3 fotky 
Dosud nejpoutavější díl cyklu České televize nabral napotřetí dramatičtější podobu a transformoval zatím spíše statické vyprávění na plnohodnotný příběh, který poučí, podnítí kritické smýšlení a poskytne umělecký prožitek.
Zdroj: Česká televize
Jako by se tvůrci Českého století poučili ze svých chyb a nesnází provázejících předchozí dvě filmové epizody. Třetí pokračování s názvem Kulka pro Heydricha představuje zralou a naléhavou výpověď o událostech vedoucích k epochálnímu triumfu českého národa.
Pozoruhodnou a velice zdařilou volbu zaznamenáme už ve formě vyprávění, jež je situované výhradně do Londýna, sídla působení československé exilové vlády. Opět je zblízka mapováno počínání exilového prezidenta Edvarda Beneše (Martin Finger) a jeho úzká spolupráce s plukovníkem Františkem Moravcem (Ivan Trojan), vůdcem tamější vojenské rozvědky. Unikátní úhel pohledu, v němž se o dění v protektorátu dozvídáme z druhé ruky, přitahuje divákovu pozornost a plně jej soustředí na hnutí, jež vedlo k atentátu na Reinharda Heydricha.
Ivan Trojan je hvězdou dílu
Nutno přiznat, že na nárůstu kvality má lví podíl právě Trojanův prvotřídně ztvárněný Moravec. Ať už s mrazivou autoritou ironizuje zprávy od domácího odboje, promlouvá k osudovým parašutistům, či plísní pochybné výkony šifrovacího přístroje, Ivan Trojan na obrazovku vtáhne charisma, drama a štědrou dávku přirozené lidskosti. A ve společných scénách Moravce s Benešem se mu dokonce daří vyhecovat Martina Fingera k méně prkennému divadelnímu přednesu.
Třebaže je však Trojan pilířem třetí epizody, silnými momenty je díl prošpikován i díky bravurnímu scénáři. Divákovi jsou stravitelnou a poutavou formou nabídnuty rozpravy o stavu politiky v první půlce války okořeněné Churchillovými názory na komunisty a Benešovou touhou po třech politických stranách. Prostřednictvím postavy Wenzela Jaksche (Hartmut Krug) je s grácií vykreslen také postupný vývoj vztahů se sudetskými Němci.
Dramatičtější duch tentokrát naservíruje divákovi velmi intenzivní scénu v podzemním krytu Benešů či napjatý okamžik, v němž Churchill popisuje svou vizi o budoucím vývoji války a s železným chladem praví, že je třeba nepříteli zabít více dětí a žen, než zabije on jim.
Zdroj: Česká televize
Zlepšená výpravnost vděčí napraveným chybám
Na autentičnosti vyprávění tentokrát přidává i citlivější zapojení cizích jazyků. Zatímco v prvním dílu se hovory podle děje nesly i v angličtině, ale scénář byl ryze český, zde narážíme na celkem obsáhlé pasáže v jazyce anglickém i německém, v podání Wenzela Jaksche se objeví i lámaná čeština. To vše jsou detaily přispívající k pravosti dialogů a vtahující diváka do plnohodnotného příběhu.
A konečně, zachovány zůstávají takřka malebné scény jako z pohlednice (např. zahrada domu Benešových v Londýně), podtržené stále perfektními kostýmy.
Třetí díl tak skýtá jak opravdový příběh, tak cenné historické poznatky. Kombinuje naučnost s uměleckým zážitkem a podněcuje k tomu, aby divák přehodnotil a zanalyzoval své dosavadní domněnky o jednotlivých aktérech dějin. Podaří-li se udržet tuto vysoko nasazenou laťku, určitě máme nač se těšit.
Verdikt Petry Štěpánkové:
Chytře si Kosatík se Sedláčkem pohlídali, aby díl nebyl završen odehráním samotného atentátu. Přidává to na dramatičnosti tématu a vzhledem k tomu, jak se povedlo prodat silný příběh, nelze ani po ničem takovém volat. Ano, stále zůstává jakási zasmušilost a nedynamické pojetí, ty se však se vzrůstající jistotou ukazují jako nosné prvky celého cyklu.
Občas se stále zjeví jakýsi výkřik do tmy (symbolika toho, že Beneš s Masarykem zahodí ohryzky do křoví, a čtvrt minuty sledujeme, jak je po nich kdosi uklízí, není úplně potřebná), a když Masaryk Benešovi sdělí, že mluvil jako kniha, kradmo přitakáme, že má recht. Těchto okamžiků však ubývá, stejně jako postupně vzrůstá kvalita tohoto zcela jedinečného projektu.
Hodnocení: 80%
