3 fotky 
„Kykyrykykýý“ ozval se budík jedné z našich spolucestovatelek. Bylo právě půl sedmé ráno a my jsme byli rozhodnutí jít dál. Slunce už vyšlo, ale přesto první paprsky nádherně osvětlovaly okolí kolem naší první noční zastávky.
Krkonoše, Foto: Lenka Nádějová, Topzine.cz
Ze Špindlerovy boudy jsme zamířili přímo na Petrovku. Petrova bouda má, ostatně stejně jako většina horských bud, svou dlouhou historii. Byla založena kolem roku 1879, ale v roce 1901 byla přestavěna. V dobách socialismu sloužila bouda k rekreaci odborářům. My jsme se zdrželi jen chvilku. Nejmladší z nás si koupil turistickou známku a my ostatní jsme si raději dali talíř krkonošského kysela.
Z Petrovky jsme si vyšlápli kopec k Dívčím a Mužských kamenům, kde jsme mohli spatřit skálu Zobák, ta se nachází na polské straně Krkonoš a sahá do výšky čtyř metrů. Slunce začínalo být pěkně vysoko a Krkonošský národní park byl najednou o něco teplejší a tak nějak útulnější. Snad každý zná Krakonošské pohádky, kdy Krakonoš vždy vyřeší Trautenberkovi pikle, a tak jsme si nemohli odpustit zastávku na Sněžných jámách. Nádherný pohled na tento přírodní úkaz vás donutí k zamyšlení nad samotnou otázkou bytí. Naše poslední zastávka druhý den nemohla být jiná, než na Vosecké boudě. Další legendární bouda nás přivítala ve výšce 1260 metrů nad mořem. Své jméno získala podle louky, na které stojí.
Sněžné Jámy, Foto: Lenka Nádějová, Topzine.cz
Slib, který jsme si dali první den, jsme se rozhodli splnit právě na Vosecké boudě. Venku bylo ještě světlo, ale my jsme se přesto rozhodli strávit zde noc. Ubytování bylo úplně jiné než na Špindlerovce. Dřevěné stoly a dřevěné pokoje působily mnohem dobrodružněji, než předchozí ubytování. Jeden z nás vytáhl balíček karet a všem bylo jasné, že před dvanáctou hodinou nikdo nepůjde spát.
O prvním dnu putování přes Krkonoše čtěte zde.
