3 fotky 
Možnost promluvit si s lidmi, kteří se věnují profesi, o níž uvažujete jako o svém budoucím povolání, je nesmírně cenná. Jaké to je pracovat ve školství redakci Topzine.cz přiblížila Mgr. Blanka Světlíková, mladá učitelka angličtiny a dějepisu na základní škole v Plzni.
Jste absolventkou Fakulty pedagogické na ZČU v Plzni. Co vás přivedlo k učitelské profesi?
Mám oba rodiče učitele a jiné zaměstnání mě nenapadlo. Nedovedu si představit, že bych se věnovala něčemu jinému.
Vystudovala jste oborovou kombinaci s angličtinou. Měli jste ve škole dostatek prostoru na procvičování jazyka, nebo bylo studium zaměřené více na teorii?
Na vysoké škole je vždycky víc teorie. Studium bylo zaměřené hlavně na gramatiku a literaturu. Velkým přínosem pro nás přitom byla výuka vedená rodilými mluvčími. Pokud jde o možnost studia v zahraničí, právě aprobace pro druhý stupeň se ukázala jako problémová. V Anglii je jinak rozčleněný vzdělávací systém a náš druhý stupeň je bližší spíše jejich učitelství pro střední školy. Když jsme chtěli vyjet studovat ven, možné to bylo, ale do jiných zemí, než je Anglie.
Kam například?
Do severských zemí, Belgie a Dánska.
Jaká tam byla angličtina?
Angličtina tam byla dobrá. Moji spolužáci si s ostatními studenty rozuměli, jako nerodilí mluvčí byli totiž na stejné úrovni. Vrátili se opravdu nadšení. Hlavně proto, že se v zahraničí seznámili s mladými lidmi z nejrůznějších částí Evropy.
Chcete-li se stát učitelem, čeká vás pět let studia, Zdroj: Alena Nová, Topzine.cz
Nakolik bylo studium na fakultě propojené s praxí?
Ve třetím ročníku jsme učili deset hodin a ve čtvrtém ročníku dvacet. Na vysoké škole by ale určitě mělo být více hodin praxe. Deset nebo dvacet hodin člověku moc nedá. Navíc například ruštináři nemají kam jít na praxi. Ruština se dnes na základní škole neučí, zbývají tak jen zájmové kroužky, kde je samozřejmě odlišná situace než v klasické třídě.
Kde potom najdou absolventi uplatnění?
Pravděpodobně na jazykových školách nebo ve firmách, které spolupracují s Ruskem.
Jaké byly vaše dojmy, když jste na praxi odučila své první hodiny?
Ve školském prostředí jsem vyrůstala, takže mě tam nemělo co překvapit. Ale spoustu mých spolužáků to odradilo s tím, že učit nikdy nepůjdou.
Co je od práce učitele odradilo nejvíc?
Chování dětí. Některé děti zkouší, co mladý člověk vydrží. V obtížnosti výuky problém nebyl.
Bylo těžké najít po škole práci?
S angličtinou to těžké není, s jinými předměty ano. Zástup za mateřskou dovolenou se dá najít takřka pořád, hodně možností se nabízí i na jazykových školách. Doteď mi chodí tři maily týdně s nabídkou práce na částečný úvazek nebo zástupem za mateřskou. Horší je to ale s aprobací čeština – dějepis nebo občanská výchova. O společenskovědní obory mají studenti velký zájem, ale učitelky těchto předmětů jsou z velké části ve věku čtyřiceti až padesáti let a budou učit ještě dalších deset až dvacet let. Proč by tedy škola hledala mladého učitele, když má člověka s praxí? Málo je naopak fyzikářů.
Fyzikářů vychází z pedagogických fakult minimum, Zdroj: Tomáš Polák, Topzine. cz
Do jaké míry jsou poznatky z pedagogiky a psychologie využitelné při vyučování?
Využitelná je spíš psychologie než pedagogika. Navíc mám dojem, že se učitelé na vysoké škole moc nezajímají o skutečné dění na školách. Já měla výhodu, že jsem z učitelské rodiny, ale třeba moje kamarádka při nástupu do zaměstnání nevěděla, jak vyplnit třídnici nebo katalogové listy dětí. Takové věci se studenti ve škole nedozví.
S vyučujícími, kteří za sebou mají několik let praxe v současném základním nebo středním školství, se tedy posluchači pedagogické fakulty nesetkají?
Setkají se s nimi na praxi nebo jako s didaktiky jednotlivých oborů. Učitelé pedagogiky ovšem žijí spíš v tom, jak to bylo dřív. Jenže děti se změnily a stejně tak i podmínky na školách.
