Přechod přes Krkonoše: Nenechte si ujít Sněžku

Krkonoše, nejvyšší hory České republiky, se mohou chlubit mnohými věcmi. Jen málokterý Čech do nich nezavítal a jen málokterá osoba v naší malé republice toto místo nezná. Jaké ale opravdu jsou? To můžete zjistit, jen pokud je celé přejdete.

Krkonoše - Sněžka, Foto: Lenka Nádějová, Topzine.cz

Před výletem jsme se rozhodli pro jedinou věc. Nechceme, aby se náš výlet stal pouze komerční cestou, kdy budeme pospíchat, abychom si co nejdříve mohli přečíst nové vzkazy na facebooku. Naše cesta měla začínat ve městě Žacléř. Na Černém mostě v Praze jsme nastoupili do autobusu směr Trutnov, kde jsme přestoupili na spoj, který nás zavedl do města Žacléř. První, co člověk ucítil, byla krásná vůně lesa po dešti, která se mísila s vůní z místní hospody.

Naše cesta měla být sice pomalá a plná zastávek u krásných míst KRNAPU, ale přesto jsme po příjezdu do horského městečka nečekali na nic a vyrazili jsme přímo na Rýchory. Rýchory jsou nejvýchodnější částí Krkonoš, kde můžete vidět překrásný výhled na tuto východní část včetně výhledu na Sněžku. Rýchory jsou považovány za nejčistější část Krkonoš, a právě proto se zde nachází Rýchorská bouda, ekologické středisko Správy KRNAP, ve které se můžete občerstvit, popřípadě v zimě zahřát.

Rýchory, Foto: Lenka Nádějová, Topzine.cz

Naše cesta nemohla pokračovat jinak, než přes nejvyšší horu naší republiky, přes Sněžku. Sněžka se tyčí do výšky 1602 metrů nad mořem a je největší dominantou Krkonoš. Jako dárek od Krakonoše jsme dostali nádhernou viditelnost. Všechny mraky se rozestoupily a my tak měli na pár minut možnost porozhlédnout se po celém národním parku.

Česko-polská cesta přátelství nás zavedla ze Sněžky k bývalé Obří boudě, kde se dnes nachází už jen bouda na polské straně s názvem Slezský dům. Cesta z kopce byla daleko obtížnější, než vyškrábat se na Sněžku. Začal se zvedat vítr, který rozfoukával prachovou cestu. Pokud se rozhodnete jít přechod přes Krkonoše, rozhodně si s sebou neberte nic zbytečného. Jít po česko-polské cestě přátelství až na Špindlerovu boudu s plným batohem není nic příjemného. Přes velikou snahu dojít ještě dál, jsme nakonec zůstali sedět na prahu červeno hnědé boudy. Špindlerova bouda je v dnešní době jednou z nejluxusnějších horských chat, ale my neměli sílu jít dál. Po večeři jsme kolem deváté hodiny zalehli a usnuli doslova jako miminka.