3 fotky 
!Exkluzivně! Právě v těchto dnech probíhá v Praze natáčení filmu Praho, má lásko. Jedná se o celovečerní film, který je projektem studentů FAMU. Měl jsem příležitost jeden natáčecí den osobně zhlédnout, a proto vám přináším následující reportáž.
Zdroj: distributor filmu
Film Praho, má lásko je celovečerní snímek, který vyrábí FAMU ve spolupráci s Bontonfilmem a do kin by se měl dostat v dubnu příštího roku. Inspirován je konceptem Cities of Love, což je série uměleckých filmů složených z povídek, které v hlavním městě své rodné země natočili nejznámější režiséři. V české distribuci se z nich objevily například snímky Paříži, miluji tě! a New Yorku, miluji tě!
Praho, má lásko…
Praho, má lásko se skládá ze sedmi povídek, z nichž některé jsou cestovní a odehrávají se tak na více místech Prahy, jiné se naopak drží jen některé oblasti. V těch si tak zahrají například Nusle, Libeň, památník na Vítkově anebo třeba Františkánská zahrada, ve které se odehrává povídka, jejíhož natáčení jsem se zúčastnil.
Každá z povídek má trochu jiný žánr i technické zpracování a pojícím prvkem je právě město, které všem povídkám tvoří kulisu. Žánrově pak mezi povídkami najdeme jak dramata, tak komedie. Dvě povídky jsou již natočené, povídka Františkánská zahrada se natáčí právě v těchto dnech a na zbývajících povídkách se bude pokračovat v následujících měsících.
Záštitu a odborné vedení nad celým projektem převzali režisér Vít Olmer, scenárista Martin Ryšavý a producent Pavel Borovan.
…nechci být hercem
Na natáčení jsem se dostal díky svému kamarádovi, který studuje na FAMU produkci a tuto činnost vykonává i u filmu Praho, má lásko. Sháněl komparzisty, kteří by ve filmu účinkovali zdarma, neboť se jedná o školní a tudíž nízkorozpočtový projekt. Řekl jsem si, že spojím příjemné s užitečným, a tak jsem nabídku přijal.
Nástup na plac byl v 8:30. Už během prvních dvou hodin se potvrdilo tvrzení mnoha zkušených filmařů, že při natáčení se hlavně čeká. Přece jen je to spousta složité techniky, která má tendenci, když ne přímo k porouchání, tak alespoň k tomu, aby s ní byly potíže. I dneska se nějaké takové technické problémy vyskytly, a tak se od rána do dvou hodin odpoledne natočily snad jen tři záběry.
Praho, má lásko
Nejhorší je čekání pro herce. Ostatní pracovníci – produkční, kameramani, zvukaři – mají pořád co dělat, protože když vniknou nějaké problémy, tak právě oni je řeší. Ale herci jsou v těch chvílích bez práce. Ti, kteří mají velké role, se mohou alespoň učit text, těm ostatním nezbývá než pozorovat. Třeba policisty. Za tu dobu, co jsme zde strávili, se jich v zahradě objevilo minimálně sedm, z toho pět jich tu bylo současně. Na tak malou zahradu docela slušná frekvence. Pravda, dva z nich tu byli kvůli filmu. Natáčelo se totiž za plného provozu, a tak pouze při snímání odkláněli chodce z cest, na kterých by se mohli objevit v záběru.
Kolem poledne jsme s kamarádem vyfasovali růžové košile z Barrandova (celá povídka je laděná do růžové) a opět jsme čekali. Pak jsme dokonce chvíli stáli poblíž placu, načež se ozvalo: „Teď to zkusíme bez kluků.“ Nakonec se ukázalo, že ve snímané scéně není pro náhodné kolemjdoucí místo a pustili nás domů.
A tak jsem si ve filmu po boku Marthy Issové nezahrál. Ale vlastně mi to nevadí. Filmovým hercem bych asi být nechtěl. A kdybych jím přece jen náhodou někdy byl, budu si s sebou brát hodně knížek.