Pojďme se vrátit k aktuální situaci. Je pravda, že se na angličtinu hlásí stále více dětí, zatímco o němčinu zájem klesá?
Záleží na školním vzdělávacím programu konkrétní školy. U nás ve škole si děti nemůžou vybrat, angličtinu mají povinnou už od první třídy. Přitom učit angličtinu prvňáčky mi přijde zbytečné. K jejímu naučení je třeba umět i psát, a to se děti v první třídě teprve učí. Ve třetí třídě se mi pak stává, že děti píšou slova tak, jak je slyší, a musí se učit skoro všechno znovu. Co se týče výběru jazyka, řekla bych, že nejde o děti, ale o rodiče. Kdyby si děti mohly samy vybrat, některé by si zvolily němčinu, protože se říká, že se dá líp naučit.
Vaším druhým oborem je dějepis. Jaký je vztah dnešních teenagerů k historii?
Podle toho, jak je učitel nadšený pro dějepis, tak jsou nadšené i děti. Vím to i z vlastní zkušenosti z gymnázia, kde nás naše učitelka opravdu dokázala zaujmout. Problém je v současné době v rozvržení rámcových vzdělávacích programů. Na základní škole se podle nich končí s dějepisem v roce 1945. Namísto toho, aby děti získaly přehled o událostech poměrně nedávných, nechává se velký prostor pro 19. století, které děti nebaví.
V jakém věku jsou podle vás děti ještě hodné a kdy jsou naopak nejzlobivější?
Dříve to bylo tak, že první stupeň byl ještě docela v pohodě. Teď už to ale neplatí. Poslední dobou jsou děti všeobecně čím dál drzejší už odmalička. Dá se říct, že prvňák je kolikrát horší než deváťák. Samozřejmě přitom záleží na rodině, kde děti vyrůstají, i na tom, jak je zvládá učitel. Velký vliv má i televize, včetně vulgárních projevů politiků. Když děti ve škole předvedou něco takového, co viděly u nějaké známé tváře z politické scény, jednoduše řeknou: „Proč bysme to nemohli dělat taky, když to dělají politici?“
Jak na tohle reagují učitelé?
Nejsi v parlamentu, tak to nedělej. Samozřejmě jim říkáme, že to není slušné. Oni nejsou žádní politici a ve škole takové věci dělat prostě nebudou.
Práce ve školství není vždy procházka prosluněnou krajinou, Zdroj: Alena Nová, Topzine.cz
Ještě se zeptám na několik organizačních věcí, o nichž mají mnozí z nás možná zkreslené představy. Jaký rozsah má týdenní plný úvazek učitele na druhém stupni základní školy a kolik času věnujete přípravám na vyučování?
Dvacet dva vyučovacích hodin. Ale není to tak, že bychom odučili své hodiny a odcházeli v půl druhé domů. Kvůli třídnictví zůstávám ve škole několikrát týdně až do půl páté. Přípravy na vyučování jsem si dělala hlavně první dva roky po nástupu do školy. Teď už mám přehled, co je v učebnicích, a na hodiny na druhém stupni se příliš nepřipravuji. Pro první stupeň se ale přípravy musí dělat pořád. Nejde jen zadat dětem úkol a nechat je dvacet minut být. Musí být pořád zaměstnané.
Mají o prázdninách v průběhu školního roku volno i učitelé?
O prázdninách probíhají různá školení, po zbytek dní máme studijní volno nebo si vybereme starou dovolenou. Studijní volno je ovšem jinak placené a ještě k tomu omezené na deset dnů ve školním roce. Když už nám žádné nezbývá, musíme si vzít neplacené volno. Mít prázdniny je pro nás tedy spíš nevýhoda, protože nám ubývají peníze. Pokud jde o letní prázdniny, učitelé mají normální dovolenou. Jen první a poslední týden jsme ve škole. Škola se uklízí nebo se připravují třídy.
Jaké vlastnosti by podle vašeho názoru měl mít mladý člověk, který se rozhodne předstoupit před katedru?
Hlavně by měl mít pevné nervy. V každém případě trpělivost a takový způsob vystupování, aby děti dovedl zaujmout a zároveň ovládl situaci. Měl by být důsledný a trvat na tom, aby žáci dodrželi vše, co po nich učitel chce. Nesmí se dětí bát, protože to ony okamžitě vycítí. Když někdo jenom stojí a něco vystrašeně kuňká, začnou se mu smát. Taky by určitě měl mít děti rád. Najde se plno učitelů, kteří děti rádi nemají, a to je špatné.
