Jako slohovou práci si u maturity mezi jinými můžeme vybrat i vypravování. Spolu s úvahou patří k nejčastější volbě studentů.
Vypravování má však oproti úvaze velkou výhodu v tom, že můžeme povolit uzdu své fantazii. To u dalších příliš nejde.
Na začátku se vyplatí udělat si osnovu
Při vypravování je důležité držet se souvislostí, vymyslet si příběh v hlavě a začít osnovou. Pak neriskujeme, že se v příběhu sami ztratíme.
Vypravování se dělí do pěti částí. První z nich je úvod do děje, ve kterém seznamujeme čtenáře s prostředím a postavami. Následuje začátek děje, který napoví, o co dál půjde. Jako třetí část se uvádí gradace, tedy stupňování děje.
Předposlední je vyvrcholení, ve kterém dojde k naprostému vystupňování děje. A poslední částí je rozuzlení a závěr. Zde se vyřeší daný problém a vypravování se ukončí.
Věci pojmenováváme konkrétními názvy
Je nanejvýš dobré zvolit si příběh, který budeme vyprávět sami za sebe. Bude se vám s největší pravděpodobností i snadněji psát.
Ve vypravování by neměl chybět ani popis chování osob, např. mimika, gestikulace. Nebojme se používat přímou řeč a využít kontaktu se čtenářem („Řeknu vám,…“).
Pozor si dejte na knižní a odborné výrazy, místo toho raději využijte přirovnání a metafory. Dále se ubezpečte, že se v textu neobjevují vulgarismy a časté opakování slov.
Další důležitá věc je nazývaní konkrétních podstatných slov. To znamená přesně pojmenovat to, co v mysli vidíme a co nás napadá. Použít lze i hovorové výrazy, které se však hodí pouze občas pro oživení textu. Dobře zapadají i do přímé řeči.
Chceme-li dosáhnout dramatičnosti, použijeme spíše krátké věty a pro rychlý spád jednočlenné věty nebo samostatné větné členy.
Nejtěžší je příběh vymyslet. Jakmile ale přijde nápad, jde to samo. Jen je potřeba hlídat, abychom se příliš nerozepsali. Nemuselo by to vyjít tak, jak bychom si představovali.
2 fotky 
