2 fotky 
Očima 
Po The Artist přichází do kin další černobílý exot. Namísto pohádky o Hollywoodu ale přináší lesk a bídu pařížských umělců.
Zatímco v některých kinech ještě můžeme vidět poslední film finského mistra Akiho Kaurismäkiho Le Havre, jeho dřívější tvorbu připomene černobílá tragikomedie Bohémský život (1992). Pokud se ptáte, co vede distributory k uvádění dvacet let starých filmů, když se publikum mnohokrát nedostane ani k těm současným, odpovědí je hned několik. Film je uveden v rámci Projektu 100, navazuje na loňskou návštěvu režiséra v Uherském Hradišti, a navíc jde o jeho novou, digitálně zrestaurovanou kopii.
Finský režisér Aki Kaurismäki se neobvyklým adaptacím světoznámých literárních děl věnuje již od svého prvního filmu Zločin a trest. Do současnosti zasadil i Shakespearovo drama Hamlet podniká nebo Andersenovu pohádku Děvče ze sirkárny. S Kaurismäkiho filmy se divák může setkat nejen v kinech – divadelní adaptaci Muže bez minulosti uvádí pražské Dejvické divadlo.
Do prostředí pařížské bohémy zavítalo již mnoho tvůrců s více či méně uměleckými záměry. Jedním z posledních takových filmů byl muzikál Moulin Rouge, který Baz Luhrmann natřel zářivě kýčovitými barvami a zahalil oblakem absinthu. Ačkoli i Bohémský život je zčásti baladou o tragické lásce, tímhle veškerá podobnost snímků končí.
Hrdinové nad sklenkou debatují o životě. Zdroj: distributor filmu
Marcel, Rodolfo a Schaunard jsou tři přátelé-umělci, kteří se protloukají hluboko pod hranicí životního minima. Marcel (André Wilms) se snaží udat svou divadelní hru o jednadvaceti aktech, albánský ilegální imigrant Rodolfo (Matti Pellönpää) dokončuje svůj velký obraz a Schaunard (Kari Väänänen) skládá hudbu, kterou nikdo duševně zdravý nechce poslouchat. Do života Rodolfa ale zasáhne Mimi (Evelyn Didi), kudrnatá prodavačka cigaret, která změní svět všech tří přátel.
Očima Pavlíny Nouzové: Nešťastná parta bohémů se snaží za každou cenu žít po svém. Jenže jak jim naruší jejich běžné počínání žena, která navíc brzy onemocní, jako by tihle pánové začali postupně dospívat. Dojde jim, že ač se můžou sebevíc přetvařovat, peníze jsou holt potřeba (a dá se za ně koupit i zdraví).
Kaurismäkiho černý humor nemusí být každému blízký a černobílé zpracování působí v dnešní době netradičně a některé diváky může uspávat, Bohémský život ale pořád patří k tomu nejlepšímu z režisérovy tvorby.
Hodnocení: 4****
Kaurismäki zabydluje snímek figurkami podobným způsobem, jako to dělal třeba Karel Čapek ve svých povídkách nebo Jiří Menzel ve filmech. S obrovským smyslem pro detail je obléká, nechává je odříkávat zdánlivě šroubované věty a poté se zase vrací k třem ústředním postavám. Ačkoli jejich životní realita jistě není příjemná, film vzbuzuje vřelý a příjemný pocit jako den strávený s dobrými přáteli nebo procházka po rodném městě.
[youtube_660]Dnqlmr-vtWY[/youtube_660]
Před nedávnem uvedl Francis Ford Coppola svůj černobílý snímek Tetro (2009), kde si mistrně pohrával s hranicí světla a stínu. V letošním vítězi Oscara, The Artist, napodobovalo černobílé provedení dobovou praxi. V Kaurismäkiho filmu není absence barvy pouze uměleckou manýrou, ale také snahou přiblížit se postavám. Až ho zhlédnete, velmi pravděpodobně si nebudete moci představit, že by vůbec vznikl v barvě.
Od šansonu po operu
Do snímku nás typicky po francouzsku uvádí šanson, ale v hudebním doprovodu se vystřídají nejrůznější žánry včetně slavné opery Giacoma Pucciniho Bohéma, která vznikla podle stejné předlohy jako Kaurismäkiho film. Soundtrack skvěle dokresluje uměleckou atmosféru Paříže i životní události postav.
Jak bylo řečeno výše, mohou dialogy, propletené citacemi z literatury, působit šroubovaně a strojeně. Několikrát si jistě řeknete, že takhle přece nikdo nemluví. V Bohémském životě nicméně tento scenáristický záměr dokonale funguje s kamennými tvářemi herců, pod nimiž prosvítají jejich beatnicky rozervaná nitra a v alkoholem zalitých očích se zrcadlí něžné umělecké duše. To je nejlépe vidět na konci, když se přátelé starají o nemocnou Mimi.
Rodolfo pečuje o milovanou Mimi.
Jedinečnost Kaurismäkiho humoru vyžaduje, aby byl divák naladěn na stejnou notu. Bez toho by totiž pouze sledoval, jak se na plátně promenují zvláštní lidé, kteří říkají a dělají zvláštní věci. Ať už v dialogu, situaci nebo detailu dokonale vypracované mizanscény, všude čekají na diváka humorná mrknutí, pousmání nebo úšklebky. Tak se stane, že i podruhé nebo potřetí najdete ve snímku stále nová překvapení.
Některé filmy nestárnou, což je neoddiskutovatelný fakt. A pokud stárnou, pak to není v dámském stylu, vyžadujícím stále více kosmetických úprav a občas i nějakou tu předělávku, ale spíše tím pánským nebo vinným, který jim dodává na zajímavosti a chuti. I když Bohémský život není žádné novorozeně, přesto zdaleka není na odpis a vyžaduje diváckou pozornost. Rozhodně se řadí k tomu nejlepšímu, co jsme v českých kinech za posledních pár let viděli.
Bohémský život (La vie de bohème)
Drama
Francie / Německo / Švédsko / Finsko, 1992, 100 mRežie: Aki Kaurismäki
Hrají: André Wilms, Matti Pellönpää, Kari Väänänen, Evelyn Didi, Christine Murillo, Jean-Pierre LéaudHodnocení: 5*****
