3 fotky 
Co má společného španělský temperament a balet? Představení Don Quijot, které jako poslední baletní premiéru v tomto roce uvedla pražská Státní opera. Křehkost a lehkost se pokusil spojit s horkokrevností koridy.
[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/balet-don-quijote/]Stárnoucí don Quijote se opět vydává za dobrodružstvím se svým věrným sluhou Sanchem Panzou. Prolog není takřka baletní. Úsměvná role dona Quijota i jeho sluhy Sancho Panzy plní funkci průvodce příběhem. Přesto, že se balet jmenuje Don Quijote, rytíř smutné postavy se odsunul do pozadí a jeho místo převzali Basil a Kitri.
Čtěte také: Opera Tři Pintové přinesla krásu a vtip
Pravý balet začíná až v prvním jednání, kdy se v plném květu představí hlavní postavy. Krásná Lorenzova dcera Kitri se zamiluje do mladého lazebníka Basila. Lorenzo je ale proti jejich lásce a rád by Kitri provdal za zženštilého šlechtice Camacha. Když se don Quijote potká s Kitri, splete si ji se svojí vysněnou Dulcineou a také se do ní zamiluje.
Láska mezi Kitri a Basilem je zakázaná Zdroj: Státní opera Praha
Basil s Kitri spolu utíkají a schovají se do cikánského tábora před Lorenzem a Camachem. Don Quijote se v táboře znovu setká s Kitri, a aby ji okouzlil, bojuje s větrným mlýnem, který pokládá za obra. Začátek druhého jednání příjemně překvapil odlišnou hudební atmosférou, kterou způsobil cikánský temperament.
Basil s Kitri přibíhají do místní krčmy. Lorenzo s Camachem je doženou a Lorenzo chce Kitri zasnoubit. Milovaný Basil sehraje sebevraždu. Lorenzo se nechá obměkčit zoufalým činem a požehná dosud zakázané lásce. Lorenzo v tu ránu vyskočí a nic už nebrání svatbě zamilovaného páru.
Očima Ivety Svobodové: Don Quijote se rozvíjí jako poupě. Když neodejdete po první čtvrtině, dočkáte se překvapení v podobě témeř flamencového baletu. Nové talentované tváře, či spíše těla ukazují svůj potenciál. Mladý balet ukázal, kde tkví dominance jeho věku. Především ve vytrvalosti a síle, čímž vynahradil rozpačitější a méně dynamický začátek. Představení v podstatě graduje od zahřívacích cviků až k vrcholnému tanečnímu umění. Což lze přičíst choreografickému důmyslu, jenž počítá s nezvykle dlouhým představením. Jen kostýmy maličko zklamaly.
Hodnocení: 80 %
Don Quijote má několik kouzelných nápadů a je vidět, že choreografové Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická a Hana Vláčilová si dali s detaily a vtipnými momenty práci. Několik chyb v synchronizaci a finálních dopadech by se našlo, ale vzhledem k mládí všech aktérů a premiéře představení se dá nejistota odpustit.
Basil laškuje s jinými děvčaty, aby naštval Kitri
Kostýmy Josef Jelínek barevně upravil tak, abyste ve změti tanečníků vždy bezpečně poznali hlavní postavy. I když bylo jeviště sladěné a barevně vyvážené, tak kostýmy působily příliš tradičně a málo ohnivě, španělsky.
Jako skvělý nápad se ukázalo použití toreadorských plášťů z jedné strany rudých a z druhé stříbrných. Bezchybné provedení dodalo nápadu na kráse.
Nepřehlédněte: Kdo je za balet nominovaný na Cenu Thálie?
Svěží, veselý a energický balet svým elánem doplnili i mladí tanečníci, kteří si vyzkoušeli jak charakterově, tak technicky náročné postavy.
Na charakterové náročnosti je založena především první část a na technické ta od druhého jednání dál. V první části také převažovala baletní lehkost a křehkost nad temperamentem, situace se ale postupně otáčela. Baletní náročnost graduje, jak se blíží závěrečné tóny.
Šéf toreadorů Espada je fešák
Klidnější pasáže, ve kterých Don Quijote prokázal svůdnost, se střídají s rychlými, ze kterých prýští částečný temperament. Přesto mi v něm na pravou španělskou koridu chyběla špetka pálivého koření v podobě něčeho méně tradičního a více odvážného. Takové momenty se sice objevily, ale pouze výjimečně.
Don Quijote se podobá zápasu toreadora s býkem. Býk se nejprve rozhlíží, přešlapuje a občas zahrabe kopytem. Pak se ale s obrovskou energií rozběhne proti svému sokovi. Španělská krev se tak do baletu vlije až v závěru. Ale když vidíte to nejlepší až ke konci, vše špatné zapomenete. Nebo alespoň částečně.
Don Quijote
Státní opera Praha
Autor: Ludwig Minkus
Choreografie: Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická, Hana Vláčilová podle Maria Petipy a Alexandra Gorského
Režie: Jaroslav Slavický
Baletí: Milan Boček / Josef Svoboda, Jurij Kolva / Richard Hlinka, Miho Ogimoto / Alina Nanu, Ulvi Azizov / Ondřej Vinklát, Zuzana Hvízdalová / Philippine de Sevin, Viktor Kocian / Filip Janda / Jurij Slypyč a další
Hodnocení: 80 %
