Po čtvrtečním pomalém rozjezdu letošního ročníku Colours of Ostrava přišla na řadu vůbec první velká hvězda – oktávový toreador a sympaťák každým coulem Bobby McFerrin. Na gigantické pódium si přizval trojici kamarádů vokalistů a spolu s nimi téměř hodinku rozvibrovávali publikum. Bez jediného hudebního nástroje.
To jsou ale zuby. Foto: Tereza Menclová, TOPZINE.cz
Tři čtvrtě na osm večer. Na největší pódium Colours of Ostrava už měl v tuhle chvíli nastupovat slovutný Bobby McFerrin v doprovodu vokálního tria Rhiannon, Joey Blake a Dave Worm. Jemné mrholení a podzimní teplota ale útočily jen na čtyři dosud prázdné židličky. Nic jiného se totiž na rozlehlé koncertní ploše nenacházelo. Bicí si vzalo dovolenou, klávesy odešly do důchodu a kytary se ještě nestihly probudit z kocoviny předešlého dne.
Bobby McFerrin je jedním z největších vokálních inovátorů a improvizátorů. Autor slavné písně Don’t Worry Be Happy proslul také strhujícími živými vystoupeními, během kterých se nebojí do svých skladeb ve velké míře zapojovat také obecenstvo. Inspiraci podle svých slov bere jak z jazzu, tak gospelu, nepohrdne ale ani klasickým rockem.
Netrpělivé publikum začalo svou hvězdu po chvíli vytleskávat, což přineslo své ovoce. Čtyřčlenný zástup za bouřlivého potlesku nakráčel na pódium a na nic nečekal. Hezky od plic se rozjela vokální smršť, nad kterou všichni buď nevěřícně, nebo jen uznale pokyvovali hlavou. Skladby se do sebe mnohdy neznatelně proplétaly a spíše než úderné kousky McFerrin předváděl masivní a mnohdy i více než deset minut trvající vokální cvičení v dokonalosti.
Na McFerrina přišly tisíce fanoušků. Foto: Tereza Menclová, TOPZINE.cz
Svou extratřídu ale dokazoval i jinak. Po vzoru těch největších velikánů, kteří nepotřebují sami sebe oblažovat svou vlastní dokonalostí, často dával velký prostor ostatním vystupujícím, z nichž nejvíce vyčnívala dvojnice herečky Judi Dench Rhiannon. Sympatická babička to v mnoha momentech pořádně rozjela a McFerrina nechávala daleko za sebou, v jeden moment pak doslova. To když se čtyřčlenné vokální uskupení seřadilo hezky za sebe a v zástupu pak dokráčelo až na dosah publiku.
Když už na pořad dne začal přicházet rytmický stereotyp, rozesmátá čtveřice ze svého repertoáru vytáhla africké rytmy. Všichni v publiku si je užívali. Na zcela jiné úrovni ale byla mladá sympatická černoška, která se zavřenýma očima do rytmu pokyvovala hlavou a jen potvrdila skromný názor autora těchto řádků, že právě tento song byl pomyslným vrcholem celého vystoupení.
Pojď, Dane, jseš na řadě!
Měl ale obstojného soupeře. „Tak kde je ten Dan Bárta? Pojď, Dane, jseš na řadě,“ zavelel McFerrin k českému zpěvákovi, který na tom samém pódiu vystupoval se svou kapelou o několik hodin dříve. Ve společnosti světových hvězd se nechtěl nechat zahanbit a po hlavě skočil do vokální souhry se všemi přítomnými. Strhujícím výkonem během této jediné skladby tak trochu paradoxně překonal své hodinové koncertní snažení z podvečera.
[youtube_660]bgaVrPkynuw[/youtube_660]
Strohé poděkování a po umělcích nebylo ani vidu, ani slechu. Burcování početného zástupu fanoušků ale zafungovalo a z reproduktorů se několik minut linul výživný přídavek. Pak už jen poděkovat, pomyslná opona, odejít, vrátit se a pomodlit se směrem k nadšenému davu. Žádná velká gesta, žádná velká slova.
Bohužel se člověku musí drát na mysl také to, že McFerrinovi a spol. by to mnohem více slušelo v komornějším prostředí. Historie už několikrát ukázala, že i sám dokáže utáhnout lidmi přeplněné koncertní haly, k čistě vokálnímu projevu ale lépe sedne skromné publikum, se kterým se i lépe pracuje.
Příkladem, že nejsilnější zbraně se mohou proměnit i v největší nedostatky, je zvolený setlist koncertu. Stylově totiž McFerrin nabídl, až na jednu africky laděnou odbočku, skladby podobného stylu. V šuplíku nechal ležet třeba Bachovu Ave Maria, která mohla být tím pravým osvěžením v jinak stereotypním pěveckém vystoupení. To ale ani v nejmenším neznamená, že se McFerrinovo ostravské dostaveníčko nevydařilo.
Bobby McFerrin
13. července
Festival Colours of Ostrava 2012
+ skvělá práce s publikem
+ nic podobného jen tak neuslyšíte
+ zpívající Judi Dench
+ strhující Dan Bárta
– nevhodný výběr skladeb
– více by mu slušelo komornější prostředí