Pýcha a předsudek Jane Austenové

Slavný román Jane Austenové o příkrém panu Darcym a roztomilé Elizabeth Benetové se stal světovým bestsellerem. Lidí, kteří jej doopravdy četli a kteří jej doporučují, není na světě málo. Pokud však máte pochybnosti ohledně toho, zda jde o další laciný románek mezi všemi anebo stojí za to si knihu opravdu přečíst, neměli byste vynechat tento článek.

Jane Austenová

Celému příběhu předchází psaní, kterým Jane Austenová dává svému váženému příteli elegantním způsobem na zřetel její pisatelský vkus. A nakonec skutečně: Není snad nadmíru otravná či obtěžující myšlenka, že bychom měli k přečtení jen dějepisné knížky? Souhrn fakt, suchých racionalit, žádné osvěžení v podobě románu? Jane si hraje se slovíčky a dovede upoutat už před začátkem četby.

„Nejdůstojnější pane, jsem opravdu poctěna Vaší domněnkou, že bych dokázala vykreslit postavu nadšeného učence, který je oddaný literatuře, pohybuje se mezi Londýnem a venkovem, jak jste mi ho tak načrtl… Ale to já bych nesvedla.

Snad bych stačila na komickou stránku této postavy. Ne však na její nadšení a záliby literární. Takový muž se přece zabývá i vědou a filosofií… Ale o těch já nic nevím.

Jste velice, velice laskav, když mi dáváte další vzácnou radu, jak získat přízeň v nejvyšších kruzích. Chápu, že historický román o rodu sasko-kóburském by mi přinesl více zisku a obliby, než obrazy rodinného života na vsi, které jsou mou pravou doménou.

Odpusťte, ale nedovedla bych se s vážnou tváří posadit, abych napsala vážný historický román… Nebo snad bych to dovedla. Ale jen, kdybych si tím měla zachránit život! Když bych si ho však měla zachovat s podmínkou, že se nikdy nedám do smíchu sobě nebo jiným lidem, tak by mě oběsili dřív, než bych ukončila první kapitolu.

Ne, vážený příteli, musím jít svou vlastní cestou. A nevím nevím, zda můj vážený a nadmíru vážný přítel je schopen pochopit, že psaní příběhu je nejen prací, ale i velkým potěšením. Že se bavím pošetilostmi a vrtochy svých postav! Když si představím… Rozhovor… Paní Benetové… S manželem!“

(stereofonní inscenace klasického románu, s použitím překladu Evy Kontrisové, dramaturgie: Anna Smetanová, režie: Alena Adamcová)

,,Vdát, vdát, musím je vdát…!“

Děj se odehrává na pozadí viktoriánské doby Anglie, kdy jediným nesmyslným posláním ženy bylo dobře se vdát. Právě proto musíme pochopit veskrze úsměvně podanou touhu paní Benetové dobře finančně zajistit všech pět svých dcer – a to právě manželstvím.

Zatímco se paní Benetová oprávněně obává o jejich zajištění, její manžel má k celé této věci zvláštní postoj. Podle jeho názoru jsou totiž všechny jeho dcery hloupé (jak vtipně a štiplavě poznamenává) s výjimkou Elizabeth, do které jediné vkládá naděje na slušný život.

Rodina Benetových

Nejstarší z dcer, Jane, je sice krásná, ale velmi krotká, ústupná, na všech vidí jen to dobré a neumí zvládat konfliktní situace. Mary, věkově mezi Elizabeth (která je druhá nejstarší) žije příběhy a verši. Nejraději je zavřená ve svém pokoji sama se stohem knih. Lydia a Kitty jsou nejmladší a mají poměrně úzký okruh zájmů – dokonce užší než jejich matka. Jsou to mladé provokatérky a neumějí se ovládat a chovat ve společnosti.

Protože se ve městě právě usídlil vojenský pluk, je Benetovic matka jako na jehlách, obdobně její dcery. Už od začátku je totiž zřejm, že pan Bingley, mladík z dobré společnosti, má zájem o Jane. Ta jeho lásku opětuje a nějakou dobu se schyluje ke svatbě. Respektive do té doby, než se objeví v pozadí jeho důvěrný přítel, Darcy.

,,Svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky!“

Pan Darcy působí ve společnosti velice nepřístupně a drze; jeho posměšný styl hovoru dovede druhé ranit a on se nato tváří, jako by mu bylo vše lhostejné. Naproti tomu je ovšem, jak by si dobře všimla paní Benetová, výborně finančně situovaný.

Elizabeth ho nenávidí od samého počátku. Ať už proto, že překazil svatbu její sestry (Bingley je velice snadno ovlivnitelný, podmanivý hlupáček), anebo protože nepřiznal bývalému známému, Wickhamovi, právoplatný podíl Darcyho zesnulého otce.

