkáme se tedy s dějepisecky dokonalou dokumentární linií, ale spíše s namátkovými výjevy, jež vhodně ilustrují povahové rysy postav a odrážejí jejich niterné myšlenkové pochody.
T. G. Masaryk s manželkou Charlottou po návratu ze zahraničí.
Zdroj: Česká televize
Tak trochu znehodnocený Masaryk
V Masarykově případě tak proto sledujeme jeho počínání pouze v prvních dvou letech zahraničních cest. Po roce 1916 rovnou přecházíme k závěrečnému návratu do Československa. Tvůrci se snaží představit jej nejen jako ikonickou figuru, ale také jako obyčejného smrtelníka, člověka s vlastními démony a strachy, s tužbami a ideály.
A tak nám tatíček Masaryk vede v seriálu rozpravy o prozřetelnosti a své vlastní příčetnosti, rozebírá politiku s plnou pusou cukrového košíčku, stěžuje si na náchylnost k rýmě a předvádí svou neobratnost vysoukat se gentlemansky z malé loďky. To vše komentuje občas zarážejícími výroky typu „musí na mě tak čumět?!“ či „já si prostě nemůžu pomoci“.
Vadou na kráse je emoční odměřenost
Alfou a omegou Velikého bourání jsou dialogy. Ty ovšem fungují pouze v rovině rozumové, kdy postavy racionálně rozprávějí o současném dění. Snahy o zapojení emočního, všedního náboje působí těžkopádně a šroubovaně a ve finále vedou k citově velmi oploštěnému výsledku. Vydařených ukázek Masarykovy lidskosti je poskrovnu a nejvíce jim vévodí poškádlení britského akcentu, jež je nenucenou demonstrací profesorova smyslu pro humor.
I přes původní záměr se tvůrci nevyvarovali jisté učebnicové strojenosti. Místy je děj příliš vysvětlovaný, Masarykovy tendence a záměry jsou popisovány jemu samému, aby se zorientoval i historicky méně znalý divák. Tato rozpolcenost poněkud ruší umělecký zážitek.
Miroslav Donutil jako David Lloyd George předvedl skvělý výkon. Zdroj: Česká televize
Dobová atmosféra září
Potěchou oka i duše jsou však dobové kostýmy a celková výprava. Atmosféra staré Prahy je vykreslená s bravurou a úvodní scény Masaryka s Benešem věrně ctí výňatky z jejich dostupných vzpomínek. Po vizuální stránce díl poskytuje podívanou ve vodách české kinematografie zcela výjimečnou a nadprůměrnou.
Herecky poněkud pomalý a jalový rozjezd se s postupujícím dějem dává do pohybu a graduje s nástupem britského premiéra Davida Lloyda George v podání Miroslava Donutila, který suverénně zastíní své kolegy včetně Martina Huby jakožto představitele samotného Masaryka.
Výsledek, který duo Kosatíka a Sedláčka servíruje, je tedy do značné míry nesourodý. Na jednu stranu znamenitě sepsané uvažování postav, na druhou těžce drhnoucí lidskost, která měla hrát prim. Někdy zkrátka nestačí proložit scénář dramatickými promlkami, které ovšem zarytě mlčí a nemají žádnou sdělovací hodnotu.
Verdikt Petry Štěpánkové:
Zdárné zobrazení Masaryka jako proroka, obchodníka, dobrodruha, propagandisty i konečného tatíčka obrozené země leží ve stínu celkové rozpačitosti úvodního dílu cyklu. Jako by se autoři nedovedli rozhodnout, jak náročnou látku uchopí. Netradiční mozaikovité pojetí, které nehraje na efekt, kontrastuje s laciným závěrem v podobě chleba se solí a Ach synku, synku.
Velikému bourání se podařilo nahlédnout na toto období našich dějin netradičně a jinak, než se dosud dělo. Je však diskutabilní, zdali jde o netradičnost podnětnou a vydařenou.
Hodnocení: 60 
%
