3 fotky 
Muzikál o významných osobnostech architektury 20. století neurazí, nenadchne a občasmu není rozumět. To je Divadlo Gočár, které mělo premiéru v Divadle Komedie.
Páni architekti ve své životní velikosti. Zdroj: divadlokomedie.eu
Představit architekty, Josefa Gočára, Jožeho Plečnika, Pavla Janáka a jejich díla v hodinovém divadelním muzikálu a vše uzpůsobit do divadelní zkratky tak, aby se vyhovělo délce inscenace, je zajímavý a v podstatě ne špatný nápad. Nemohu se ale zabavit pocitu, že obyčejný divák se ve zpracování ztrácel.
Hlavní ideu představovalo přiblížit myšlenky, nápady a dílo každé z osobností, která utvářela architekturu českých měst 20. století, a to v různých hudebních stylech. Celé inscenaci pak dělá průvodce postava ženy, která má znázorňovat Československou republiku, a Tomáš Garrigue Masaryk, který má znázorňovat prvorepublikové období. Aneb zlatou dobu moderny. Masaryk, jenž na publikum kyne z obrazovky na jevišti, v televizi sice působí skoro až cirkusáckým dojmem, nicméně nápad jako takový je dobrý.
Jože Plečnik má své solo.
Nutno vypíchnout kvalitní hudbu. Klavír, saxofon a bicí spolu profesionálně ladí, na což se může sázet u Miloše Orsona Štědroně, jehož Kabaret Ivan Blatný si vysloužil v roce 2007 nominaci na Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hudbu. Štědroň byl na Radoka nominován také v roce 2010 a cenu si odnesl o rok později za hudbu k inscenaci Leoš aneb Tvá nejvěrnější uvedenou v brněnské Huse na provázku.
Za hudbou ale trochu pokulhávaly texty. Snaha vměstnat všechny potřebné informace do šedesáti minut působí v některých písních plytce nebo se texty rovnou vytrácejí. V některých částech, kdy přednesu není zcela dobře rozumět, texty nepokulhávaly, ale skoro až pajdaly.
Na škodu byla také divadelní zkratka. Ač je tato inscenace připravena pro specifické publikum, divák, jehož koníčkem není architektura ani její styly, může tápat, o jakých stavbách se vlastně mluví. Architekti sice prezentují svá díla v závěru představení v podobě jejich papírových modelů, které mají na hlavách, ale autor i režisér počítají s tím, že divák všemu rozumí.
Čtěte také: Ještěrka na slunci se opaluje v Řeznické. Chytá zlatou barvu
Ani smysl některých tematických vtípků, jako například zvolání hesla Kotěra (jméno Gočárova učitele), při tom, když se architekti vsází, kdo z nich bude lepší, nemusí být obyčejnému smrtelníkovi zcela jasný.
To vše muzikál narušuje. Ani jeden architekt a jeho herecký představitel výrazně nepřevyšuje ostatní. Za zmínku snad stojí jen kvalitní angličtina Petra Jeništa v roli Pavla Janáka, kterou v některých pasážích zpívá. Paradoxně tak nejzajímavějším hereckým výkonem upoutala Eva Vrbková a její ztvárnění Československé republiky.
Gočár, Plečnik, Janák, který z nich je lepší?
Ta má symbolizovat hned dvě strany první republiky. Na jednu stranu majestátní a elegantní a na druhou stranu symbolizuje švejkovost a jednoduchost českého lidu. To vše bylo zahráno originálně a naprosto přesvědčivě.
Zajímavým momentem bylo ztvárnění úmrtí T. G. Masaryka i konec první republiky. Postava Československa nejdříve přečetla parte a poté vypnula obrazovku s T. G. Masarykem. Herci alias architekti, kteří všichni prvorepublikového prezidenta přežili, se tak symbolicky loučí s jednou érou. A divák se loučí s muzikálem, který nenadchl ani neurazil.
Divadlo Gočár
Divadlo Komedie
Autor: Miloš Orson Štědroň
Režie: Jan Nebeský
Hrají: Jiří Štrébl, Jan Mikušek, Petr Jeništa, Eva Vrbková
Hodnocení: 60 %
