2 fotky 
Husa na provázku uvádí hru P. Š. T.! aneb POHÁDKÁŘI. P. Š. T.! přitom neznamená jen povel k tichu, ale jde o zkratku slov Post šoková terapie. Hra navrací diváky do dětství a seznamuje je s životy tří dětských bavičů, kteří je chtě nechtě ovlivnili. Na jevišti tak ožívá strýček Jedlička a Štěpánka Haničincová a nechybí ani Dáda Patrasová.
Ivana Hloužková skvěle napodobila Štěpánku Haničincovou.
Zdroj: Magdalena Minolová, Hnp
Televize otevírá nový kanál pro děti, ale nemá peníze na výrobu nového pořadu. Proto se štáb rozhodne prozkoumat archiv a sestříhat něco ze starých záběrů. Ze zamotaných filmových pásek se najednou vynoří strýček Jedlička i se svým prasetem, Štěpánka s Bertíkem a nakonec Dáda se žížalou Jůlií. Ve společné šatně začnou odkrývat, že ty jejich pohádky neměly tak docela dobrý konec.
Pokud divák trojici bavičů zná z televizní obrazovky, ocení herecké výkony hlavních představitelů. Robert Mikluš skvěle napodobil nosový hlas, měkké č a zvířecí zvuky Antonína Jedličky a Ivana Hloužková mluvila klidným sametovým hlasem přesně jako Štěpánka.
Gabriele Štefanové se sice nepodařilo napodobit mluvu Dády, zato však předvedla vynikající gymnastické výkony na kruzích, při kterých se tajil dech. Navíc dokázala dát své postavě neskutečné množství temperamentu, čímž zvýraznila přesně to, na co chtěli tvůrci inscenace poukázat – Dáda musí a především dovede kmitat.
Zajímavé je, jaké povahy vtiskly autorka Simona Petrů a režisérka Anna Petrželková loutkám. Prase strýčka Jedličky je vystrašená, podlézavá a ponižovaná chudinka (hraje Milan Holenda), čertík Bertík je náruživec (Tomáš Sýkora) a žížala Jůlie je poťouchlá potvůrka (Anna Duchaňová).
Ve hře vystupují ještě další postavy. Jsou to jednak členové televizního štábu a potom osoby spojené s životy ústřední trojice. Na jevišti se tedy mihne například textař Jiří Štaidl, herec Jan Přeučil či hudebník Felix Slováček. Hrají je ovšem jenom tři herci. Občas je tedy divák na moment zmaten, koho teď zrovna kdo představuje.
Jakkoliv inscenace není v žádném případě pro děti, dětí se týká a dokonce s dětmi pracuje. Početný dětský soubor čas od času pobíhá na jevišti. Jednou mají děti pod tričkem míč a křičí cosi jako „Já chci dítě!“, jindy zvoní klíči. Evidentně nevědí, co to vlastně dělají a o čem se vedle nich hraje. O to je ovšem tento motiv děsivější.
Inscenace je bohatá na vtipné detaily. Svetr s vyšitou jedlí, který nakonec obléká prasátko; dětský sbor poslušně otevírající ústa, zatímco „pije jesu“ se line z nahrávky a další. Vážnou scénu strýčka Jedličky rozřízne skvělý gag, kdy se chce plačící Jedlička vysmrkat, ale v kapse nachází jen třímetrový kouzelnický kapesník.
Tvůrci neopomenuli osudovou roli tenisu v životě strýčka Jedličky.
Lucie Labajová si při vytváření scény a kostýmů geniálně pohrála s kýčem – neonové barvy, flitry, monstrózní sádrové hlavy Jůlie, Bertíka a prasátka. Proč taky ne, když dětské pořady jsou kýčem doslova prošpikovány?
Jedním z povedených kostýmových vtípků jsou žárovičky na paruce Štěpánky Haničincové, které si herečka v příhodných chvílích rozsvěcí a navíc ještě přidává zářivý úsměv světice. Škoda jen, že to dělá tak často. Po několikáté už fórek tolik nevyzní.
Scéna je působivá především díky obrovskému plexisklu, na které čas od času přitiskne tvář některé z dětí. Dítě najednou sleduje věci, které by vlastně vidět nemělo – tento prvek až poetickou formou nastiňuje, o čem možná inscenace mimo jiné vypovídá.
A o čem inscenace vypovídá především? Proč dávají tvůrci do kontrastu slaďoučké řeči před obrazovkou s tragickým zákulisním životem? A proč vlastně pojímají životy dětských bavičů tak černočerně? Byly snad opravdu takové?
Na tyto otázky jsem si stále ještě neodpověděla, ale právě proto, že mi vytanuly na mysli a dotěrně útočí na můj mozek, považuji inscenaci za zdařilou.
P. Š. T. aneb POHÁDKÁŘI (Post šoková terapie), Husa na provázku, autorka: Simona Petrů, režie: Anna Petrželková
Hrají: Ivana Hloužková, Gabriela Štefanová, Robert Mikluš, Anna Duchaňová, Vladimír Hauser, Tomáš Sýkora, Jan Kolařík, Milan Holenda a Dita Kaplanová
