Přechod přes Krkonoše: Poslední den putování nás zavedl k prameni Labe

Vítr si pohrával s větvemi stromů a slunce ještě nevyšlo. Balíček karet ležel na jednom z batohů a my ostatní jsme začali balit své věci. Co může být krásnějšího než vidět východ slunce mezi horami? To jsme se rozhodli zjistit poslední den.

Krkonoše, Foto: Lenka Nádějová, Topzine.cz

Přesto, že je východ slunce denní činností, nikdy vás nezklame, pokud se na něj podíváte z výšky. Slunce pomalu vycházelo a my jsme mohli vidět, jak jednotlivé sluneční paprsky postupně osvětlují kopce krkonošského národního parku. Na samotný východ slunce jsme si počkali z vyhlídky jménem Tvarožník. Ta se nachází nedaleko Vosecké boudy a je tvořena žulovými kameny. Slunce už bylo vysoko a my jsme neustále stáli a zírali na osvětlené nebe.

Jedním z největších úkazů v Krkonoších je pramen Labe, právě proto jsme si tento úkaz nemohli nechat ujít. Věděli jsme, že si zajdeme, ale přesto jsme se rozhodli jít k prameni Labe přes Labský vodopád, kde se voda leskla v prvních slunečních paprscích. Od pramene Labe nás čekala klasická prašná cesta k pomníku Hanče a Vrbaty na Zlatém navrší, kde se jako každoročně potuluje mnoho turistů, kteří si sem vyjedou autobusem z Horních Míseček. My jsme se rozhodli pro pěší sestup, abychom nešli po silnici, zvolili jsme opět delší, ale o to hezčí cestu lesem. Jako naschvál jsme potkávali jednoho hříbka vedle druhého, ale nikomu z nás se nechtělo tahat houby až do Prahy, a proto jsme je nechali liškám.

Labský vodopád, Foto: Lenka Nádějová, Topzine.cz

Na Horních mísečkách jsme se občerstvili a maličko si odpočinuli v místní hospůdce. Slunce nás opět pálilo do tváře a nohy začaly pociťovat únavu. Před sebou jsme měli poslední část trasy. Rozhodli jsme se jít z Horních Míseček úpatím Kotle na Dvoračky. Cesta byla velice dobrodružná a plná borůvek. Nad Kotlem se začalo zatahovat a my jsme věděli, že je zle. Naštěstí jsme ještě stihli dojít ke Dvoračkám, kde jsme mohli obdivovat novou chatu, která zde vyrostla. Jen co jsme zasedli k dřevěnému stolu, strhla se průtrž mračen. Krakonoš se asi opět zlobil a vypustil tak ze své sbírky mohutné kapky a silný vítr.

Naštěstí nepršelo dlouho a my jsem tak po zvláštní polévce, kterou jsme dostali, mohli vyrazit směr Harrachov. Nemohli jsme vynechat Čertovu horu a po její sjezdovce dolů do Harrachova. Samozřejmě jsme si nemohli neprohlédnout mamutí skokanský můstek, na kterém skáčou takoví skokani jako Janda, Morgenstein, Adam Malysz a ostatní skokani světového poháru.

Náš přechod přes Krkonoše nebyl nejkratší cestou, ale občasné sejití z cesty za některým z přírodních divů našich hor za to rozhodně stál. Vřele vám doporučuji přejít celé Krkonoše, ale hlavně nevynechejte východ slunce, protože ten byl jednou z nejkrásnějších zážitků, jaké můžete v Krkonošském národním parku prožít.