6 fotek 
Představení Superčlověk, jež má na triku v Městských divadlech pražských už zajeté autorské duo Petr Svojtka – Jiří Janků, se v lednu letošního roku opět vrátilo do programu divadla Rokoko. Nenechte si tak ujít příležitost osobně podpořit finalisty na jejich cestě za titulem Superčlověk, za peněžní výhrou v hodnotě 50 milionů korun a za dosažením bezmezného obdivu u fanoušků/diváků.
Finalisté soutěže (Kejdž, Hanka, Mirek, Miki, Mamina, Ivan, Kikina, Lůďa) Zdroj: Městská divadla pražská
Na divadelní hru autorů Petra Svojtky a Jiřího Janků jsme vás zvali již začátkem ledna (upoutávku naleznete ZDE). Druhé letošní představení jsme navštívili i my z redakce a rádi bychom vás upozornili a snad i nalákali na tuto nezvyklou divadelní hru plnou ventilovaných i neventilovaných emocí.
Kejdž s Hankou a Mirkem ve vile
Pánové Svojtka a Janků se na hře opravdu vyřádili. Nechali se inspirovat před několika lety tolik oblíbenou televizní reality show Vyvolení a dokázali přenést nejpůsobivější a nejzajímavější prvky právě na jeviště. Hra je tak proložena i video záznamy ze seznamovacího pobytu soutěžících ve vile, kde jejich pobyt důkladně monitorovaly kamery.
Rozdíl oproti reality show Vyvolení je v tom, že zde soutěžící o přítomnosti kamer nemají nejmenší tušení. Jsou nám tak poodkrývány situace, které dokážou zcela zvrátit naše sympatie k námi favorizovanému soutěžícímu. Prožitek reality show také podstatně umocňuje řešení scény, její nasvícení a všudypřítomný hlasový podkres dotvářející dojem, že se nalézáte v opravdovém televizním studiu.
Takový poklidný večer ve vile - noční karaoke
Bohužel zde nelze nikterak více přiblížit děj, jelikož bychom vás tak ochudili o nečekané zvraty a překvapení, na jejichž základě je představení vytvořené. Jediné, co můžeme prozradit, je, že se jedná o soutěž, ve které se osm finalistů (Kejdž, Hanka, Mirek, Miki, Ivan, Mamina, Kikina a Lůďa) utká o titul Superčlověk a o peněžní výhru 50 milionů korun.
Rozhoduje se tak na základě disciplín, které prověřují jejich vlastnosti, jako jsou sympatie, upřímnost, odvaha čelit bolesti, nebo umět někoho pobavit. Jedno však prozradit můžu – jde o jedno z mála představení, kdy se vyplatí přečíst si program ještě před začátkem hry. Obsahuje totiž rozhovory s jednotlivými soutěžícími i jejich popisy, na které se v průběhu hry už pouze navazuje. Zpětně se je tedy nikde nedozvíte.
Divák nebo herec?
Důležitou roli zde hraje i řízená náhoda. Řízená proto, že se určitě hraje dle pečlivě nazkoušeného scénáře. Náhoda zase z toho důvodu, že soutěž je postavena na počtu hlasů diváka, který je vyzván k hlasování po každé disciplíně. Ovšem je pravda, že potutelné šuškání diváků o přestávce, zda hlasovací zařízení skutečně fungují, udělalo své, a ke každému hlasování se zvedalo méně a méně rukou, až jsem nakonec hlasovala sama. Je příjemné se najednou stát terčem pozornosti všech herců, jež se na sebe snaží upoutat vaši pozornost a získat si vás tak na jejich stranu.
Na druhou stranu je mi líto herců právě proto, že tento pro hru nezvyklý žánr – reality show – by v divadle působil uvolněněji, kdyby ke vzájemné spolupráci herců s divákem opravdu došlo (snaha jen jedné ze stran toho tolik nezmůže). Avšak, to je spíše téma pro dlouho diskuzi, zda mají herci diváka za jeho peníze bavit, nebo zda se má i sám zúčastňovat. Povinné to určitě není, ale pak si z toho neodnesete ten pravý zážitek.
