Jonas Jonasson přišel na český knižní trh se svým druhým humoristickým románem. Po stoletém staříkovi, který vyskočil z okna a zmizel je na řadě příběh o malé zázračné černošce Nombeko. A čtenáře a čtenářky jistě potěší návazností na Haškova Švejka a humoristické povídky.
Analfabetka, která uměla počítat. Jonas Jonasson napsal svůj druhý román. Zdroj: Nakladatelství Panteon
Humoristický žánr švédskému spisovateli zjevně sedí, protože po vydařené prvotině se i Analfabetka dočkala velmi příznivého ohlasu. V Česku se této knihy prodalo už přes padesát tisíc výtisků. Román lineárně v pěti částech přibližuje osud hlavní postavy Nombeko Mayaki, která pracuje v jihoafrickém Sowetu jako vynašečka latrín.
Jonas Jonasson (*1961) – původním jménem Pär-Ola Jonas Jonasson je švédký spisovatel a žurnalista. Syn řidiče záchranné služby a zdravotní sestry studoval španělštinu a švédštinu, poté pracoval jako žurnalista i produkční švédské televize. Trpěl syndromem vyhoření, proto se rozhodl změnit svůj životní styl. Se svou norskou manželkou se odstěhoval do Švýcarska, kde dokončil Stoletého staříka. Nyní žije na ostrově Gotland a z české literatury je mu blízký Jaroslav Hašek a Milan Kundera.
Nombeko, která se stejně jako autor narodila v roce 1961, ve svých deseti letech osiřela, protože její matka čichala líh. Tento kritický moment ji ovlivní natolik, že se z malého dítěte začíná pomalu stávat dospělá žena, která ví, co chce. Naučit se počítat a postoupit na lepší pracovní pozici.
Popelka, nebo dobrý voják Švejk?
Podobnost s pohádkou o chudé a utlačované Popelce, která ke štěstí přišla, můžeme sice vnímat jako literární klišé, ale celý příběh není vystavěn jen na jednom archetypu. Po idylickém začátku přichází série překvapivých a bláznivých zápletek a zvratů.
Kdo by chtěl v životě zažít službu u břídilského a šíleného inženýra, jenž vás notabene srazí na silnici a vy mu ještě musíte platit náhradu. Podobnost s českými soudy jistě není náhodná. Nombeko a peripetie celého příběhu začínají v další linii příběhu nápadně připomínat švejkovinu.
Jak jinak si vysvětlit zápletku vystavěnou na nepředstavitelné záměně dvaceti kil antilopího masa za atomovou bombu? Tři malé Číňanky si totiž spletly dva balíky, jeden měl putovat za Nombeko (antilopí maso) a druhý za agenty Mossadu.
Nombeko stejně jako jiné africké děti musela od dětství pracovat. Zdroj: sxc.hu
I další postavy, jež se v románu objevují, podporují svými „netradičními“ vlastnostmi absurdní zápletku celého příběhu. Ingmar Qvist, poštovní úředník, obdivovatel švédské monarchie, který se kvůli traumatu z dětství obrátí ve fanatického pronásledovatele švédského krále.
Panoptikum figurek
Jeho dva synové Holger 1 a Holger 2, jež byli při porodu otcem zaměněni a vlastně nevíme, kdo z nich byl na světě první, Holgerova přítelkyně Celestine, šílená revolucionářka, která chce naivně měnit svět, i tři zmatené Číňanky, živící se falšováním čínské keramiky.
Dvojčata Holger 1 a Holger 2 jsou dokonalým obrazem svých rodičů. Holger 1, který moc rozumu nepobral, je stejně jako jeho otec přesvědčen, že musí svrhnout švédskou monarchii. Kdežto Holger 2, inteligentní a rozumný mladík, si uvědomuje důsledky otcova i bratrova jednání.
„Novopečená vedoucí úřadu pro dovoz fekálií v sowetském sektoru B nikdy nechodila do školy. Za prvé měla její matka jiné životní priority a za druhé ji porodila ze všech zemí světa zrovna v Jihoafrické republice, navíc počátkem šedesátých let, kdy byla tamější politická reprezentace toho názoru, že děti jako Nombeko zkrátka nepočítají. Tehdejší premiér proslul řečnickou otázkou, proč by měli černoši chodit do školy, když se stejně nehodí na nic jiného než na nošení dříví a vody. V tom se ovšem spletl, jelikož Nombeko nenosila dříví ani vodu, nýbrž hovna.“
Setkání jediných dvou „rozumných“ postav je náhodné, zato osudové. Nombeko i Holger zůstanou spolu i přes hrozící výbuch atomové bomby a na konci příběhu jsou odměněni dítětem (i v pozdním věku Nombeko porodí děvčátko) a vše končí jako v pohádce.
Atomová bomba, no a co?
Analfabetka, která uměla počítat, je humoristickým románem, jenž je pro české čtenáře blízký svou návazností na Haškova Švejka a tradici humoristické literatury. Nombeko i Švejk se musí vypořádat s absurdními i nečekanými zvraty, které by se snad v běžném životě ani stát nemohly.
V tom je však právě ono kouzlo celého příběhu. Ač je konec možná až trochu moc idylický a očekávaný, samy postavy (dvojčata blbý a zlý a hodný a chytrý, naivní revolucionářka, potřeštěná babička, dokonalý král, pragmatická maminka dvojčat) nabízejí celou plejádu různých charakterů.
Jonas Jonasson stvořil román, při jehož čtení se pobavíte, ale uvědomíte si i absurditu lidského bytí. Nevybuchlá atomová bomba není zase až takovým problémem, největší potíž představuje to, kam uklidit své blbější dvojče, aby nezpůsobilo světovou katastrofu. Aktivní blbec je totiž horší než hrozba atomové války.
Název: Analfabetka, která uměla počítat. Název originálu: Aanalfabeten som kunde räkna. Autor: Jonas Jonasson. Přeložila: Luisa Robovská. Vydalo nakladatelství Panteon, Praha 2014, 416 stran. Doporučená cena: 379 korun.
Hodnocení: 70 %
