Vyjmenovaná slova se učí na prvním stupni základní školy. Jejich znalost nám však k tomu, abychom dokázali správně napsat všechna podstatná a přídavná jména, nestačí. Svou roli zde hrají i pády, rody a vzory, podle kterých se jména skloňují.
Tvrdé, měkké a obojetné souhlásky
Tvrdé y píšeme po takzvaných tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n). Výjimku tvoří pouze cizí a přejatá slova (například historie, chirurgie, kimono, dialektika), některá zvukomalebná slova domácí a některé citoslovce (například hihihi).
Ve slovech, ve kterých i označuje měkké ď, ť nebo ň, píšeme vždy měkké i. V těchto slovech už nepíšeme nad souhláskami háčky (ďi, ťi, ňi), protože prostředkem změkčení je zde samotné měkké i (například dítě, tiše, nikdo).
Měkké i píšeme také po takzvaných měkkých souhláskách, kterými jsou ž, š, č, ř, j a obvykle i c. U písmene c je však třeba dát si pozor na některé výjimky (například na slova tácy, placy, kecy) a na některá slova cizího původu (například cysta).
Situace je pak nejkomplikovanější u takzvaných obojetných souhlásek b, f, l, m, p, s, v, z. Pokud se tyto souhlásky vyskytují ve slovech, která jsou vyjmenovaná nebo jim příbuzná, pak se po nich píše tvrdé y, v ostatních případech i měkké. Seznam všech vyjmenovaných slov můžeme najít například v pravidlech českého pravopisu.
Psaní i a y v koncovkách podstatných jmen
Psaní i/y v koncovkách podstatných jmen záleží na tom, jakým vzorem se jména řídí a v jakém pádě ve větě jsou. U podstatných jmen rodu mužského rozlišujeme vzory pán, hrad, muž, stroj, předseda a soudce. U jmen rodu ženského vzory žena, růže, píseň, kost, u jmen rodu středního město, moře, kuře a stavení. Pozor je třeba dávat především na rozlišování 1. a 4. pádu u jmen rodu mužského.
1. pád: Naši psi (páni) hlasitě štěkali na všechny kolemjdoucí.
4. pád: Slyšel jsem štěkat psy (pány) celou noc.
Psaní i a y v koncovkách přídavných jmen
Stejně jako v koncovkách podstatných jmen, i v koncovkách jmen přídavných se psaní i nebo y řídí vzory. Jedná se o vzory mladý, jarní, u přivlastňovacích přídavných jmen pak o vzory otcův a matčin.
V koncovkách přídavných jmen, která se skloňují podle vzoru mladý, píšeme tvrdé y (například veselý člověk). Výjimku tvoří pouze 1. a 5. pád čísla množného rodu mužského životného, kdy se píše i měkké (například veselí lidé).
V koncovkách přídavných jmen měkkých, která se skloňují podle vzoru jarní, se měkké i píše vždy (například cizí člověk). Ve jmenném tvaru přídavných jmen je měkké i pouze v 1. pádě čísla množného mužského rodu životného. V ostatních případech je třeba psát y tvrdé.
Chlapci byli zdrávi. (podle vzoru mládi)
Dívky byly zdrávy. (podle vzoru mlády)
Nejvíce problémů bývá obvykle s psaním i a y u přivlastňovacích přídavných jmen. Měkké i v těchto jménech píšeme jen v 1. a 5. pádě čísla množného rodu mužského životného, tvrdé pak v ostatních případech. Koncovku -ými musíme napsat v 7. pádě čísla množného.
10 pravopisných chyb v češtině, které dělají i vysokoškoláci
1. pád: Na oslavu přišli všichni otcovi (matčini, Petrovi) bratři.
4. pád: Na oslavě jsem viděl všechny otcovy (matčiny, Petrovy) bratry.
7. pád: S otcovými (matčinými, Petrovými) bratry je vždy velká zábava
