6 fotek 
Muzikál Les Misérables – Bídníci se vrátil do Prahy. Předcházela tomu mohutná mediální kampaň, která ale slibovala víc, než muzikál splnil.
Nejlepší muzikál světa v Praze nesplnil, co slíbil Zdroj: bidnici.cz
Nejlepší muzikál na světě se vrací do Prahy. To hlásaly billboardy a reklamy ze všech koutů. Les Misérables – Bídníci jsou opravdu mistrovským dílem a to ve všech směrech.
Aby si svoji výjimečnost zachoval muzikál i ve finální podobě, je nutné věnovat speciální pozornost všem složkám. To se ale v Goja Music Hall příliš nepovedlo.
V mnoha ohledech se současné nastudování neliší od toho z roku 2003, nicméně drobné změny se najdou. Ty největší jsou pravděpodobně v obsazení. Část zůstala totožná, ale mnoho představitelů bylo nahrazeno mladšími tvářemi.
Obsazení potěší i zklame
Obsazení je jednou z nejsilnějších, ale zároveň nejslabších složek inscenace. Na jevišti se objevuje mnoho mladých zpěváků, kteří doposud dostali jen málo příležitostí v muzikálových produkcích.
Vlaďka Skalová je největším objevem obnovených Bídníků
Za největší objev obnovených Bídníků považuji Vlaďku Skalovou, která naprosto bravurně ztvárňuje nešťastně zamilovanou Eponinu. Při jejím podání Písně samotářky diváci sotva dýchali a i při závěrečné děkovačce sklidila takřka největší aplaus. Až se ještě zbaví své občasné nejistoty, bude velmi kvalitní a vyrovnanou alternací Magdě Malé.
Jako největší přehmat nového nastudování vidím obsazení Pavla Vítka. Nikdo určitě nepochybuje o jeho profesních kvalitách, ale student Marius rozhodně nebyl zamýšlen jako student univerzity třetího věku. Ačkoliv se snažil sebevíc a jeho podání role bylo milé a velmi jisté, snad nikoho nedokázal přesvědčit, že by mohl být mladíkem, který se poprvé v životě zamiloval.
Povedené, ale hlučné kulisy
Pokud se zaměřím na scénografii, oceňuji statické kulisy, které se nijak výrazně během představení nemění. Základ tvoří domy uspořádané do půlkruhu zabírající celou šíři jeviště. Jejich části jsou ale pohyblivé a mohou vyjíždět z řady a měnit hrací prostor. Jindy je scéna doplněna několika málo stoly či židlemi, popřípadě kovovým plotem.
Kulisy jsou opravdu povedené, velmi zajímavá je barikáda
Umísťování dekorací na scénu je někdy doprovázeno nadměrným hlukem, což narušuje děj a technikové pobíhající po jevišti by také nemuseli být tolik vidět. Ovšem pokud by se podařilo tyto nedostatky odstranit, považovala bych scénografii za výbornou.
Javertova sebevražda jako souhra světla, kulis a herce
Jako nejzajímavější a velice vhodně využitý prvek hodnotím most umístěný v horních patrech dekorace. Ten se v jedné ze závěrečných scén stává důležitým článkem děje a nedílnou součástí Javertovy sebevraždy.
Další nepostradatelnou součástí této sebevraždy je světlo. Celkově je osvětlení jedním z nejsilnějších prvků. Výborně dokáže rozdělit jeviště na několik míst, velmi dobře je světlo použito jako zdůrazňující prostředek a právě při Javertově sebevraždě dává divákovi jedinečný pocit, že se Javert vážně vrhnul z mnohametrové výšky na jeviště. Iluze skoku je opravdu dokonalá.
Očima Jany Kumherové: Strhující davové písně, dechberoucí barikády a hluboký příběh z doby francouzské revoluce. Takový je nejúspěšnější světový muzikál Les Misérables. Osudy pařížských hrdinů a spodiny pohlcují za pomoci velkolepých árií i výstřelů z pistolí. Kulisy na pozadí působí svojí velkolepostí jako skutečné francouzské domy a kostýmy vnášejí pocit, že přicházejí přímo od dobových povstalců a měšťanů. Jediným úskalím nynějšího pražského provedení by mohlo být ozvučení. Goja Musical Hall sice nabízí úžasně obrovské prostory pro monumentální dekorace, ale v některých pasážích představení bylo účinkujícím hůř rozumět. Tato malá chyba však nemůže pokazit zasloužený úspěch, který proslulí Bídníci i tentokrát sklízejí. Zážitek ze zhlédnutí představení je něčím neopakovatelným. Stanete se jedním z účastníků francouzské revoluce.
Hodnocení: 90 %
Hudba dobrá, zvuk nikoliv
Detailně rozebírat hudbu nemá příliš význam. Jen bych podtrhla její rozdílnost oproti běžné české produkci. V tuzemských muzikálech stále panuje trend hitů, kdy si divák odcházející z představení pobrukuje nejsilnější písničku. U Bídníků tomu tak není. Jde komplexně o silné melodie a v hlavě vám tak zní všechny.
Za velký nedostatek ale považuji zvuk. Ten byl především v úvodu opravdu špatný. Zpěvákům často nebylo rozumět, sólové písně byly výrazně méně hlasité než ty sborové a někdy se dokonce zvukařům nepodařilo zapnout porty včas na začátek písně. Doufejme, že se tyto nedostatky ale brzy vylepší. Bídníci si lepší prezentaci rozhodně zaslouží.
Sborové scény byly výrazně hlasitější než sólové
Co tedy napsat o obnovených Les Misérables závěrem? Na českou produkci jde o výrazně nadprůměrné dílo, které ale nevyužilo v současném nastudování všechny své možnosti. Divácká spokojenost se bude velmi odvíjet od aktuálního obsazení a také momentálního nazvučení. I přes tyto nedostatky ale lze inscenaci doporučit, minimálně pro její všeobecnou známost a dlouhou tradici.
Bídníci u nás i ve světě
Bídníci jsou v muzikálové podobě už opravdu stálicí, poprvé se objevili roku 1980 v Paříži. Postupně objeli celý svět a do mnoha zemí se vrací opakovaně. Stejně tak k nám.
V České republice byli Bídníci poprvé nastudováni už v roce 1992 v Divadle na Vinohradech, poté v roce 2003 v Goja Music Hall a 1. března měli v pyramidě obnovenou premiéru. Jejich příběh je ale ještě mnohem starší než z konce minulého století.
Jean Valjean je pojítkem jinak nesourodého děje
Románová předloha Viktora Huga vznikla v polovině 19. století a šlo tak o téma takřka soudobé. O to byla jeho zajímavost větší. Dnes už pro diváky, obzvlášť mimo Francii, nemá takový význam. Nicméně díky svým romantickým zápletkám je stále velmi oblíbený a dočkal se mnoha zpracování.
Bídníky si oblíbilo nejen divadlo, ale i film a televize. První filmová verze vznikla již v roce 1934 a v roce 2000 byl dokonce natočen francouzský seriál Les Misérables.
Les Misérables – Bídníci
Goja Music Hall
Režie: Petr Novotný
Hrají: Marian Vojtko/David Uličník/Josef Štágr, Tomáš Bartůněk/Daniel Hůlka/Josef Štágr, Kateřina Brožová/Jitka Čvančarová/Petra Peterová, Tomáš Löbl/Josef Vágner/Pavel Vítek a další
Hodnocení: 80 %
