Poznejte jeden z novodobých sedmi divů světa, jordánskou Petru

V roce 2007 bylo vyhlášeno sedm nových divů světa. Kromě jiných na tuto poctu dosáhlo i jordánské skalní město Petra, jehož impozantnost, hra barev a všudypřítomná aura jsou nečekaným překvapením pro většinu turistů, kterých zde rozhodně nepotkáte málo.

Pokladnice v Petře, Foto: Jana Samcová, Topzine.cz

Určit přesný letopočet vzniku Petry není jednoznačné. Stáří svatého města se odhaduje na přibližně 2 000 let a jeho původ je připisován Nabatejcům. Ti se zasloužili o mimořádný rozkvět města. Vybudovali důmyslný systém hrází a vodních kanálů, které Petru zásobovaly vodou. Díky tomu zde mohlo žít až 30 tisíc obyvatel.

V roce 106 se Petry zmocnili Římané, kteří zde započali s typicky římskou výstavbou, jež se zachovala dodnes. Postupně město ztrácelo svůj význam, a od roku 1189 až do začátku 19. století byla Petra skrývána beduíny před zraky cizinců. Izolaci Petry učinil v roce 1812 přítrž Švýcar J. L. Burckhardt, který obelhal beduíny a v přestrojení za svatého muže pronikl do starodávného města.

Následoval obrovský zájem jak archeologů a cestovatelů, tak i umělců, včetně slavného britského malíře Davida Robertse. Repliky jeho kreseb jsou dnes k mání ve stáncích se suvenýry. Prakticky nepřetržitě od znovuobjevení Petry zde probíhají archeologické práce odhalující dosud neprobádaná tajemství.

Do Petry vede jediná přístupová cesta Báb as Síq (Brána Síku), která hned od počátku nabízí předkrm v podobě Bloku džinů a obelisku ve tvaru pyramidy. Cesta je dlouhá 800 metrů a s železnou jistotou se vám ji budou snažit ulehčit místní obyvatelé nabídkou jízdy na koni nebo v kočáře. Na Bránu Síku navazuje Al Siq samotný. Jedná se o 1 200 metrů dlouhou soutěsku rozštěpenou tektonickými silami. Na některých místech je dosud patrné, jak do sebe jednotlivé strany zapadají. Procházka touto soutěskou je jedním z nezapomenutelných zážitků.

Obelisk, Foto: Jana Samcová, Topzine.cz

Na samém konci průrvy Al Síq čeká návštěvníky impozantní výjev a zároveň nejproslulejší část Petry, Pokladnice. Jde o 43 metrů vysokou hrobku nabatejského krále, jejíž název je odvozen od pověsti, podle níž egyptský faraon uschoval do urny v horní části hrobky poklad. Dnes jsou na kalichu patrné stopy střelby, jak se beduíni snažili poklad sestřelit. Před Pokladnicí je neustálý ruch a shon, jak se turisté snaží ukořistit ten nejlepší záběr.

Připadá-li vám Pokladnice odněkud povědomá, vzpomeňte si na snímek Indiana Jones a poslední křížová výprava. Závěr filmu byl natáčen právě zde, jenže Jordánci z této skutečnosti pranic netěží. Jediným upozorněním tak zůstává přehlédnutelný plakát u hlavního vchodu do Petry. Mnohem více památnému místu turisticky a tím pádem i ekonomicky prospívá, že je zapsáno na seznamu UNESCO. Profituje tak především z titulu jednoho z novodobých sedmi divů světa uděleného před třemi lety.

Královské hrobky v Petře, Foto: Jana Samcová, Topzine.cz

U Pokladnice se cesta rozšiřuje a turistům se otevírá pohled na Královské hrobky, divadlo a Vysoké obětiště. Divadlo bylo Nabatejci vytesáno do skály před 2 000 lety a pojalo 3 000 diváků. Po příchodu Římanů prošlo divadlo výrazným rozšířením, po kterém se do ochozů vměstnalo až 8 500 lidí. Hrobek se v Petře nachází mnohem více než samotných obydlí, místo tudíž vyvolává pocit jedné ohromné nekropole. Ve skutečnosti většina Nabatejců žila ve stanech jako dnešní beduíni.

Cesta Petrou, jejíž celková délka čítá čtyři kilometry, je dále lemována spoustou beduínských krámků s obrázky, náhrdelníky a dalšími suvenýry. Místní beduíni velmi vítají komunikaci s turisty a rádi povyprávějí o svém životě. Zde skutečně do podrobna pochopíte důsledky globalizace, když se vám tradičně oděný beduín svěří o svém kladném vztahu k lyžování, které každou zimu provozuje v Božím Daru.

Všudypřítomní jsou tu samozřejmě velbloudi a oslíci sloužící jako dopravní prostředek. Pro místní je jejich zvířecí druh často jediným zdrojem obživy, proto vám budou neúnavně nabízet svezení. Velmi dotěrné jsou i malé holčičky, které se vás chytnou za ruku a nepustí, dokud vám neupadne aspoň jeden dinár, dolar nebo euro.

Petra, Foto: Jana Samcová, Topzine.cz

U stánků se suvenýry cesta pro turisty, kteří mají na prohlídku Petry vymezeno jen několik hodin, většinou končí. Ochuzují se tak o úchvatné nymfeum – veřejnou fontánu, pozůstatky nabatejských lázní, Velký chrám, chrám Kasr al-Bint, Chrám okřídlených lvů a jiné památky, které se nacházejí v poslední části trasy. Vrátit se však musíte stejnou cestou, kterou jste přišli. Má to aspoň tu výhodu, že si všechny památky prohlédnete ještě jednou.

Povede-li vaše cesta z Petry směrem k jordánskému městu Aqaba, vzdálenému jen dvě hodiny autem, nezapomeňte se zde zastavit a koupit si řádnou dávku jordánských oříšků (kešu, pistácie a mandle). Je to opravdu nezapomenutelný gurmánský zážitek.