Lechtání. Zajímavý fenomén, který podněcuje mnohé vášně. Někteří lidé jsou prakticky nezlechtatelní, jiní propukají v smích jenom se přiblížíte k citlivým partiím. Tento jev neunikl ani vědcům, kdy různé týmy neurologů pátraly po jeho tajích. Jak to, že není možné lechtat sám sebe? Odpověď je poměrně prostá.
Za všechno může mozek
Řídícím centrem veškerého dění je tajemný a ne zcela probádaný mozek. Má několik částí a jednou z nich je i mozeček, o kterém si určitě z hodin biologie pamatujete, že jde o centrum rovnováhy. To však není jeho jediná práce, ovládá toho mnohem víc. Při výzkumu lechtání na University College London se přišlo na to, že právě on je zodpovědný za nulovou reakci na vlastní lechtání. Každou sekundu náš mozek analyzuje neuvěřitelné množství podnětů a předvídá budoucí situace, aby na ně dokázal rychle zareagovat. Úkolem mozečku je sledovat pohyby těla a rozlišovat mezi očekávanými a neočekávanými pohyby a podněty. Těm nečekaným samozřejmě věnuje mnohem víc pozornosti, zatímco očekávané „odfiltrovává“. Třeba takové psaní na klávesnici. Když píšete, vůbec nevnímáte tlak kláves pod bříšky prstů, pokud se na to vyloženě nesoustředíte. To samé se děje i s lechtáním sebe sama.
Čas je klíčem
Během výzkumu vědci provedli dva druhy pokusů. V jednom případě se lidé dotýkali sami sebe anebo se jich dotýkali výzkumníci, zatímco jim byla sledována mozková aktivita. V druhém případě byla odpověď mozku mnohem bouřlivější, protože to byl podnět zvenčí a mozeček nemohl přesně předpokládat, kterého místa se cizí ruka dotkne. Za to při vlastním pohybu mozeček rozesílá signál těm částem těla, kterých se dotyk bude týkat, a tím je snížena jejich citlivost na podnět. Chybí zde moment překvapení.
K druhému pokusu využili speciálního přístroje, kterému lidé dali příkaz, aby je zlechtal. V případě, že akce byla vykonána hned po zadání rozkazu, bylo to stejné jako kdyby zkoumaní lechtali sami sebe. Žádná reakce. Nicméně pokud byla reakce přístroje mírně časově oddálena, i jen na 1/5 sekundy, výsledek byl mnohem silnější, jako kdyby to subjekty neočekávaly. Mozek opět zareagoval ochranitelským reflexem.
Zajímavá fakta na závěr
- Přeci jen existují lidé, kteří umí zlechtat sami sebe. Jsou jimi schizofrenici, kterým strukturální změny na mozečku brání poznání, že jsou to vlastní prsty, které je lechtají.
- Lechtání je pro náš mozek podobné, jako když vám po ruce nečekaně leze hmyz. Reakcí je panika a polekání. Jedná se o obranný mechanismus, kterým mozek reaguje na neočekávaný vnější podnět. Nejrychlejší možnou reakcí je v tu chvíli panika.
- Pokud vás lechtá někdo, od koho vám to nevadí (někdo známý), výsledkem většinou bývá smích. Pokud je to člověk, který je vám nějak nepříjemný nebo ho neznáte, tak se vaše reakce mnohem více blíží opravdové panice.
- Ve starém Římě bylo dlouhé lechtání nohou jednou z mučících procedur.
