6 fotek 
Že strašidla jsou prý jen v pohádkách? To není zcela pravda. A já vám tento mýtus ráda vyvrátím. Za strašidly a dalšími kouzelnými bytostmi se se mnou vydejte na české hrady a zámky. Seberte síly a hlavně odvahu. Už otáčím kouzelným prstenem a… ocitáme se v krásné krajině, kde před námi vyčnívá královský hrad Bezděz.
Hrad Bezděz, Foto: Karmela Beránková, Topzine.cz
Něco málo k historii hradu
Abychom mohli vyhledat všechny doposud strašící bytosti, musíme si říci něco k historii této památky. Bezděz se jisto jistě řadí k našim nejcennějším hradům. V roce 1264 jej jako raně gotickou pevnost na ochranu královských statků proti rozpínavosti šlechty, založil panovník Přemysl Otakar II., avšak celá stavba byla dokončena až v roce 1279. Ve dvacátých letech 17. století se Albrecht z Valdštejna pokusil o přeměnu z raně gotické stavby na moderní pevnost. Přestavba tehdy začala, ale už nebyla dokončena. O něco později v roce 1627 si proto Valdštejn přivedl na Bezděz augustiánský klášter z Bělé a o dalších pět let později i montserratské benediktiny.
Proto byl v roce 1662 Bezděz přeměněn na klášter, ale jen na chvíli. Po jeho zrušení císařem Josefem II. byl Bezděz takřka bez zásahu lidské ruky a tak se pomalu, vlivem stárnutí, měnil ve zříceninu. Až v roce 1844 se upravila velká věž a královský palác. Dneska slouží čtyřicetimetrová velká věž jako vyhlídka pro turisty. Nejvýznamnější částí na hradě je nyní gotická kaple a prohlédnout si zde můžete také purkrabský palác, původní zeď s cimbuřím a kapličky křížové cesty u přístupové trasy.
čerti, foto: Karmela Beránková, Topzine.cz
Čerti a jejich mistrovské dílo
Ať už se vydáte na Bezděz autem nebo si raději zvolíte pěší turistiku, tak už z dálky před sebou spatříte nepřehlédnutelné dva bezdězské kopce, které jsou podle pověsti spojeny s pěknými čertovskými kousky. A já vám nyní povím, co že se to na hradě za starých časů událo.
Je tomu už dávno, kdy na nedalekém Ještědu, kam z Bezdězu není problém okem dohlédnout, sídlili tři čerti. A ti byli tak zlomyslní a dělali naschvály, že tím dlouho trápili obyvatele severních Čech. Až jednou, před obydlím těchto pekelníků zastavil tajemný jezdec a povídá: „Prý se vám nikdo nevyrovná. Opravdu jste nejsilnější a nejrychlejší, jak se o vás mluví?“ Čerti se začali hned vychloubat a ten ze všech nejpyšnější uzavřel s rytířem sázku, že od Ještědu k Bezdězu postaví zeď rychleji, než záhadný jezdec urazí celou vzdálenost na koni.
Závod byl napínavý. Čert získával v obtížném terénu náskok, zatímco jezdec těžce zdolával hluboké rokle, obtížně průchodné lesy a bezedné bažiny, avšak nedal se touto trasou nijak zastrašit. Uháněl ve větru dál a dál, až měl on i pekelník nejvyšší hory daleko za zády. V tu chvíli jezdec ostruhami pobídl koně a čert už pro něj nebyl tak vzdálen. Těsně před Velkým Bezdězem nakonec rytíř rohatého předstihl a vyhrál.
Čertova věž, Foto: Karmela Beránková, Topzine.cz
A co se dělo dál?
Pekelník vzteky nad prohrou roztrhal svou zástěru, ze které se vysypalo všechno kamení. A tak vznikl Čertův kopec, který je dnes známý jako Malý Bezděz. Tu zeď, kterou čert postavil, si lidé brzy rozebrali a upotřebili ji na zpevnění cest a později i dokonce na stavbu silnic. Z té doby zůstal jen krátký úsek poblíž Českého Dubu – Čertova zeď. Čerti se hradu však nikdy nevzdali. Usadili se v Čertově věži, rušili kněze při bohoslužbách v hradní kapli, lítali po cimbuří, měnili se v černé kohouty a děsili tak posádku. Dodnes je prý v Čertově věži ukrytý poklad, který střeží nejmocnější pekelník, sám satanáš.
Kdysi se tento poklad rozhodla vyhledat parta studentů. Dostala se až do hladomorny, kde se všude povalovaly lidské kosti a lebky. Mladíci se zalekli a volali o pomoc. Však lidé na nádvoří si mysleli, že se dole všichni čerti žení, a že už mají v pekelném zajetí duše těchto nešťastníků. Trvalo to dlouhou dobu, než lidé studenty vytáhli zpět na slunce. Pro ně to ale byla tak strašná událost, že se z ní jaktěživ nevzpamatovali.
Výhled na Malý Bezděz, foto: Karmela Beránková, Topzine.cz
Nakonec ještě pár zajímavostí
Hrad Bezděz se zalíbil nejenom rohatým, ale také i básníkovi Karlu Hynku Máchovi, a jak je doloženo v jeho zápisníku z let 1833-1835, vrátil se na toto kouzelné místo celkem šestkrát. Dílo Večer na Bezdězi, otištěném v Květech v roce 1834, bylo vytvořeno právě na základě inspirace, kterou básník dostal při jedné z večerních návštěv Bezdězu.
Pověst o tajné chodbě vedoucí z hradu pryč dokonce má i skutečný podklad. Opravdu existovala alespoň část chodby z bělské strany. Tato klenutá chodba byla objevena pod domem číslo 27. Ale zřejmě nesměřovala ke hradu, nýbrž k pramenům pitné vody. Tyto prameny sloužily jako záchranná pojistka občanů Bělé při případném obležení města.
