6 fotek 
Barva je jako malý zázrak. Nemá ústa ale řekne toho jako nikdo. Nemá ruce, ale dokáže dělat divy. Nemá uši ale přesto umí svého majitele poslouchat. Pokud ovšem dotyčný ví, jak na ní.
Existuje několik zaručeně odborných a správných definic o rozdílu mezi malbou a kresbou. Jedny hovoří o tom, že narozdíl od kresby je malba nanášení barvy v ploše. Nebo že má celkově barevnější potenciál. Teoreticky je to správně, ale v dnešní době umělců bez hranic je někdy dost obtížné tyto dvě metody najít, natož rozlišit.
Nejjednodušší je pamatovat si, že prostředky určené k malbě se narozdíl od těch kresebných ředí vodou nebo jinou kapalinou. Zpravidla je také malba spojená se štětcem. Takže nástěnky na základních školách označené cedulkou 6.B – kresba temperou, jsou skutečně poněkud zavádějící.
Zpátky do lavic – akvarel
Pamatujete na vodovky? Akvarelové barvy jsou rozpustné ve vodě, nemají výrazné krycí vlastnosti jako třeba olejové nebo akrylové barvy, ale jejich kouzlo spočívá v možnosti vytvořit svěží a průsvitnou malbu, a to jak postupným nanášením barevných vrstev po zaschnutí vrstev předchozích, tak využitím vzájemné mísitelnosti a rozpíjení barev. Práce s nimi je opravdu jednoduchá
Přestože někteří nazývají klasické vodovky předlistopadovým prototypem akvarelu, je dobré si na nich vyzkoušet práci se štětcem a vzájemnou mísitelnost barev. Určitě doma nějaké najdete. Pokud zjistíte, že vás duhové hry zaujaly, neváhejte zainvestovat do kvalitnějšího vybavení.
Barvy v tubách jsou nejběžnější Zdroj: sxc.hu
Tím může být akvarel v kalíšcích (tzv. pánvičkách), nebo v tubách. Kalíšková forma je z praktického hlediska výhodnější. Barvy jsou ihned dostupné. Nemusíte pokládat štětec, otevírat barvu, vymačkávat ji na paletu, otvírat druhou, přimíchat ji atp. Akvarel v tubě je strategičtější při malování velkých barevných ploch. Další nespornou výhodou je, že se jednotlivé barvičky při vytlačování nezašpiní od štětce. Na druhou stranu jsou taky o něco dražší.
Klasika nad klasiky- olejomalba
Znalost práce s olejovými barvami patří k vrcholu malířského umu. Barvivo je v nich smíšeno s olejem (nejvíce se používá lněný či ořechový) a ředí se terpentýnem. Charakter oleje obsaženého v barvách ovlivňuje krycí schopnost barev. Relativní výhodou je pomalé schnutí, tudíž možnost práce s barvou i delší dobu po nanesení na plátno. Ale vše má i svou druhou stranu a tou je nebezpečí popraskání olejomalby, pokud nanesete novou barvu na nedostatečně zaschlou vrstvu.
Kdo se někdy zúčastnil hodin výtvarné výchovy, jistě zná onu učitelskou poučku o barvách a jejich množství na paletě. V případě olejových barev platí obzvlášť. Pravda je, že zasychají pomalu a existuje několik zaručených rad, jak jejich životnost na vzduchu prodloužit. Ale čerstvá barva je nad zlato. Stejně jako sůl. S tou také jistě zacházíte střídmě, protože přisolit se dá vždy, ale není cesty zpět. Po několika nečinných dnech na paletě se z nespotřebované barvy stane téměř bezcenná hrudka čehosi.
Pořizování kompletní sady barev na olejomalbu, není zrovna levnou záležitostí, proto nejvhodnější bude, pokud si pro začátek pořídíte jen tuby se základními barvami a potřebné odstíny si namícháte přímo na paletě. Nejlépe na dřevěné s otvorem pro palec.
Pohodlí nade vše – akryl
Akrylové prostředky, jež se vyvíjejí a zdokonalují od 50. let, představují nový významný doplněk repertoáru stálých malířských prostředků. K nejdůležitějším vlastnostem patří jeho všestrannost – lze ho použít ve velmi tenkých nátěrech, nebo silně pastózní s bohatými texturními efekty. Nanášení vrstev na sebe nevyžaduje žádné zvláštní techniky, akryl sám se dokáže postarat o to, aby výsledná malba prakticky nežloutla ani nepraskala.
Tato technika je tak výrazně jednodušší než práce s olejem. Akryl je ředitelný vodou, takže není třeba trpět žádné benzínové aroma. Rychle vysychá, proto se také jednotlivé vrstvy mohou nanášet rychleji. To však může někdy být i nevýhoda oproti oleji který zůstává vlhký a tím pádem přizpůsobivější i několik dlouhých dní
Tempera
Temperové barvy jsou ředitelné vodou a mají vysoké krycí vlastnosti podobné akrylovým barvám, na rozdíl od nich lze však temperu po zaschnutí znovu rozmýt. Vaječná tempera byla standardním prostředkem evropského deskového malířství až do patnáctého století, kdy ji vystřídaly olejové barvy.
Kvaš
Technika na pomezí akvarelu a tempery, z každého si bere to lepší. Konzistencí a vlastnostmi jsou kvašové barvy blízké temperám. Dobře kryjí a jsou vodou ředitelné. Jejich pojivo tvoří podobně jako u akvarelových barev arabská guma, díky níž vydrží barvy déle vláčné a po zaschnutí zesvětlají a zmatní. Lze s nimi krom papíru malovat i na pergamen, textilie či omítku.
Teď už víte, jaké jsou vaše barevné možnosti. Stačí si vybrat. Mějte však na paměti, že výsledek vašeho malířského snažení, velkou měrou ovlivní i výběr podkladu pro samotnou malbu. O tom, na co všechno je možné malovat si ale povíme zase příště.