Takže radím, hlasujte, bavte se, odpovídejte moderátorovi, jen tak si z tohoto představení odnesete vše, co nabízí. A vůbec se nezabývejte, zda vám fungují baterie v ovládání (našli se i tací, kteří v divadelní kavárně zařízení rozebírali) a jestli na vás herci nehrají pouze habaďůru.
Chvilka poezie s Lucií Pernetovou alias Hankou
Hra je plná nečekaných zvratů, psychologicky vyhrocených situací a místy až ad absurdum vyhnaných dialogů. Je zajímavé sledovat, jak divák jinak reaguje na projevené negativní vlastnosti soutěžících, ve kterých se zpočátku musel každý aspoň malou měrou zhlédnout. Soutěžících je dohromady osm, což je dostatečný počet na to, aby se v nich promítly druhy všech lidských vlastností a emocí, na které si jen vzpomenete.
Vždy pohotový moderátor Tomáš Marný v provedení Vasila Fridricha vtipně směruje reakce soutěžících, aby z nich vymámil něco víc než opravdu chtěli říct. Vasil Fridrich v této roli opět zaperlil a sedla mu jako ulitá. Jeho umění výřečnosti jsme mohli postřehnout už v několika hrách Městských divadel pražských, konkrétně například v představení Monty Pythonův létající kabaret (recenze ZDE).
Mezi soutěžícími pak vynikali hlavně Miki a Kejdž v provedení Radima Kalvody a Jiřího Hány. Představovali postavy s nejextrovertnějším charakterem, kdy se jeden prezentuje jako frajer z Ústí (Kejdž) a druhý Miky peníze jsou vždy až na prvním místě. Kejdžův originální striptýz i samotné provedení písně Jamese Blunta je nezapomenutelné. Stejně tak i herecká scénka Mikyho, který s přehledem dokáže předvést hrací automat.
Kikina po 72 voltech jako výherce disciplíny
Dámské obsazení rolí není o nic méně výraznější než pánské. V roli opatrovatelky soutěžících tak vystupovala Mamina v podání Jitky Smutné, která valašské nářečí ovládla s takovou bravurou, že byla radost poslouchat i její ukolébavku Spi mé milé velrybátko, kterou si zvolila ve volné disciplíně.
Skvělá byla i postava soutěžící Hanky nejsem ta, za jakou mě považujete, kterou zde ztvárnila Lucie Pernetová. Do třetice všeho dobrého tu máme Kikinu, nejmladší soutěžící, kterou si zahrála Barbora Poláková. Její lehce primitivní (někdy až těžce primitivní) podání hloupé blondýnky přesně zaplnilo kategorii v rozmanitém uskupení povah mezi soutěžícími.
Kikina při rozhovoru s moderátorem, poté co vyhrála v disciplíně, během které se do soutěžících pouštěly postupně zvyšující dávky elektrického proudu. Kikina jako jediná vydržela 72 voltů.
Kikina: „Já nevím. Já se už chtěla pustit u 48, ale dostala jsem děsnou křeč do prstu a nemohla jsem se pustit!“ pláče.
Moderátor: „Jak jste vyhrála?“
Jediné, co se snad dá hře trochu vytknout, je délka představení. Za dvě a půl hodiny parodování reality show máte pocit, že se díváte na nesestříhanou verzi. To však autoři dokázali divákům nadmíru vynahradit v překvapivém závěru hry.
Pokud si říkáte, že patříte mezi ty, které už nic moc nepřekvapí, věřte, že v této hře se to povedlo opravdu dokonale. Proto vřele doporučuji, abyste se na představení vydali sami a zjistili, v čem byl už od začátku zakopaný pes.
Superčlověk
Divadlo Rokoko
Režie: Petr Svojtka
Hrají: Vasil Fridrich, Jan Szymik, Barbora Poláková, Aleš Procházka, Jitka Smutná, Radim Kalvoda, Lukáš Příkazký, Lucie Pernetová, Jiří Hána
Hodnocení: 4,5*****
