Redaktorka Eliška Olšáková se inspirovala projektem ze zahraničí, jehož smyslem je přečíst každý týden jednu knihu. Jak se jí to daří? A dá se to vůbec zvládnout? Každé úterý máte na TOPZINE.cz jedinečnou možnost číst její zápisky. Jaký byl druhý týden?
Mám jednoho dobrého a jednoho špatného kamaráda. FOTO: Eliška Olšáková, TOPZINE.cz
1. Dej výpověď.
2. Vydej se na cesty.
3. Najdi si nové kamarády.
Radí přítel hlavnímu hrdinovi v knize norského spisovatele Erlenda Loeho Naivní. Super, po které jsem v knihovně tento týden sáhla. Mimochodem, propašuji si do článku trochu reklamy a prozradím, že autora mi doporučila knižní aplikace Goodreads, o které jsem už na TOPZINE.cz psala, takže můžete zabrousit do historie.
Když si mladý, pětadvacetiletý člověk uvědomí, že je tak malinký a bezvýznamný, že nikdy nespasí svět. Když neustále ztrácí čas a zároveň neví, co s ním. Když studuje a netuší co, k čemu a proč. A když spojí všechny tyto emoce s jednoduchým a přitom půvabným stylem vyprávění, vznikne funkční materiál pro milou, naivní a super knihu.
Knihu, se kterou si v noci sednete na lavičku a na mírné vlně deprese plujete po řádcích. A za nočního tlumeného zvuku projíždějících aut přemítáte o tom, kým jste, co jste dokázal, kam směřujete. A taky o tom, jak nehorázně budu vařit z vody při psaní této reportáže, protože jsem svou další knížku projektu přečetla zatraceně rychle.
Den první
Mám dva kamarády. Jednoho dobrého a jednoho špatného. A taky mám bratra. Možná není tak sympatický jako já, ale je o. k.
No odtrhněte se od tak snadno plynoucího textu. Musela jsem si pro něj vymyslet novou taktiku čtení za chůze. Je to skvělý a velice užitečný vynález, ovšem stejně jako u všech ostatních skvělých a užitečných vynálezů jen za splnění bezpečnostních podmínek. Nesmíte například ohrožovat provoz na chodníku, křižovat cestu ostatním chodcům a taky se musíte umět vyhýbat hovínkům. Největší hrozbou ale je až příliš rychlý postup do středu knihy.
Den druhý
O nočním sezení na lavičce a existenciálních úvahách jsem se už rozepsala výše. Snad jen doplním, že mě v mém rozjímání přerušil anglicky mluvící turista s krosnou, jenž se potřeboval dopravit k vlaku. Možná kdyby mě v jedenáct večer nevyrušil ze čtení, byla bych schopna odpovědět více než „This way – five minutes.“
Přihodím ještě jednu poznámku: taktiku čtení za chůze nelze aplikovat na dny, kdy si člověk vezme padající kalhoty. Korigovat pohyby mezi listováním a přidržováním látky na těle totiž není zrovna nejsnadnějším úkolem. Knížku jsem ale nakonec dočetla na oné lavičce a s nosem zaraženým do mobilu zadávající pět hvězdiček na Goodreads se vydala domů s pocitem splněného úkolu.
Čtení končí, nikoli tak článek
Tak čím bych tuto reportáž ještě zpestřila? Úvodní rady hlavnímu hrdinovi jsem si vzala k srdci, a když už se mi Loe tak trefil do nálady, rozhodla jsem se ho poslechnout a vyrazit s kamarádkou na svůj první stopařský výlet. Vynechala jsem tedy bod jedna, do dalších dvou jsem se ale pustila s vervou.
A co je vlastně tak skvělého na stopování? „I’ve never done it before, because I never needed it,“ odpověděl nám jeden z řidičů na otázku, jestli někdy hitch-hiking zkoušel. Ano, my taky nepotřebovaly nikam dojet. Čistě pro zábavu jsme celé odpoledne v největších vedrech stály na polské silnici a propadaly pocitům zoufalství, když nás ignorovaly stovky řidičů a my si mohly jen vychutnávat jejich výfukové plyny.
Na druhou stranu ta radost, když vám někdo zastaví a vy dojedete do svého vysněného cíle, je opravdu výjimečná. Takže čtěte a stopujte a užívejte si života stejně jako hlavní hrdina Naivní. Super. A já si příště najdu delší knihu, abych měla o čem psát. See you next week.
Jakou knihu zvolí Eliška Olšáková pro třetí týden? A jak se jí čtení bude dařit dál? Čtěte na TOPZINE.cz!
