Než se dočkáte plnohodnotné recenze pokračování kultovního Dědictví aneb Kurvahošigutentág, připravili jsme si pro vás bezprostřední dojmy po projekci. Zajímá-li vás, jak snímek dopadl, a stojí-li za zhlédnutí, čtěte dále.
První film Dědictví aneb Kurvahošigutentág, z roku 1992, se stal za léta kultovním počinem a spousta hlášek z něj za tu dobu zlidověla.
U jeho pokračování již nebyla paní Chytilová, ale na režisérkou stoličku usedl režisér Robert Sedláček, původně dokumentarista, který však přispěl do fondu hrané tvorby například filmem Rodina je základ státu nebo televizní ságou České století.
Z hereckého ansámblu se vrátil Miroslav Donutil či Bolek Polívka, který zároveň napsal scénář filmu, a objeví se i Karel Gott. Jestli se snímek vyrovná svému předchůdci, je otázka, na kterou zkusíme odpovědět.
Názor Kateřiny Sýsové:
Dědictví aneb Kurva se neříká by se dalo charakterizovat jako sólo-výstup Bolka Polívky. Zatímco se o jeho hereckých schopnostech v roli vesnického burana Bohuše nedá pochybovat, scénář, který stál úplně v jeho režii, už takové kvality nedosahuje.
Film najíždí ze začátku na klidné tempo a stejně poklidně také končí. Po skoro dvě hodiny trvání druhého Dědictví se neděje téměř nic, děj se táhne a na řadě míst nedává smysl. Tu a tam se mihne nějaký ten vtípek, zbytek má divák ale chuť prospat.
Ve filmu se také objevuje řada významných českých hvězdiček. Například Karel Gott a Miroslav Donutil se sice na stříbrném plátně zjeví, prostor se předvést jim ale dán není. Jako by se film skládal z monologu Polívky. Jedna z mála Gottových vět, které během několika minut trvání jeho role pronesl, by mohla obsáhnout celý film.
„Krásně si tady žijete,“ říká. Krásné obrázky českého venkova a krásný herecký výkon Polívky, jinak ale pusto prázdno.
Hodnocení: 40 %
Názor Oldřicha Mánerta:
Kurvacotojakomělobejt? Film tak špatný, až se při pohledu na filmografii Roberta Sedláčka vkrádá na mysl, že to všechno pokonil úmyslně a Bolek to všechno završil vypečeně nepodařeným scénářem. Hrůza a děs se lepí na otlačený zátylek divákův po bezmála dvě hodiny. Až se nejeden z nich bude cítit při odchodu z kina poněkud nečistý.
Filmová tragédie, která bude trhat rekordy v návštěvnosti.
Hodnocení: 10 %
Názor Pavlíny Nouzové:
První Dědictví bylo roztomilou hříčkou, hořkosladkým pohledem na jednoho vidláka, který to má v hlavě srovnanější než kdekterý elitář. Druhý díl si vzal na starost Robert Sedláček a těžko říct, zda je to všechno myšleno vážně, nebo jde o sofistikovaný humor a parodii. Tak jako tak je druhé Dědictví podivnou snůškou lidovosti překračující hranici mezi tím, co je ještě snesitelné a co je už směšná křeč.
Hodnocení: 20 %
