5 fotek 
První den festivalu Mezi ploty, 5. června, vystoupil v léčebně v Bohnicích mezi jinými i Radim Hladík se svou kapelou. Divákům, posedávajícím na trávě před pódiem, připravil dokonalou podívanou. Klasické kytarové rify společně s písněmi Blue Effectu zazněly v plné síle a do rytmu se pohybovaly snad i hladiny nápojů v kelímcích.
Radim Hladík, Zdroj: blueeffect.cz
Radim Hladík není neprávem považován za jednoho z nejlepších kytaristů dnešní doby. Sám přitom vystupuje velice mile a skromně. Po rozhovoru s ním mě napadá jediné přirovnání – snad pan Hladík promine – Dědeček Hříbeček. Ovšem Hříbeček v teniskách a s kytarou na zádech. Co myslíte? Nebyla by tato verze Dědečka Hříbečka u našich dětí oblíbenější?
Samotný rozhovor proběhl těsně po koncertě.
Pane Hladíku, znáte Topzine.cz?
No, tak matně. (Pozn. aut. Pan Hladík asi nechtěl urazit)
A co vaše první kapela? Kdy jste ji založil?
Tohle je moje třetí kapela. Komety, The Matadors a Blue Effect. Jiná nebyla celej život. To všechno šlo šíleně rychle. První kapela byla v šedesátým třetím, takže to mi bylo sedmnáct.
Tomu se říkalo bigbít
A hráli jste v té době stejnou muziku jako teď?
Ne, to byly úplný začátky. Tomu se říkalo bigbít a bylo to úplně jiný.
Publikum jste ohromoval podobnými kousky jako Jimmi Hendrix, například kytarou za hlavou a tak podobně. Inspiroval jste se sám právě od Hendrixe?
Jasně. Hendrixem jsem se taky inspiroval. Učili jsme se od kdekoho. Těch kapel je strašně moc, například Santana, Jeff Beck, to se nedá ani všechno vyjmenovat.
Radim Hladík, Zdroj: blueeffect.cz
Vy jste vyhrál Bratislavskou lyru…
Nene, to byl Lešek Semelka, kolega z kapely. My jsme ji spolu nahráli. Šaty z šátků, no, tak to byl takovej popík, to nebylo vůbec naše krédo. Ale v té době to byl velký úspěch.
Věnujete se i dalším hudebním stylům. Například doprovázíte pana Hutku na klasickou kytaru.
V poslední době spolu hrajeme velice málo. Hraju ještě s Láďou Mišíkem, Palo Hamelem, ale nejvíc s kapelou. To mě baví.
Radim Hladík a Jaroslav Hutka, zdroj: images.freemusic.cz
Mute Hladíkův kamarád
A jakou hudbu posloucháte jinak? Například v autě? Posloucháte rádio?
Heleďte se, já tam mám takový kouzelný tlačítko, na kterým je napsáno „mute“ a když začnou hrát, tak ho zmáčknu. Já mám rád mluvicí rádia, ale jinak si pouštím CDčka. Vlastně ani ne tak CDčka, spíš se koukám na DVDčka z živejch koncertů. Zkrátka poslouchám živou muziku. Studiová mě moc nebere, protože ta technika je tak daleko, že se dá všechno… Jsou to velký podvody, no. Kdeždo na to živým hraní to je všechno pravda. Poslouchám někdy rádio Beat, ale to je dost výjimečně.
Posloucháte doma vlastní hudbu?
No, buď musím něco dělat, že musím hrát a poslouchat svojí hudbu, když dělám nějakej film nebo tak. To pak nemůžu dělat ani poslouchat nic jinýho. Ale teď už moc ty starý kapely neposlouchám. Já sleduju na televizi satelit, sleduju živý koncerty, znám současnou špičku, všechno se snažím sledovat.
Blue Effect, Zdroj: blueeffect.cz
Co vůbec říkáte na dnešní moderní hudbu?
Záleží na kterou. Tak část je blbá, část je prostě výborná. Jako takhle to bylo odjakživa. Hudba je obecně buď dobrá anebo špatná.
A co ta Č/čajovna?
Pane Hladíku, chodíte do čajovny?
Do čajovny? (Pozn. aut. Smích) Ne, do čajovny nechodím. Piju kafe. Čaj málokdy.
A nenudí vás někdy hrát čajovnu pořád dokola?
No, popravdě, uhejbám před tím, co to jde.
Jak jsem psala na začátku – pan Hladík je velice milý a vstřícný. Už dnes mohu s jistotou říci, že nepije čaj, do čajovny nechodí a že měl to štěstí, že za svůj život prošel pouze třemi kapelami. Přejme mu tedy do budoucna stejnou míru štěstí a mnoho stejně povedených koncertů jako na festivalu Mezi ploty 2010.