Elizabeth s Jane v obývacím pokoji Zdroj: distributor filmu

Zatímco Jane se rozpadá nenaplněný vztah, když celá společnost v čele s panem Bingleyim a jeho dvěma sestrami, falešnými paničkami, cestuje do Londýna, pan Darcy se během společným setkání s Elizabeth nemůžu její důvtipnosti nabažit.

V pozadí hraje určitou roli i farář Collins, který má dědit po rodině Bennetových a protože by se rodině rád zavděčil, chce si vzít některou z dcer, aby měla skrze ni rodina právo na majetek (v rodině neexistuje jiný mužský dědic). Vybere si Elizabeth, ale pro tu je jeho nabídka coby špatným vtipem (tady nutno poznamenat, že Collins vystupuje jako nabubřelý úlisný šašek, jenž cupitá ve stopách vznešené Lady Catherine, které patří fara).

Lady Catherin Zdroj: distributor filmu

Na předsudky raději nedejte

Právě onomu osudnému momentu, díky němuž je kniha pojmenovaná tak nevšedně, získává netušenou předzvěst právě na této faře, kam je Elizabeth pozvaná Collinsonovou ženou a zároveň přítelkyní, Charlottou, krátce po jejich svatbě.

Dívka se tam v nečekaném překvapení setká s panem Darcym, který ji zbožně a – jak tvrdí – proti své vůli, požádá o ruku. Elizabeth je jeho nabídkou překvapená, ale především pohoršená. Nevidí sebemenší souvislost mezi jeho domýšlivostí a ctižádostí a nynější pokornou nabídkou. S hlubokým odporem odmítá a nechává si tuto epizodu pro sebe.

Pan Darcy s Elizabeth Benetovou Zdroj: distributor filmu

Když si ale přečte dopis, který jí pan Darcy posléze napíše, pochopí, že ke svému chování měl důvody. Přestože neuvěří tomu, že Jane chovala k panu Bingleymu lhostejnost (je to přece její sestra) a předpokládá samozřejmě, že za vším stojí nepočestná pověst její rodiny, zpochybnění samotného Wickhama ji nenechává klidnou.

Ačkoliv tvrdil opak, zřekl se údajně Wickham jeho podílu z dědictví (fary) pod záminkou, že chce studovat práva. Namísto fary požádal o finanční podporu. Za několik let ale studia zanechal a požadoval zpět faru, což mu Darcy pochopitelně odmítl. Navrch toho se pokusil Wickham oženit a uprchnout s jeho mladší sestrou, které popletl hlavu, jenom aby získal její tučné věno. Ta se ale nakonec přiznala Darcymu, který je dostihl a podařilo se tak zabránit katastrofě.

Elizabeth a Wickham Zdroj: distributor filmu

Mlčením zlato pokaždé nezískáte

Elizabeth se rozhodla mlčet v těchto věcech na veřejnosti, protože nevěděla, čemu má věřit a nechtěla navíc zbytečně špinit Wickhama. Během průběhu těchto událostí z ní většina zášti vůči Darcymu vyprchala. Často sama sebe proklíná, jak byla pyšná a plna předsudků (odtud název ,,pýcha a předsudek“). Dostává se zpět do jeho společnosti a chovají k sobě kladný vztah.

V tom se ale ovšem přihodí událost, která způsobí rodinnou krizi Benetových. Wickham s jejich nejmladší dcerou,Lydií, opakuje již odehrané divadlo. Tentokrát si je Elizabeth jeho nečestností jistá a lituje, že jeho pověst nezveřejnila (nicméně chovala k němu kdysi platonickou lásku, a tak se nemůžeme divit).

K uším rodiny se donese zpráva, že se celá situace řeší spolu s jejich bohatým strýčkem, který zaplatí za Wickhama dluhy a přinutí jej vzít si mladou Lydii. Ta samotná nemá ze skandální situace rozum a k celé situaci se staví více než lehkovážně…

Překvapení! A pak – kde že jsou ty předsudky?

Ve skutečnosti stojí však za celým vyřešením pan Darcy, který zaplatil Wickhemovy dluhy a dohodl se s ním na svatbě s mladou slečnou, čímž zachránil počestnost už tak očerněné rodiny. Nezapomínejme rodiny, kterou sám nenáviděl – mimo Elizabeth.

Jakmile se celá situace vyjasní, kladný vztah mezi ústředními postavami se prohloubí a slaví se hned dvě svatby současně. Jedna patří nezodpovědnému Wickhemovi s mladou slečnou Lydií, druhá panu Darcymu se soběstačnou Elizabeth. Jane nám takto nabízí neotřelý happy end.

Název: Pýcha a předsudek

Originál: Pride and prejudice

Autor: Jane Austenová

Datum prvního vydání: 1813

Hodnocení: **** (70%)